PRODUKČNÍ KVÓTY
Nakonec jsme si nechali státní zásah, který se také používá v zemědělství a který snad nejhůře deformuje trh - produkční kvóty. Produkční kvóta je státem stanovené maximální množství komodity, které mohou zemědělci za rok vyprodukovat. Tuto kvótu pak stát rozděluje mezi vybrané výrobce dané komodity.
Účinek produkční kvóty znázorňuje obrázek 8-8. Trh cukru by byl v rovnováze při ceně PE a množství QE. Když ale vláda stanoví produkční kvótu QK, vzroste cena na PK. Šedý obdélník znázorňuje celkový ekonomický zisk výrobců cukru.
Z obrázku vidíte, že produkční kvóta znamená neefektivnost, neboť vyráběné množství je podoptimální - jeho mezní náklady jsou menší než mezní užitek. Dalším vážným problémem je způsob rozdělování kvót mezi výrobce. Stát nemá žádné objektivní kritérium pro rozdělování kvót, a tak se zde otevírá prostor pro subjektivní přístupy státních úředníků či dokonce pro korupci.
Zásahy státu do cen |
Obr. 8-8 Trh cukru: trh by byl v rovnováze v bodě E, při množství QE a ceně PE. Vláda však stanovila produkční kvótu QK, která je nižší než množství QE. V důsledku toho cena roste na PK. Šedý obdélník znázorňuje celkový ekonomický zisk výrobců.
Produkční kvóty mají ještě vážnější důsledky. Omezují konkurenci a konzervují neefektivnost. Zmrazí procesy, které by vyřazovaly neefektivní výrobce z trhu a otevíraly prostor efektivnějším výrobcům. Úspěšní výrobci se nemohou rozvíjet kvůli kvótám a neúspěšní výrobci nemusejí odcházet z trhu.
Kvóty na cukr
Česká vláda se zavedení produkčních kvót v zemědělství dlouho bránila. Jenže zemědělci a jejich lobbyisté poukazovali na to, že v Evropské unii produkční kvóty existují a že jejich zavedení v českém zemědělství bude nutnou přípravou na náš vstup do EU. V roce 2000 schválil Parlament zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu, který dovoluje Ministerstvu zemědělství stanovovat kvóty pro produkci některých komodit. Stanovenou kvótu pak ministerstvo rozdělí mezi výrobce podle svého uvážení. Prakticky to znamená, že ministerstvo může každému výrobci kvotované komodity nadiktovat, jak velké množství může vyrábět. Rozdělení kvóty mezi výrobce by mělo být provedeno podle objektivních kritérií, jako je například jejich výrobní kapacita nebo výrobní náklady. Zemědělství tím vlastně přestává být součástí tržního hospodářství a podřizuje se vládnímu plánování.
Shrnutí
Jednou z kvotovaných komodit je cukr. Vláda stanovila výrobní kvótu na cukr a rozdělila ji mezi osm cukrovarů. Podle jakého „objektivního kritéria" je vybrala? Zařadila do seznamu pouze cukrovary, které v uplynulých pěti letech vyrobily alespoň 10 tisíc tun cukru. Tedy velké cukrovary. Menší cukrovary tím vláda vyřadila z trhu. Nové cukrovary, které by snad chtěly vstoupit na trh, také nemají šanci. Který podnikatel by riskoval výstavbu nového cukrovaru, pokud nemá jistotu, že získá podíl na kvótě? Napadá vás, že je to diskriminace? Ta je bohužel při kvotování normální.
Jistě si nemyslíte, že tento způsob regulace byl zaveden v zájmu spotřebitelů. Byl zaveden v zájmu výrobců - těch, kteří se bojí konkurence.
SHRNUTÍ
□ Cenový strop vyvolává neefektivnost. Ta spočívá v tom, že poskytované
množství statku je menší než optimální: mezní užitek je vyšší než mezní náklady.
□ Cenové stropy vyvolávají na trhu nerovnováhu - nedostatek. Mnoho lidí je
ochotno nést nepeněžní náklady: aby nedostatkové zboží dostali, stojí dlouhé hodi-
ny ve frontách nebo ztrácejí čas hledáním zboží na vzdálených trzích. Ale čas je
vzácný a možná by raději zaplatili vyšší cenu.
□ Břemeno spotřební daně dopadá jak na spotřebitele, tak i na výrobce. Rozdě-
lení břemena daně mezi spotřebitele a výrobce závisí na strmosti křivek poptávky
a nabídky. Je-li poptávka hodně strmá a nabídka málo strmá, dopadá břemeno daně
více na spotřebitele. Je-li tomu naopak, dopadá břemeno daně více na výrobce.
□ Chce-li vláda používat spotřební daň jako „daň z luxusu", měla by ji uvalit
na zboží se strmou poptávkou a málo strmou nabídkou.
H Spotřební daně vyvolávají neefektivnost. Snižují množství zboží, které je pak menší než optimální (mezní užitek je větší než mezní náklady).
□ Subvencováním cen chce stát pomoci některým výrobcům. Ačkoli stát vyplácí
subvenci jen výrobcům, subvencuje jak výrobce, tak i spotřebitele.
□ Subvencování ceny vyvolává neefektivnost - vede k produkci nadoptimálního množství.
□ U zemědělských komodit vláda někdy stanovuje minimální cenu. To vyvo-
lává nutnost vývozních subvencí, aby neprodané přebytky mohly být prodány do
zahraničí. V tomto případě daňoví poplatníci subvencují zahraniční spotřebitele.
□ Státní intervenční nákupy mají stabilizovat ceny, které podléhají sezónním
výkyvům. Stát zde nahrazuje činnost soukromých spekulantů.
□ U některých zemědělských komodit stanovuje vláda produkční kvóty. Ty
udržují vyšší než rovnovážné ceny a vytvářejí výrobcům ekonomický zisk.
Zásahy státu do cen