VOLBA VÝROBNÍ TECHNIKY A TECHNICKÁ SUBSTITUCE
Výrobní technikou budeme rozumět určitou kombinaci výrobních faktorů ve
výrobě. Budeme zkoumat rozhodování výrobce, který může svůj výrobek vyrábět různými výrobními technikami (tj. různými kombinacemi výrobních faktorů) a volí mezi nimi tu, která je pro něho nejefektivnější.
Technika pěstování obilí
Pan Svoboda pěstuje obilí a rozhoduje se, kolik půdy si má pronajmout a kolik hnojiva má používat. Může volit mezi mnoha výrobními technikami - různými kombinacemi půdy a hnojiva. Jak nalezne optimální kombinaci?
Jak jsme si dříve ukázali, optimálním množstvím výrobního faktoru je takové množství, pro které platí, že mezní produkt faktoru je roven jeho nájemní ceně. Pan Svoboda by měl proto porovnávat mezní produkt půdy s nájemní cenou půdy a mezní produkt hnojiva s cenou hnojiva. Budeme-li předpokládat dobrou dělitelnost půdy i hnojiva na malé jednotky a možnost jejich libovolné kombinace ve výrobě, pak optimální kombinací půdy a hnojiva je taková kombinace, pro kterou jsou splněny obě rovnice:
mezní produkt půdy = nájemní cena půdy
mezní produkt hnojiv = cena hnojiva
Tuto podmínku můžeme též zapsat jedinou rovnicí, a to:
mezní produkt půdy = mezní produkt hnojiva
nájemní cena půdy cena hnojiva
Nyní si představme, že vzrostla nájemní cena půdy. Pak bude zemědělec motivován k tomu, aby pokud možno nahrazoval půdu hnojivem, neboť to nyní oproti půdě relativně zlevnilo. Do jaké míry zvýší použití hnojiva na hektar půdy? Podívejme se opět na rovnici, která charakterizuje podmínku optimální kombinace půdy a hnojiva. Zdražením půdy byla rovnost porušena a změnila se v nerovnost - levý člen rovnice se zmenšil. S tím, jak bude zemědělec substituovat (nahrazovat) půdu hnojivem, tj. zvětšovat množství hnojiva na hektar půdy, začne posléze mezní produkt hnojiva klesat a naopak mezní produkt půdy vzrůstat. V důsledku toho se bude levý člen nerovnice zvětšovat a pravý člen zmenšovat. Jakmile se nerovnost opět změní v novou rovnost, nalezl zemědělec novou optimální techniku - novou optimální kombinaci půdy a hnojiva. Ta bude ovšem, oproti původní technice, obsahovat relativně méně půdy a více hnojiva.
Poptávka po výrobních faktorech
Podmínka optimální výrobní techniky, kterou jsme si ukázali tímto příkladem, platí obecně i pro větší počet výrobních faktorů. Kdybychom o všech předpokládali velmi dobrou dělitelnost na malé jednotky a velmi dobrou možnost vzájemné substituce, mohli bychom zapsat podmínku optimální výrobní techniky touto rovnicí:
kde MP jsou mezní produkty výrobních faktorů a V jsou jejich nájemní ceny.
V praxi je ovšem taková rovnice splněna málokdy, protože výrobní faktory nejsou dělitelné na malé jednotky a protože výrobní techniky nejsou tak tvárné (vzájemná substituce výrobních faktorů je omezená). Zemědělec používá k produkci obilí více specifických výrobních faktorů: půdu, sila, sklady, hnojivo, práci, kombajny, traktory, brány, válce aj. Tyto faktory však nejsou dělitelné na malé jednotky, ani se nemohou navzájem bez omezení substituovat. Spíše má výrobce na výběr pouze z několika výrobních technik, z nichž hledá tu nejlepší. Optimální technika je taková, která se splnění výše uvedené rovnice alespoň co nejvíce blíží.
Dospěli jsme však k důležitému poznatku. Změní-li se (nájemní) cena některého výrobního faktoru, vyvolá to změnu výrobní techniky. Výrobci budou substituovat zdražený výrobní faktor jinými výrobními faktory. Tomu říkáme technická substi tuce.
