Hamburgery a šlehačkové dorty (komparativní výhoda)
Vraťme se k příkladu dvou restaurací připravujících hamburgery a dorty, ale změňme údaje takto: restaurace „U Nováků" má lepší kuchyňské vybavení, a proto její kuchař vyrábí za první čtyři hodiny 90 hamburgerů a za další dvě hodiny 20 dortů. V restauraci „U Holubů" kuchař vyrábí za první čtyři hodiny 30 hamburgerů a za další dvě hodiny 15 dortů.
Má-li restaurace „U Nováků" absolutní výhodu u hamburgerů i u dortů, má pro ni smysl specializovat se a směňovat s druhou restaurací? Může na tom vydělat, když restaurace „U Holubů" vyrábí jak hamburgery, tak i dorty pomaleji?
Lze snadno ukázat, že i v tomto případě je specializace přínosná pro obě strany - stačí, aby se restaurace „U Nováků" specializovala na to, v čem má komparativní výhodu. Tu má u hamburgerů, protože je dokáže vyrábět třikrát rychleji než restaurace „U Holubů", zatímco v dortech je sice také lepší, ale relativně méně než u hamburgerů.
Když se restaurace „U Nováků" specializuje jen na hamburgery, vyrobí jich denně 135. Dorty přenechá druhé restauraci, která jich pak vyrobí denně 45. Zatímco původně vyrobily obě restaurace dohromady 120 hamburgerů a 35 dortů, po specializaci vyrobí dohromady 135 hamburgerů a 45 dortů. Tato specializace tedy zvětšila jejich souhrnnou produkční schopnost o 15 hamburgerů a 10 dortů denně.
Předpokládejme, že se obě restaurace dohodly na směnném poměru 1,5 hamburgeru za 1 dort a že restaurace „U Nováků" směňuje s restaurací „U Holubů" 36 hamburgerů za 24 dortů. Kolik hamburgerů a dortů bude pak každá restaurace schopna prodávat svým hostům? Restaurace „U Nováků" bude moci hostům prodávat 99 hamburgerů (135 - 36) a 24 dortů a restaurace „U Holubů" bude moci hostům prodávat 36 hamburgerů a 21 dortů (45 - 24). Každá z obou restaurací je na tom lépe než dříve. Názorně nám to ukazuje následující tabulka.
| Restaurace | Před specializací | Po specializaci | ||||
| Vyrobí a prodá | Vyrobí | Prodá | ||||
| hamb. | dortů | hamb. | dortů | hamb. | dortů | |
| „U Nováků" „U Holubů" | 90 30 | 20 15 | 135 0 | 0 45 | 99 36 | 24 21 |
| celkem | 120 | 35 | 135 | 45 | 135 | 45 |
Lidé si obvykle představují, že se lze specializovat jen v případě, je- li člověk (firma, země) v něčem lepší než jiní. To je specializace na základě absolutní výhody. Příklady nám ale ukazují, že možnosti specializace a směny jsou daleko větší a nejsou omezeny
Specializace a směna na základě komparativních výhod
jen na absolutní výhody. Dokonce i tehdy, když je někdo horší ve všem a jiný ve všem lepší, mohou se specializovat a navzájem výhodně směňovat. Stačí, aby se specializovali na základě komparativní výhody.
Komparativní výhodu má člověk (firma, země) v té činnosti, ve které je lepší než v jiných činnostech. Člověk (firma, země) je vždy v některých činnostech lepší než v jiných činnostech - má vždy v něčem komparativní výhody. Princip komparativních výhod objevil na počátku minulého století Angličan David Ricardo (Zásady politické ekonomie a zdanění, 1817), který jej využil pro obhajobu svobody mezinárodního obchodu.
Specializace na základě komparativní výhody nám rovněž ukazuje zajímavou věc, která se na první pohled zdá být až zarážející: Na příkladu hamburgerů a dortů jsme viděli, že specializace na základě komparativní výhody vedla ke zvětšení výroby dortů přesto, že přesunula výrobu dortů do horších podmínek. Jak je to možné? Když se každá restaurace specializovala na tu činnost, v níž je relativně lepší než v jiných činnostech, každá z nich využila své výrobní faktory (práci kuchaře a kuchyňské zařízení) efektivněji a to zvětšilo jejich produkční kapacitu.
Dospěli jsme tedy k důležitému poznatku: specializace a směna zvětšuje produk ční schopnosti sama o sobě, aniž by se musel zvětšit kapitál, práce nebo jiné výrobní faktory.
Specializace a směna na základě komparativních výhod se uplatňuje i v mezinárodním obchodě, a to na stejném principu jako směna mezi oběma restauracemi.
Žádná země světa, dokonce ani ta nejzaostalejší, se nemusí obávat, že by byla vyřazena z mezinárodního obchodu jen proto, že není v ničem absolutně lepší. Vždy se najdou zboží nebo služby, v nichž má komparativní výhodu a které od ní vyspělejší země budou rády dovážet. Tak jako restaurace „U Nováků" nakupuje šlehačkové dorty od restaurace „U Holubů".
Je-li ekonomika otevřena mezinárodnímu obchodu, může využívat výhod mezinárodní dělby práce. Protože je mezinárodní trh daleko větší než domácí trh, mohou se navzájem „najít" výrobci se značnými rozdíly v komparativních výhodách.
Z tohoto poznatku plyne důležitý závěr pro hospodářskou politiku: svoboda mezinárodního obchodu zvětšuje možnosti pro mezinárodní specializaci a přináší pro spěch všem zemím zapojeným do mezinárodního obchodu. Naopak obchodní ochranářství (dovozní cla a jiné politické překážky v zahraničním obchodě) tyto možnosti omezují. Ve svém důsledku obchodní ochranářství nejvíce poškozuje ty země, které jej uskutečňují a samy se jím vyřazují z výhod mezinárodní dělby práce.
Vyspělé země mívají někdy strach z levného zboží pocházejícího z nově se rozvíjejících zemí s levnou pracovní silou. Západoevropské země se bojí, že budou jejich trhy zaplaveny levnou ukrajinskou pšenicí. Američané se obávají, že budou jejich domácí trhy zaplaveny levným čínským zbožím. Ale budou-li chránit své domácí drahé výrobce před „levnou cizí prací" a odříznou-li rozvíjející se země od svých trhů, mohou v nich vyvolat nezaměstnanost, podnítit tak migraci lidí z chudších zemí do bohatších zemí. Mohou se pak dočkat toho, že budou místo „levné ukrajinské pšenice" a „levné čínské konfekce", zaplaveny „levnými Ukrajinci" a „levnými Číňany".
Směna, specializace a mezinárodní obchod
5.4