EKONOMICKÉ NÁKLADY A EKONOMICKÝ ZISK
Výše uvedené příklady nám ilustrují rozhodování člověka mezi dvěma alternativami. Student se rozhoduje, zda bydlet v podnájmu nebo ve zděděné vile. Absolvent gymnázia se rozhoduje, zda má jít vydělávat nebo studovat vysokou školu. Oba přitom berou v úvahu náklady obětované (druhé nejlepší) příležitosti. Podívejme se nyní na náklady výrobce.
Náklady a zisk výrobce prken
Pan Souček je majitelem pily - firmy, která vyrábí prkna z nakupované kulatiny. Jeho firma má k dispozici tyto výrobní faktory: vlastní pozemek, pronajaté cirkulárky, práci zaměstnanců na pile a konečně manažerské schopnosti pana Souč-ka, který svou firmu sám řídí.
Ekonomické náklady a ekonomický zisk
Na celoroční produkci prken má firma následující roční náklady a roční příjem:
| Náklady mil. Kč | Příjem mil. Kč | Zisk mil. Kč | |
| nájemné za cirkulárky nákup kulatiny mzdy | 1 3 2 | ||
| celkem | 6 | 8 | 2 |
Proč pan Souček platí vlastníkovi cirkulárek nájemné právě 1 mil. Kč ročně? Protože to je obětovaná příležitost vlastníka cirkulárek. Kdyby nepronajal pily panu Součkovi, mohl by je za tuto částku pronajmout druhému nejlepšímu zájemci - stavební firmě Doucha a syn. Aby pan Souček získal tyto pily, musel Douchu porazit v soutěži o pily -musel vlastníkovi cirkulárek zaplatit jeho obětovanou příležitost.
Proč pan Souček platí za spotřebovanou kulatinu 3 mil. Kč? Protože platí prodejcům kulatiny jejich obětované příležitosti. Oni by totiž mohli kulatinu prodat jiným zájemcům za tuto částku.
Pan Souček zaměstnává celkem 20 dělníků a každému platí roční mzdu 100 000 Kč. Proč jim platí právě tuto mzdu? Protože jeho dělníci by mohli takovou mzdu dostávat ve své druhé nejlepší příležitosti. Pan Souček jim touto mzdou platí jejich obětovanou příležitost. Kdyby jim platil méně, odešli by mu jinam.
Pohled na tabulku naznačuje, že celkové náklady pana Součka činí 6 mil. Kč ročně. Kdo plně nepochopil, co jsou náklady příležitosti, mohl by si říci, že dokud celkový příjem přesahuje 6 milionů, pila prosperuje a pan Souček nebude uvažovat o jejím uzavření. To je však omyl. Pan Souček má totiž jiné příležitosti, jak by mohl využít své vlastní výrobní faktory - svůj pozemek a své pracovní schopnosti.
Předpokládejme, že kdyby zrušil pilu, mohl by pan Souček svůj pozemek pronajmout za 1 mil. Kč ročně a nalézt si zaměstnání za 200 tis. Kč ročně. Těchto 1,2 mil. Kč je jeho obětovanou příležitostí, a on ji proto musí zahrnout do svých nákladů. Jeho náklady pak činí nikoli pouze 6 mil. Kč, nýbrž 7,2 mil. Kč.
Ale proč by měl, řeknete si možná, majitel firmy do svých nákladů započítávat obětovaný nájem z vlastního pozemku a obětovanou mzdu ze svého hypotetického zaměstnání? Jaký to má pro něj smysl? Může snad tyto náklady uplatnit pro daňové účely? Ne, takové náklady mu skutečně daňový úřad neuzná, daň bude muset pan Souček zaplatit ze zisku 2 mil. Kč. Ale tyto náklady mají význam pro jeho rozhodování, zda zůstat v první příležitosti (u výroby prken) nebo přejít do druhé příležitosti (pronájem pozemku a zaměstnání za mzdu). Kdy se pan Souček rozhodne zavřít pilu a přejít do druhé nejlepší příležitosti? Odpověď nalezneme, jakmile jeho obětované příležitosti připočteme k nákladům:
Chování výrobce: náklady a nabídka
| Náklady mil. Kč | Příjem mil. Kč | Zisk mil. Kč | |
| nájemné za cirkulárky nákup kulatiny mzdy obětovaný nájem z pozemku obětovaná mzda | 1 3 2 1 0,2 | ||
| celkem | 7,2 | 8 | 0,8 |
Z této tabulky, která je teprve správnou rozhodovací tabulkou pro výrobce, vidíme, že jakmile celkový příjem poklesne na 7,2 mil. Kč, stává se pro pana Součka druhá příležitost stejně dobrá jako dosavadní (první) příležitost. Jakmile celkový příjem poklesne pod 7,2 mil. Kč, pan Souček bude chtít provoz pily ukončit a přejít do své druhé příležitosti, tj. pronajmout pozemek a přijmout zaměstnání.
