Kdo platí rozpočtový schodek
Představme si, že vláda zvýšila státní výdaje, aniž by zvýšila daně. Vzniklý rozpočtový schodek pokryje bud půjčkou od centrální banky, nebo půjčkami od domácího soukromého sektoru. Jenže domácí výrobní kapacity jsou dané - ekonomika je na hranici produkčních možností. Státní výdaje tudíž vyvolávají přesun výrobních zdrojů ze soukromých statků na veřejné statky. Bude více silnic a méně obchodních středisek, více úřednic a méně kadeřnic, více soudců a méně soukromých advokátů, více učitelů na státních školách a méně učitelů na soukromých školách. Jedním slovem - bude více veřejných statků a méně soukromých statků.
Fikce „ obědu zdarma "
Vidíte, že schodek není žádným „obědem zdarma". Platíme jej tím, že máme méně soukromých statků. Je jedno, jestli stát pokryje své výdaje zvýšením daní nebo roz počtovým schodkem. Výsledný efekt bude stejný - méně soukromých statků. V případě, že vláda pokrývá růst svých výdajů půjčkami, je ovšem placení účtu za „oběd" méně viditelné.
Obrázek 30-1 demonstruje, že za „oběd" v podobě veřejných statků zaplatíme „účet" v podobě obětování soukromých statků - ekonomika se posune z bodu E do bodu H.
Obr. 30-1 Placení „účtu" za „oběd" - V ekonomice se množství veřejných statků může zvětšit jen na úkor soukromých statků. Ekonomika se posouvá z bodu E do bodu H.
Nyní se podívejme na případ, kdy si vláda půjčuje v zahraničí. V tomto případě přijde sice účet za „oběd" později, ale přijde.