Ceny brambor tlačí vzhůru obchodníci
„Zatímco Ministerstvo zemědělství a bramboráři svalují vinu jeden na drahého, obchodníci si spokojeně mnou ruce. Za kilogram brambor si účtují už více než 14 korun a jejich zisky utěšeně rostou... Obchodníci drží ceny vysoko, přestože zemědělci prodávají brambory zhruba za osm korun a dovážené jsou ještě levnější... Ministerstvo přitom doufá, že právě dovozy by mohly růst cen zastavit. Pěstitelé se však obávají, že se to nepodaří. Pro dovoz brambor za zvýhodněnou celní sazbu 6 % je totiž určena dovozní kvóta jen ve výši 15 tisíc tun."
(Lidové noviny, 28. 4. 1998)
Název tohoto novinového článku je zavádějící. Nejsou to obchodníci, kteří „tlačí ceny nahoru". Mezi obchodníky existuje konkurence právě tak jako mezi pěstiteli brambor a žádný z nich není schopen s cenou manipulovat. Ale přečtěte si znovu poslední větu článku. Stát uvalil na brambory dovozní kvótu - více než 15 tisíc tun brambor se nemůže do republiky dovézt. Je to dovozní kvóta - nástroj obchodního ochranářství - která drží cenu nahoře. Bez ní by ani katastrofální neúroda nemohla udržet cenu vysoko, protože nedostatek domácích brambor by byl lehce nahrazen dovozem brambor ze zahraničí.
Česká republika patří k zemím s velmi nízkými cly. Průměrné celní zatížení našeho dovozu činí necelá 3 % (zatímco v Evropské unii je to asi 8 %). To ale neplatí pro zemědělské dovozy, kde v řadě případů uplatňujeme dovozní kvóty. Zemědělský obchod však podléhá obchodnímu ochranářství ve většině zemí světa.
_______________________ 5.8 ______________
MÝTY OBCHODNÍHO OCHRANÁŘSTVÍ
„Pokud by se světové bariéry omezující obchod snížily na polovinu, přineslo by to rozvojovým zemím 110 až 140 miliard dolarů ročně."
Horst Kohler, výkonný ředitel MMF
Téměř všechny země světa uplatňují nějaké formy obchodního ochranářství. Nejčastějšími nástroji jsou dovozní cla a dovozní kvóty. Ale mnoho vlád s oblibou uplatňuje i skrytější, méně průhledné formy ochranářství, jako jsou různé ekologické, zdravotní, hygienické, technické, bezpečnostní a jiné požadavky na zboží z dovozu. Například Holandsko vyžaduje u dovážených květin ekologické certifikáty, o kterých rozhodují domácí pěstitelé květin (!).
Proč je obchodní ochranářství v celém světě stále tak oblíbené a rozšířené? Lidé (politiky nevyjímaje) zde stále podléhají některým mýtům. Podívejme se alespoň na tři z nich, které jsou nejznámější a v hlavách lidí nejvíce zakořeněné: mýtus ochrany
Směna, specializace a mezinárodní obchod
domácích pracovních míst, mýtus rovné konkurence a mýtus mladých odvětví. Zřejmě nejrozšířenějším z nich je mýtus ochrany domácích pracovních míst.
„Dovozy nám berou práci"
České doly jsou vystaveny konkurenci levného polského uhlí. „Dovozy uhlí nám berou práci," říkají odbory horníků. A tak vláda v obavě, aby se v uhelných oblastech nezvýšila nezaměstnanost, omezuje dovoz zahraničního uhlí dovozními kvótami.
Ale je to rozumné? Je pravda, že by dovoz zahraničního uhlí vedl k uzavření některých méně rentabilních českých dolů, které by musely propouštět. Ale také by se snížila cena uhlí na našem trhu, což by snížilo náklady našich hutí, energetiky a dalších navazujících odvětví. Jejich výrobky by se pak lépe prosazovaly na trzích a jejich rostoucí výroba by vytvářela nová pracovní místa. Propuštění horníci by mohli najít práci v jiných odvětvích a profesích. Horníkům se pochopitelně příliš nechce rekvalifikovat na nové profese, protože to pro ně znamená náklady a nepříjemnosti (nemluvě o nejistotě, zda bude nová práce dobře placená). Horník raději řekne „nic jiného neumím". To je pro vládu prekérní situace.
