Starožitník
Vraťme se k příkladu, ve kterém Lenka prodávala secesní skřiti. Nakonec ji prodala za 1900 Kč a její časové náklady činily 500 Kč. O něco později potkala svého známého - starožitníka Josefa, který jí řekl, že by byl její skříň prodal za 3 000 Kč a nechal by si provizi pouhých 300 Kč. Lenka zalitovala, že místo shánění kupců na inzeráty nenavštívila raději starožitníka. Mohla prodat o 1 100 Kč dráž a ještě ušetřit 200 Kč na nákladech.
Ale jak je možné, že starožitník dokáže nalézt lepšího kupce s nižšími náklady? Starožitník zná lépe trh secesních skříní než Lenka. Tím, že se specializuje na obchodování se starožitnostmi, má jejich trh lépe „zmapován" - dokáže o něm získávat informace s nižšími náklady než jeho zákazníci.
Podívejme se ještě na další příklady podnikatelů.
Informace a podnikatelé
Obchodník se sýry
Pan Lipka zjistil, že se na Slovensku dají koupit ovčí sýry za nižší cenu než v Česku. Na tom se dá vydělat: pan Lipka začne nakupovat ovčí sýry na levném slovenském trhu a prodávat je na dražším českém trhu. Slušně na těchto obchodech vydělává. Aby ne - byl přece první, kdo objevil něco, co jiní neviděli. A dokázal toho využít.
Spekulant na trhu pšenice
Pan Fiala získal na jaře informace, že se na pšenici začíná šířit rez. Z toho usoudil, že bude v létě nízká úroda pšenice a že proto na podzim její cena poroste. Využije tuto informaci ke spekulaci: začne na jaře kupovat ze skladů pšenici. Na podzim, až se projeví na trhu nízká úroda, prodá pšenici za vyšší cenu a vydělá na tom.