ROZPOČTOVÝ SCHODEK, VLÁDNÍ PŮJČKY A STÁTNÍ DLUH
Je-li centrální banka na vládě nezávislá a nebude jí půjčovat na krytí rozpočtového schodku, vláda si bude nucena půjčovat od soukromých osob. Podaří se jí to? Bude to pro ni snadné?
Rozpočtový schodek, vládní půjčky a státní dluh
Jak je snadné si vypůjčovat?
Pan Novák by potřeboval 3 miliony na rekonstrukci a zvětšení své restaurace. Do města přijíždí stále více návštěvníků a pan Novák nepochybuje, že by se mu zvětšení restaurace vyplatilo. Ale kde vzít potřebný kapitál?
Obrátí se na První komerční banku s žádostí o půjčku. Banka si od něho vyžádá projekt jeho investice, aby mohla posoudit návratnost a rizikovost. V každém případě však bude požadovat, aby jí pan Novák za případnou půjčku zastavil svůj dům.
Firma Chemicals potřebuje 3 miliardy na investici do nové výrobní haly a jejího zařízení. Poptávka po jejích produktech roste a vedení firmy je přesvědčeno, že by se investice vyplatila. Protože firma nemá volný peněžní kapitál, obrátí se na První komerční banku s žádostí o půjčku. Banka si také vyžádá projekt investice, aby mohla posoudit její návratnost a rizikovost. Firma by v každém případě musela půjčku zastavit svými nemovitostmi a pozemky. Nemá-li je (nebo je má už zastavené), půjčku nedostane.
Vláda zvýšila výdaje, aniž zvýšila daně. Vzniklý rozpočtový schodek 30 miliard chce financovat prodejem vládních dluhopisů v této hodnotě. Nabídne je První komerční bance. Ta neváhá ani vteřinu a vládní obligace nakoupí. Neptá se, jak vláda těch 30 miliard použije, nežádá žádné záruky. Pan Novák i firma Chemicals mají smůlu - odejdou s prázdnou, protože pro banku je nákup vládních dluhopisů lepší investicí. Vládní dluhopisy jsou totiž bez rizika.
Pro vládu je nesmírně snadné vypůjčovat si. Banky dají vždycky přednost vládním dluhopisům před půjčkami soukromým firmám. Neptají se ani, jak vláda půjčené peníze použije - zda je utratí na návratné projekty nebo ne. Přitom je téměř jisté, že vláda utrácí na projekty, které v budoucnu nic nevynesou. Použije půjčky na mzdy státních zaměstnanců, na dotace, na přídavky na děti, na vysílačky pro policisty, na letadla pro armádu. Nic z toho nepřináší výnosy, ze kterých by vláda mohla splácet své dluhy. Ví to vláda, a přece si půjčuje. Vědí to banky, a přece jí půjčují.
Ale proč banky půjčují vládě tak ochotně, že proti ní nemají soukromí žadatelé o úvěr žádnou šanci? Protože půjčování vládě je bez rizika. Vláda totiž disponuje něčím, co nemá pan Novák, firma Chemicals ani jiné soukromé osoby, a co je pro banky neskonale lepší zárukou než nejlukrativnější pozemky nebo nemovitosti - vláda může zdaňovat. Proto se banky ani neptají, zda vláda půjčené peníze použije produktivně, nebo ne. To není důležité. Na rozdíl od pana Nováka nebo firmy Chemicals se vláda nemůže nikdy stát platebně neschopnou, protože kdyby snad někdy neměla peníze na splácení svých dluhů, může zvýšit daně.
Tato snadnost vypůjčovat si je jednou z příčin, proč vlády mají rozpočtové schodky. Každoroční rozpočtové schodky pak zvětšují státní dluh. Vztah mezi rozpočtovými schodky a státním dluhem si opět můžeme znázornit modelem vany na obrázku 30-3. Naroste-li státní dluh do velkých rozměrů, jen úroky z něho pak představují velkou část
Rozpočtové schodky a státní dluh
výdajů státního rozpočtu. Nezřídka si pak vlády musí půjčovat jen proto, aby mohly splácet staré dluhy a úroky. Tak „převalují" státní dluh stále před sebou.
Obr. 30-3 Rozpočtové schodky a státní dluh - Když vláda financuje rozpočtové schodky půjčkami od soukromého sektoru, vytváří státní dluh. Jeho výše se zvětšuje „přítokem" nových půjček a snižuje splátkami starých půjček a úroků.