V prosinci 2001 vláda rozhodla, že zachová nezměněné dovozní kvóty na černé uhlí z Polska, protože jinak by těžební společnost OKD musela uzavřít karvinský důl s 4 300 zaměstnanci a odboráři hrozili, že uskuteční protestní stávky. A tu začali protestovat odboráři Nové huti, kteří si uvědomili, že drahé uhlí snižuje konkurenceschopnost hutních výrobků a připravuje o práci je. „Je to vydírání," říkali hutníci na adresu horníků.
Dovozy vytlačují z trhu ty domácí výrobce, kteří nejsou schopni konkurovat zahraničním výrobcům, protože mají vysoké náklady a ceny. Pod tlakem levných dovozů jsou domácí podnikatelé nuceni přesunout se na jiné trhy a domácí výrobní faktory (práce, půda a kapitál) se začínají více využívat v odvětvích, v nichž máme komparativní výhody. Tato odvětví expandují a vytvářejí nová pracovní místa. Ztracená pracovní místa v odvětvích potlačovaných levnými dovozy jsou nahrazována novými pracovními místy v odvětvích, která expandují díky levným dovozům.
Myšlenka, že dovozy zahraničního zboží zvyšují domácí nezaměstnanost, patří k nejstarším a nejvíce zakořeněným mýtům obchodního ochranářství. Ekonomové jej dávno vyvrátili, ale mnoho politiků mu přesto stále věří. Je to ostatně pochopitelné. Dovozy levného uhlí vyvolají růst nezaměstnanosti hned, zatímco nová pracovní místa se objeví až později. Politikové vědí, že hněv propouštěných horníků padne na jejich hlavy, zatímco pozdější vznik nových pracovních míst bude sotva někdo spojovat se zásluhami vlády.
Mýty obchodního ochranářství
Liberalizace obchodu USA s Čínou
V létě roku 2000 hlasoval americký Kongres o návrhu vlády udělit Číně doložku nejvyšších výhod v zahraničním obchodě. To by znamenalo podstatnou liberalizaci ve vzájemném obchodě mezi oběma zeměmi. Očekávané hlasování rozdělilo americkou veřejnost na dva nepřátelské tábory. Proti liberalizaci obchodu byly hlavně odbory, které varovaly, že příliv čínského zboží na americký trh připraví o práci statisíce Američanů. Poukazovaly i na to, že Čína nedodržuje lidská práva. Podle nich by americký Kongres schválením doložky podpořil čínský komunistický režim a nelidské podmínky čínských dělníků.
Naopak za udělení doložky nejvyšších výhod se stavěly banky, telekomunikační a počítačové firmy, automobilky a také farmáři, kteří se těšili, až se jim otevře ohromný čínský trh. Začalo horečné lobbování, které rozdělilo Kongres na dva tábory. Dvě třetiny demokratů se schválením doložky původně nesouhlasilo, hlavně kvůli tlaku odborů, které jsou hlavními sponzory a voliči Demokratické strany. Když se však „do hry" vložily velké firmy jako Boeing, Citigroup, General Motors, Motorola, Microsoft a další, které na mediální kampaň i na přímé lobbování u kon-gresmenů ve prospěch udělení doložky vynaložily desítky milionů dolarů, podařilo se část demokratů přesvědčit. Kongres nakonec udělení doložky Číně schválil. Liberalizace obchodu by měla oběma zemím přinést ohromné výhody a dále urychlit jejich hospodářský růst.
Jedná se o jeden z historicky největších úspěchů při prosazování myšlenky svobodného obchodu. Lidé, kteří liberalizaci obchodu prosazovali, i ti, kteří ji odmítali, byli ovšem daleko nejvíce vedeni svými vlastními zájmy.
Dalším mýtem obchodního ochranářství je mýtus rovné konkurence. Jak uvidíme, vyvrátit tento mýtus je již o poznání obtížnější.
„Když oni, tak my také"
Představme si, že vyvážíme do země Alfa jízdní kola za cenu 100 dolarů a dovážíme odtud autosedačky za cenu 100 dolarů. Nepochybně proto, že máme komparativní výhodu v jízdních kolech a nemáme ji u autosedaček. V zemi Alfa je tomu naopak. Naši výrobci by autosedačky vyráběli dráž než za 100 dolarů a v zemi Alfa by se zase vyráběla kola za víc než 100 dolarů. Vzájemný obchod je tedy oboustranně výhodný.