Volba techniky, technická substituce - to vše předpokládá, že existuje více technik použitelných k výrobě daného statku a že si výrobci mohou mezi těmito technikami vybrat. Mohou se nás však zmocnit pochybnosti, zda je tomu skutečně tak. Může například stavební firma skutečně volit mezi více technikami stavby domů? Může pekárna volit mezi několika technikami pečení chleba? Může ocelárna volit mezi různými postupy výroby oceli? Neboje omezena jedinou známou technikou výroby?
Záleží na tom, jak dlouhé období uvažujeme a jak velký trh (jak velkou skupinu výrobců) uvažujeme.
Technická substituce v pekárnách
Když se zvýší mzdy pekárenských dělníků a naopak se sníží ceny kapitálových statků (pece a další strojní zařízení pekáren), chtěl by majitel pekárny substituovat práci kapitálem. Jenže, jak má instalovat nové pece nebo automatickou linku, když je omezen prostorami - budovou a jejím stavebním řešením? Ovšem, v krátkém období skutečně nemá příliš velkou volbu, jakou technikou péct chleba. Ale v delším období je jeho „manévrovací prostor" větší. Koupí (nebo si najme) sousední budovu a zvětší svou pekárnu. Tato rekonstrukce mu umožní koupit větší pece a další zařízení.
Pokud je práce stále dražší a kapitálové statky levnější, odhodlá se majitel pekárny nakonec i k odvážnějším podnikatelským řešením, které umožní podstatněji změnit výrobní techniku - zavést automatické linky apod.
Volba výrobní techniky a technická substituce
Variabilita výrobních technik je ještě viditelnější, přeneseme-li své pozorování z jednoho výrobce na celý trh. Na trhu chleba je mnoho pekáren lišících se svou velikostí, polohou, stavebním řešením prostor apod. Změna relativních cen výrobních faktorů způsobí, že se začne v pekárnách používat nová výrobní technika, ovšem nikoli naráz ve všech, nýbrž postupně, nejprve v těch, které k tomu mají lepší možnosti, později i v ostatních. Například růst mezd pekárenských dělníků může vést k substituci práce strojním zařízením pouze ve velkých pekárnách, protože v malých pekárnách by jeho instalace nebyla tak efektivní. Při ještě větším růstu mezd se však zavedení strojního zařízení začne vyplácet i v menších pekárnách. Tak může postupný růst mezd vyvolat vlnu substituce práce kapitálem v podobě zavádění pekárenské mechanizace, která se postupně šíří trhem.
Na velkém trhu můžeme v delším období pozorovat, že výrobci mají dostatečné možnosti volby mezi řadou různých výrobních technik.
Změna výrobní techniky v dlouhém období ovšem nespočívá jen v pouhém „přeskupení" výrobních faktorů ve výrobě. Obsahuje vynalézání a vyvíjení nových výrobků a technologií -jedním slovem to, co nazýváme technickým pokrokem. Následující příklad nám to ozřejmí.
Technika mytí nádobí
Restaurace zaměstnává deset žen na mytí nádobí. Poté dojde v zemi k všeobecnému růstu mezd, což nutí restauraci zvýšit mzdy těmto ženám (jinak by odešly do jiných příležitostí). Po zvýšení mezd však majitel restaurace zjišťuje, že se mu vyplatí nahradit pět těchto žen jednou elektrickou myčkou. Propustí je tedy a najme si jednu elektrickou myčku nádobí. Když mzdy dále porostou, nahradí zbývajících pět žen druhou elektrickou myčkou.
Ale jak se vůbec octly na trhu elektrické myčky nádobí? Firmy, které ve svých vývojových laboratořích zkonstruovaly elektrické myčky, to nedělaly z lásky k pokroku, nýbrž z touhy po zisku. Kdyby byla ruční práce tak levná a kapitál tak drahý jako před sto lety, nebyly by k tomu motivovány, protože by se žádné restauraci nevyplatilo nahrazovat levnou ruční práci drahými elektrickými myčkami. Ale s tím, jak se práce stávala dražší a kapitál levnější, vyplácelo se nahrazovat ruční práci kapitálovými statky - například ženy na mytí nádobí elektrickými myčkami. Objevily se ekonomické podněty k výzkumu a vývoji nových strojů a přístrojů a nových technologií, schopných nahradit ruční práci.
