Komparativní výhody v chemickém průmyslu
Před I. světovou válkou mělo Německo světový primát v chemickém průmyslu, a to především díky technické převaze v tomto odvětví. Chemie je odvětví náročné na kapitál, ale také na vědecké a technické poznatky. Německo bylo už tehdy zemí, kde se vědci tradičně těšili velké společenské vážnosti, a také díky tomu vychovaly německé univerzity mnoho vědců a inženýrů v chemických oborech.
Ch. Kindleberger popisuje, jak po prohrané válce se mnoho německých patentů a výrobních postupů dostalo do rukou Američanů. To přispělo k rychlému rozvoji chemického průmyslu v USA, které se po válce staly světovým vývozcem mnoha chemických výrobků a dokázaly německému chemickému průmyslu úspěšně konkurovat. (Ch. Kindleberger: Foreign Trade and the National Economy.
Yale University 1962)
Vlády se někdy snaží ovlivnit ekonomickou strukturu země - napodobit výrobní strukturu ekonomicky vyspělých zemí v mylném domnění, že výrobní struktura je pří činou jejich vyspělosti. Když někteří politikové vidí, že USA s úspěchem vyrábějí letadla, Japonsko spotřební elektroniku a Německo stavební stroje, myslí si, že kdyby vláda chránila před zahraniční konkurencí domácí výrobu letadel, elektroniky či stavebních strojů, dosáhla by země obdobné hospodářské vyspělosti jako USA, Japonsko nebo Německo. Domnívají se, že tyto země dosáhly vysoké ekonomické úrovně proto, že si včas „utrhly" pro sebe výrobu technicky náročného zboží a přenechaly jiným zemím výrobu „jednoduchých" výrobků.
Jenže ochrana domácích trhů před zahraniční konkurencí udržuje uměle při životě i takové domácí výrobce, kteří nemají v daném oboru komparativní výhodu. Výrobní specializace země nemůže být dána politikou. Vláda, která nerespektuje zákon komparativních výhod, může svou ekonomiku velmi poškodit.