Turisté v ČR stále narážejí na nešvary
„... Faktorem, který špiní pověst ČR v zahraničí, jsou dvojí ceny - pro turisty a domácí obyvatele. Zahraniční návštěvníci poukazují hlavně na dvojí ceny vstupného do divadel, na historické památky a do muzeí... Pražský radní přiznává, že za dvojí ceny bývá Česká republika v zahraničí často kritizována. Obchodníkům však ani ministerstvo ani místní zastupitelský úřad nemohou účtování dvojích cen zakázat, jelikož je to ze zákona jejich právo stanovit si svobodně cenu. Můžeme pouze apelovat na jejich svědomí a jít příkladem, vysvětluje radní. Podle něj například hlavní město zavedlo jednotné vstupné 30 korun do všech historických objektů, které provozuje magistrát. Českým občanům však nabízí různé slevy například pro děti, studenty a důchodce."
(Lidové noviny, 14. 5. 1998)
Jednání odporující dobrým mravům
V lednu roku 1999 došlo u nás k prvnímu soudnímu procesu v souvislosti
Klíčové pojmy dodatku
s cenovou diskriminací. Když skupina českých a německých návštěvníků Trojského zámku v Praze chtěla u pokladny platit vstupné, žádala pokladní od německých turistů vstupné 100 Kč a od Čechů jen 50 Kč. Průvodce skupiny se rozhodl dát věc k soudu. Pražský soud dal žalobci za pravdu a rozhodl, že majitel zámku musí poškozeným návštěvníkům uhradit škodu, kterou jim způsobil „jednáním odporujícím dobrým mravům".
Do té doby byla cenová diskriminace u nás tolerována v souladu se stanoviskem Ministerstva financí z roku 1996, podle kterého „zákaz dvojích cen na konkurenčních trzích by byl popřením svobody cenové tvorby". Tímto soudním rozhodnutím byla však cenová diskriminace u nás odsouzena jako „odporující dobrým mravům".
Přenechejme však problém „dobrých mravů" etice a podívejme se na cenovou diskriminaci očima ekonoma. Jak jste viděli, ten, kdo provádí cenovou diskriminaci, účtuje vyšší cenu lidem, kteří mají vyšší důchody, což mu zároveň umožňuje účtovat nižší cenu lidem, kteří mají důchody nižší. Zákaz cenové diskriminace by vedl k tomu, že výrobce by byl nucen snížit cenu bohatším kupujícím a zároveň ji zvýšit chudším kupujícím. Majitel zámku, donucen účtovat všem stejné vstupné, sníží cenu cizincům a zároveň ji zvýší domácím návštěvníkům.
Prohlásíme-li cenovou diskriminaci za něco, co „odporuje dobrým mravům," říkáme, že dobrým mravům odporují také slevy studentům a důchodcům v hromadné dopravě a při návštěvě galerií a historických památek (ne každý student a ne každý důchodce je chudý) nebo slevy železničářům na železnici. A což teprve prodejce na perském trhu, který usmlouvá s každým kupcem jinou cenu?