STÁTNÍ INTERVENČNÍ NÁKUPY
Jiným druhem státního zásahu do cen jsou státní intervenční nákupy, kterými se stát snaží zajistit výrobcům vyšší cenu, než kterou by vytvořil trh. Příkladem těchto intervencí jsou u nás státní nákupy pšenice.
Státní nákupy pšenice
Představte si, že je na trhu pšenice rovnováha při ceně 2 500 Kč za tunu a při množství 3 400 tisíc tun. Stát chce ale v zájmu zemědělců udržet cenu na 3 000 Kč/t, a proto od nich nakupuje pšenici do státních zásob. Jak velké množství pšenice bude stát muset nakupovat, aby udržel cenu na 3 000 Kč/t?
Situaci nám ukazuje obrázek 8-7. Při ceně 3 000 Kč/t kupující nakoupí pouze 3 200 tisíc tun, zatímco nabízené množství je 3 500 tisíc tun. Na trhu tak vznikne přebytek 300 tisíc tun. Stát, chce-li udržet cenu na 3 000 Kč/t, musí těchto 300 tisíc tun pšenice nakoupit. Kolik ho to bude stát? 900 milionů Kč (3 000 x 300 tisíc).
Obr. 8-7 Tržní rovnováha na trhu pšenice nastává při ceně 2 500 Kč/t. Pokud chce stát udržet cenu na 3 000 Kč/t, musí vykoupit přebytek pšenice v rozsahu 300 tisíc tun. Stojí ho to 900 mil. Kč, což znázorňuje červený obdélník.
Zásahy státu do cen
Tento státní zásah nevyvolá tržní nerovnováhu - nabízené množství je beze zbytku nakoupeno. Poptávané množství se však skládá ze dvou částí: z nákupu soukromých osob (v našem příkladě nakoupí 3 200 tisíc tun pšenice) a z nákupu státu (stát nakoupí do svých zásob 300 tisíc tun pšenice).
Stát ovšem musí s nakoupenou pšenicí něco udělat. Obvykle ji opět ze svých zásob prodává v letech, kdy je slabá úroda a kdy by cena pšenice byla velmi vysoká. Tyto státní intervenční prodeje jsou „dvojníkem" státních intervenčních nákupů a střídají se podle toho, je-li úroda vysoká nebo nízká. Státní intervenční nákupy a prodeje jsou zaměřeny na stabilizaci ceny.
Pokud jste četli dodatek ke kapitole „Tržní rovnováha", pojednávající o spekulacích na trhu pšenice, je vám jasné, že stát zde dělá totéž, co dělal spekulant Fiala. Ale proč stát nepřenechá stabilizaci cen soukromým spekulantům? Možná si řeknete, že by bylo lepší, kdyby tyto ceny stabilizoval stát, než aby na tom vydělávali soukromí spekulanti. Jenže státní intervenční nákupy a prodeje jsou nákladnou záležitostí, která zatěžuje státní pokladnu a tím i nás - daňové poplatníky. Stát musí platit úředníky, kteří se intervenčními nákupy a prodeji zabývají. Musí platit skladování vykoupených plodin, pojištění proti škodám a další náklady. To vše tyto intervence prodražuje.
Stát připraven vykoupit přebytky obilí
„Stát se začal připravovat na mohutný zásah do trhu s obilím, který ho zřejmě čeká po letošní sklizni. Současné zásoby a očekávaná úroda totiž pravděpodobně v září srazí cenu potravinářské pšenice na státem minimálně garantovanou úroveň 4 000 Kč/t. Nyní se cena potravinářské pšenice pohybuje kolem 4 200 Kč/t.
Hodnocení skutečné nutnosti intervencí na trhu, kde se točí miliardy korun, však dlouhodobě komplikuje neexistence důvěryhodných prognóz sklizně. Jedinou oficiální zprávu o očekávané sklizni vydává Český statistický úřad. Své odhady vytváří také Ministerstvo zemědělství, o další se snaží organizace zemědělců."
(Hospodářské noviny, 24. 6. 1998)