POPTÁVKA PO VÝROBNÍM FAKTORU
Nyní se podívejme na rozhodování výrobce o tom, kolik výrobního faktoru má najímat. Uvidíme, že poptávka výrobce po výrobním faktoru je odvozena od produkční funkce.
Nejprve prozkoumáme rozhodování výrobce, který platí vlastníkovi výrobního faktoru nikoli v penězích, ale v naturáliích, tj. vyráběným produktem.
Poptávka po práci sběrače jahod
Pan Barták má jahodovou plantáž a potřebuje dělníka na sklizeň jahod. Místo peněžní mzdy nabízí mzdu naturální -jahody. O Bartákovu nabídku projeví zájem Tomáš. Zbývá jen, aby se dohodli na mzdě a na tom, kolik hodin bude Tomáš na plantáži pracovat.
Zde budeme zkoumat rozhodování majitele plantáže - na kolik hodin denně bude chtít pan Barták Tomáše zaměstnat?
Na obrázku 9-3 šedé sloupky znázorňují mezní produkty Tomášovy práce. První hodinu nasbírá 7 košíků jahod (zahájení práce mu zabere nějaký čas). Druhou hodinu již nasbírá 8 košíků a třetí hodinu také 8 košíků. Čtvrtou hodinu nasbírá jen 7 košíků, protože je prací poněkud unaven. Každou další hodinu nasbírá Tomáš méně a méně košíků, protože se jeho únava z práce zvětšuje.
Předpokládejme, že se pan Barták s Tomášem dohodli na hodinové mzdě 4 košíky jahod. Kolik hodin denně bude chtít Tomáše zaměstnávat při této mzdě? Pan Barták porovnává jeho hodinovou mzdu s přírůstkem košíků, které Tomáš za hodinu nasbírá. Je-li přírůstek nasbíraných košíků větší než Tomášova hodinová mzda, vyplatí se zaměstnat jej ještě tuto hodinu. Při mzdě 4 košíky bude tedy pan
Poptávka po výrobním faktoru
Barták chtít zaměstnat Tomáše 7 hodin denně. Nebude jej chtít zaměstnat osm hodin, protože osmou hodinu nasbírá už Tomáš méně košíků (3), než kolik by mu jich musel pan Barták dát jako mzdu (4).
Ale co kdyby se dohodli na hodinové mzdě 3 košíky jahod? V tom případě by pan Barták chtěl zaměstnat Tomáše 8 hodin denně. Kdyby se dohodli na mzdě 2 košíky jahod, chtěl by jej zaměstnat 9 hodin.
Příklad nám ukazuje, že výrobce porovnává mzdu s mezním produktem práce. Bude chtít zaměstnávat takové množství práce, při kterém je mezní produkt práce vyšší nebo přinejmenším roven mzdě.
Tento příklad byl jednoduchý, protože zaměstnavatel platil dělníkovi naturální mzdu, a mohl proto porovnávat naturální mzdu s naturálním mezním produktem - pan Barták porovnával „jahodovou mzdu" s „jahodovým mezním produktem" Tomášovy práce. V tržní ekonomice je však běžné platit mzdu v penězích. Zaměstnavatel musí porovnávat peněžní mzdu s peněžním mezním produktem práce. Ilustrujme si to následujícím příkladem.
Poptávka po práci pekařských dělníků
Pan Votruba má malou pekárnu a rozhoduje se, kolik hodin práce pekařských dělníků má najmout. Tabulka udává produkční funkci práce v této pekárně jako
Poptávka po výrobních faktorech
závislost celkového produktu (TP) na množství práce (L), při ostatních výrobních faktorech (práci majitele pekárny, pecích a dalším pekárenském zařízení) neměnných. Jak vidíme z tabulky, zaměstnávání dalších dělníků bude mít posléze za následek klesající mezní produkt práce (MP).
Jelikož pan Votruba platí mzdy v penězích, musí také mezní produkt práce vyjádřit v penězích. To učiní tak, že naturální mezní produkt MP" (v bochnících chleba) násobí cenou P bochníku chleba, čímž dostane peněžní mezní produkt MPP.
To ale není všechno. Chléb se dělá z mouky a kvasnic a jejich korunovou spotřebu (N) na bochník musí pan Votruba z ceny chleba odečíst. Tím dostane čistý peněžní mezní produkt, a teprve ten porovnává se mzdou (W).
Kolik hodin práce pekařských dělníků bude chtít pan Votruba zaměstnávat, bude-li tržní cena chleba 11 Kč a bude-li hodinová mzda pekařských dělníků 60 Kč? Bude chtít zaměstnat 9 hodin jejich práce (např. jednoho dělníka na
9 hodin), protože devátá hodina mu přinese čistý mezní produkt 66 Kč a zaplatí za
ni jen 60 Kč. Kdyby najal ještě desátou hodinu práce, přinesla by mu čistý mezní
produkt pouze 48 Kč, ale stála by jej 60 Kč.
Kdyby však hodinová mzda poklesla pod 48 Kč, pan Votruba by chtěl zaměstnat
10 hodin práce.
Příklad nám ukazuje, že výrobce porovnává peněžní mezní produkt práce se mzdou. Kupuje tolik práce, jejíž mezní produkt je větší nebo roven mzdě.