Pak ale země Alfa uvalí na naše kola 10% clo, čímž česká kola na jejím trhu zdraží na 110 dolarů. Česká vláda však žádná dovozní cla na autosedačky nezavede, takže ty stojí na našem trhu stále 100 dolarů.
Ale brzy se u nás začnou ozývat hlasy: „Když oni, tak my také. Přece si nenecháme líbit takovou diskriminaci. Soutěž musí být rovná!" Argument rovné konkurence vypadá na první pohled přesvědčivě.
Směna, specializace a mezinárodní obchod
Země Alfa skutečně vytvořila na svém trhu nerovnou soutěž: zvýhodnila domácí výrobce kol oproti našim výrobcům kol. Jenže znevýhodnila své spotřebitele, které přinutila kupovat kola za vyšší cenu.
Pomůžeme si my, když na autosedačky země Alfa uvalíme také 10% cla? Naše vláda vybere na clech více peněz. Také čeští výrobci autosedaček na tom budou lépe, když bude znevýhodněna zahraniční konkurence. Ale naši spotřebitelé na tom budou hůře. A celkový efekt z dovozního cla je, jak jste viděli v předchozí subkapitole, negativní.
Jestliže se vláda země Alfa rozhodla poškozovat své spotřebitele dovozním clem, je to její věc. Proč by naše vláda měla na to reagovat tím, že bude poškozovat naše spotřebitele? Když váš soused sám sobě vrazí facku, budete na to reagovat tím, že si jí vrazíte také?
Země, které uvalují na naše zboží dovozní cla, poškozují nás, ale především poškozují samy sebe. Když na to budeme reagovat tím, že uvalíme dovozní cla na jejich zboží, poškodíme je - a sebe poškodíme ještě více.
Také subvencované dovozy vzbuzují dojem, že jde o nepřípustné porušování rovné soutěže, proti kterému je třeba bránit se dovozními cly.
Subvencované dovozy
Vraťme se k příkladu dovozu řeckých brambor. Představme si, že řecká vláda subvencuje řecké producenty brambor, čímž uměle snižuje jejich cenu. Jak k tomu přijdou čeští zemědělci? Vždyť jde o nefér soutěž - konkurenti jsou levnější, protože jsou subvencováni! Čeští zemědělci proto vyzývají naši vládu, aby je buď subvencovala také, nebo aby uvalila na řecké brambory dovozní clo. Dovozní clo zvýší cenu řeckých brambor na úroveň, jakou by měly, kdyby nebyly subvencovány. Rovnost konkurence tím bude obnovena.
Ale proč bychom se měli bránit tomu, že máme díky řecké vládě levnější brambory? Když nám řecký daňový poplatník přispívá na brambory, proč to máme odmítat? Jaký je v tom pro nás rozdíl, jestli jsou zahraniční brambory levné díky klimatickým podmínkám nebo díky subvencím? Je to záležitost mezi řeckým zemědělcem a řeckým daňovým poplatníkem.
Někteří ekonomové mají na subvencované dovozy jiný názor: když otevřeme domácí trh subvencovaným zahraničním bramborům, naše bramborářské oblasti zmizí. Až se jednou cizí vlády rozhodnou se subvencováním přestat, domácí produkce brambor se už stěží obnoví.
Jenže konečným cílem ekonomického systému nejsou bramborářské oblasti nýbrž uspokojení spotřebitelů. Bramborářské oblasti se mohou změnit v jiné produkční oblasti a producenti brambor se mohou přeorientovat na jiné výroby, které jsou výnosnější než pěstování brambor.
Mýty obchodního ochranářství
Až se jednou vlády rozhodnou se subvencemi přestat, zareagují na to ekonomiky stejně jako na kterékoli jiné změny, k nimž neustále dochází. Objevují se nové technologie, nové výrobky, nové spotřební zvyklosti, mění se ceny surovin a výrobci se musí stále přizpůsobovat těmto změnám podmínek. V tomto měnícím se ekonomickém prostředí jsou ostatně subvence pozoruhodnou stálicí, protože vlády, které je jednou zavedly, se velmi těžko odhodlávají je zrušit.