Příklad naznačuje, že technický pokrok reaguje na cenové signály. Je podněcován změnami cen výrobních faktorů a je orientován takovými směry, které umožňují nahrazovat drahé výrobní faktory levnějšími. Když v 70. letech došlo ke zdražení ropy a následně ke zdražení elektrické energie, začala se výzkumná a vývojová pracoviště orientovat na vývoj energeticky úsporných strojů a technologií. Díky tomu
Poptávka po výrobních faktorech
se v následujících desetiletích značně snížila energetická náročnost průmyslu. Tento výzkum stál nemálo peněz. Kdyby ropa zůstala levná, nevyplácel by se a technický pokrok by se byl zřejmě ubíral jinými směry.
Závislost výrobní techniky na cenách výrobních faktorů nám také objasňuje, proč se tentýž produkt vyrábí v různých zemích různými technikami. Například pšenice se v Kanadě a USA pěstuje technikami náročnými na půdu, protože je tam hojnost úrodné půdy, která je levná. V Evropě nebo v Japonsku se pěstuje pšenice technikami úspornými na půdu, protože je v těchto zemích půdy málo, a je tudíž relativně drahá. V Číně se pěstuje rýže technikou náročnou na práci (která je tam levná), zatímco v některých oblastech USA se rýže úspěšně pěstuje mechanizovanou technikou náročnou na kapitál a úspornou na práci. V zemích s hojností levné práce, například v Latinské Americe a v Asii, si hotely najímají na mytí nádobí lidskou práci, zatímco v severní Americe a v západní Evropě, v zemích s vysokými mzdami a s hojností kapitálu, používají spíše elektrické myčky nádobí.
SHRNUTÍ
□ 
K výrobě zboží jsou nezbytné výrobní faktory. Tři obecné výrobní faktory
jsou půda, kapitál a práce. Ty reálně existují jen v podobě specifických výrobních
faktorů. Specifickými výrobními faktory jsou různorodé pozemky, kapitálové stat-
ky a pracovní profese.
□ Výrobci si od vlastníků výrobních faktorů najímají výrobní faktory. Nájem
ní ceny výrobních faktorů ovlivňují náklady výrobců.
□ Produkční funkce ukazuje závislost produkce na množství výrobních fakto-
rů. S každým přírůstkem variabilního faktoru (při ostatních faktorech fixních) se
přírůstky produkce nejprve zvyšují a potom klesají - projevují se klesající výnosy
z variabilního faktoru.
□ Průměrný produkt výrobního faktoru je celkový produkt dělený počtem jedno
tek výrobního faktoru. Mezní produkt výrobního faktoru je přírůstek produkce, dosa-
žený zvýšením daného faktoru o jednotku, při ostatních faktorech nezměněných.
□ Výrobce při najímání výrobního faktoru porovnává jeho nájemní cenu s jeho
čistým peněžním mezním produktem. Najímá výrobní faktor pouze do takového
množství, kdy je jeho mezní produkt větší nebo roven nájemní ceně.
□ Funkce poptávky po výrobním faktoru je totožná s částí funkce jeho mezní
ho produktu a začíná v maximu funkce jeho průměrného produktu.
□ Poptávky po výrobních faktorech jsou odvozenými poptávkami. Poptávka po
výrobním faktoru roste, resp. klesá, když roste, resp. klesá poptávka po statcích,
které se pomocí tohoto výrobního faktoru vyrábějí.
Otázky a příklady
□ 
Produktivita výrobního faktoru se zvyšuje, je-li vybaven větším množstvím
ostatních výrobních faktorů. V takovém případě roste jeho naturální produktivita.
Jeho peněžní produktivita ale může růst i tehdy, když roste cena statku, který se
s pomocí tohoto faktoru vyrábí.
□ Optimální výrobní technika (optimální kombinace výrobních faktorů) je tako-
vá, kdy jsou mezní produkty výrobních faktorů dělené jejich cenami stejné. Změní-li
se nájemní cena některého výrobního faktoru, vyvolá to také změnu výrobní tech-
niky. Výrobci budou substituovat zdražený výrobní faktor jinými výrobními fakto-
ry. Tomu říkáme technická substituce.