Poptávka po výrobním faktoru
Přitom výrobce bere v úvahu čistý mezní produkt, tj. musí z ceny výrobku odečíst hodnotu surovin a polotovarů, které přímo vcházejí do výrobku (tak jako pan Votruba musel z ceny chleba odečíst hodnotu mouky a kvasnic). Výrobce vlastně bere v úvahu nikoli produkt jako takový, ale přidanou hodnotu, kterou práce dává nakoupeným surovinám.
Nadále budeme již pod pojmem mezní produkt rozumět čistý peněžní mezní produkt (též příjem z mezního produktu).
Obdobnými principy jako při najímání práce se řídí výrobce při najímání kteréhokoli výrobního faktoru. Podívejme se na výrobce, který si najímá nějaký kapitálový statek - například automobil, který používá při výrobě.
Poptávka po automobilu
Votrubova pekárna prodává chleba po 10 Kč za bochník. Přitom na jeden boch-ník spotřebuje za 5 Kč mouky a kvasnic.
Předpokládejme, že kdyby si pan Votruba najal auto na rozvážení chleba do prodejen, mohl by zvýšit prodej a výrobu chleba o 9 600 bochníků ročně. Spotřeboval by přitom benzín za 6 000 Kč ročně. Za kolik si bude ochoten najmout auto?
Čistý mezní produkt tohoto auta pro pana Votrubu je
9 600 x (10 - 5) - 6000 = 42 000.
Pan Votruba by si auto najal nanejvýš za 42 000 Kč ročně.
Předpokládejme, že kdyby si pan Votruba najal ještě druhé auto na rozvážení chleba, mohl by zvýšit výrobu a prodej chleba o dalších 8 000 bochníků. Spotřeboval by přitom benzín za 4 000 Kč. Za kolik by si byl ochoten najmout ještě druhé auto?
Čistý mezní produkt druhého auta je
8 000 x (10 - 5) - 4 000 = 36 000 Kč.
Druhé auto by si najal nanejvýš za 36 000 Kč.
Příklad nám ukazuje, jak se rozhoduje výrobce o tom, kolik kapitálového statku si má za určitou nájemní cenu najmout. Porovnává mezní produkt kapitálového statku s nájemní cenou kapitálového statku.
To platí obecně pro kterýkoli výrobní faktor. Výrobce při najímání výrobního fak toru porovnává jeho nájemní cenu s jeho mezním produktem. Najímá výrobní faktor pouze do takového množství, kdy je jeho mezní produkt větší nebo roven jeho nájemní ceně.
Nyní můžeme přejít ke grafickému odvození poptávky po výrobním faktoru. Obrázek 9-4 znázorňuje rozhodování výrobce, poptávajícího práci pekárenských dělníků. Na vodorovné ose vynášíme množství práce v hodinách a na svislé ose vynášíme jednak produktivitu práce (čistý peněžní produkt práce) a jednak hodinovou mzdu. Graf znázorňuje dvě funkce produktivity práce pekárenských dělníků, a sice funkci průměrného produktu práce (AP) a funkci mezního produktu práce (MP).
Poptávka po výrobních faktorech
Kolik této práce bude chtít výrobce zaměstnávat, bude-li mzda W1? Dokud bude mezní produkt větší než mzda, bude zvyšovat poptávané množství práce, a to až do bodu, kdy je již její mezní produkt stejný jako mzda. Rovnost mezního produktu a mzdy však nastává ve dvou bodech: A a B. Který z nich výrobce zvolí? Bod A nezvolí, protože v tomto bodě mzda převyšuje průměrný produkt. Znamenalo by to, že výrobce by na mzdách vyplatil více peněz (LA x W1), než jaký by byl jeho celkový peněžní produkt (LA x APA), což by pro něho znamenalo ztrátu. Proto zvolí bod B, kde je průměrný produkt větší než mzda. Tím jsme získali jeden bod poptávky po práci.
Tímto způsobem můžeme odvodit další body poptávky. Při mzdě W2 bude výrobce poptávat Lc práce. Při mzdě W3 bude poptávat LD práce, atd. Jak vidíme, všechny body poptávky (B, C, D) leží na křivce mezního produktu. Ale křivka poptávky po práci není totožná s celou křivkou mezního produktu. Kdyby mzda převýšila úroveň APmax, výrobce by nepoptával tuto práci vůbec, protože v takovém případě by již musel celý produkt vyplatit na mzdách a nic by nezbylo pro ostatní výrobní faktory. Proto křivka poptávky začíná v bodě vrcholu křivky průměrného produktu.
Obr. 9-4 Poptávka po práci - Firma najímá tolik práce, jejíž mezní produkt se rovná mzdě. Průměrný produkt práce však nesmí být nižší než mzda. Křivka poptávky (znázorněná červeně) splývá s částí křivky mezního produktu a jejím počátkem je vrchol křivky průměrného produktu.
Obecně pro poptávku po výrobním faktoru platí: funkce poptávky po výrobním faktoru je totožná s částí funkce mezního produktu daného faktoru a začíná v maximu funkce jeho průměrného produktu.
Odvodili jsme funkci individuální poptávky po výrobním faktoru. Tržní poptávka je součtem individuálních poptávek všech výrobců používajících tento výrobní faktor. Proto je tržní poptávka rovněž klesající funkcí a rovněž odráží mezní produktivitu výrobního faktoru.
Změny poptávky po výrobním faktoru
9.4