Všechny tyto náklady jsou náklady příležitosti: každý z nich je platbou za obětovanou příležitost, v níž mohl být ten který výrobní faktor použit.
Pro lepší orientaci v problematice nákladů je užitečné odlišit explicitní a implicitní náklady příležitosti. Explicitní náklady platí výrobce za používání cizích výrobních faktorů - platí vlastníkům těchto faktorů jejich obětované příležitosti. Implicitní náklady odrážejí obětované příležitosti výrobcových vlastních výrobních faktorů -to, co by za ně dostal v druhé nejlepší příležitosti.
Náklady jsou informace pro výrobce, zda má setrvat v dané příležitosti nebo zda má odejít do jiné příležitosti. Abychom zdůraznili tento význam nákladů, používáme pro ně termín ekonomické náklady. Budeme si pamatovat, že ekonomické náklady zahrnují jak náklady explicitní, tak náklady implicitní.
Rovněž „zisk" musíme chápat jako ekonomický zisk. Ekonomický zisk je rozdíl mezi celkovým příjmem a ekonomickými náklady. Výrobce odchází do jiné příležitosti, jakmile je jeho ekonomický zisk záporný.
Od ekonomických nákladů a ekonomického zisku odlišujeme účetní náklady, což jsou pouze explicitní náklady, a účetní zisk, což je rozdíl mezi celkovým příjmem a účetními (tj. explicitními) náklady.
Podívejte se znovu na příklad majitele pily. Když se na své náklady podívá pan Souček jako podnikatel, zjišťuje, že jeho explicitní náklady jsou 6 milionů Kč (nájemné za cirkulárky, nákup kulatiny a mzdy) a jeho implicitní náklady jsou 1,2 miliony Kč (obětovaný nájem z jeho pozemku a obětovaná mzda v druhé příležitosti). Jeho celkové náklady příležitosti jsou tedy 7,2 milionů Kč. Odečte-li tyto náklady od příjmu 8 milionů Kč, dostává ekonomický zisk 0,8 milionů Kč. Z toho s potěšením usoudí, že výroba prken je přece jen lepší než druhá nejlepší příležitost.
Změna nákladů
Když se ale pan Souček podívá na své náklady jako účetní, zahrne do nich pouze explicitní náklady 6 milionů Kč. Odečte-li tyto náklady od příjmu 8 milionů Kč, zjišťuje, že jeho účetní zisk činí 2 miliony Kč. Z toho usoudí, že bude muset odvést daň ze 2 milionů zisku.
V dalším textu této knihy budeme pod pojmy „zisk" a „náklady" vždy rozumět ekonomický zisk a ekonomické náklady. Proto nás nepřekvapí, že firmy vyrábějí a prosperují i při nulovém zisku. Máme totiž na mysli ekonomický zisk zahrnující nejen jejich explicitní náklady, ale i implicitní náklady.
3.4
ZMĚNA NÁKLADŮ
Lidé si někdy myslí, že změna nákladů může být způsobena pouze technickými nebo organizačními změnami, které mění množství spotřebovávaných výrobních zdrojů. Například pan Souček by mohl snížit své náklady lepší organizací své pily, což by mu ušetřilo spotřebu materiálu nebo počet zaměstnanců. To je sice pravda, ale náklady se často mění i z toho důvodu, že se změní hodnota obětovaných příležitostí. Ukažme si to na příkladu.
Změna obětovaných příležitostí
Do města, kde má pan Souček pilu, se přistěhovala firma MAC, která tam otevřela hypermarket. Potřebuje zaměstnat mnoho lidí. Aby nové zaměstnance získala, nabízí jim slušné mzdy. Dělníci na Součkově pile by mohli u firmy MAC dostat roční mzdu 150 000 Kč. Aby je pan Souček udržel na své pile, musí jim zaplatit jejich obětovanou příležitost - musí jim dát také mzdu 150 000 Kč. To zvýší jeho mzdové náklady ze 2 mil. Kč na 3 mil. Kč.
Náklady pana Součka by obdobně mohly vzrůst, kdyby jemu samotnému nějaká firma (například právě firma MAC) nabídla zaměstnání za 300 000 Kč ročně. To by zvýšilo jeho implicitní náklady o 100 000 Kč ročně.
Změna obětovaných příležitostí mění cenu výrobních faktorů, které výrobce používá (ať už jsou to faktory cizí nebo vlastní), a tím mění i jeho náklady.
Platy soudců
Na začátku 90. let u nás značně vzrostly platy soudců. Nebylo to však způsobeno tím, že by soudy potřebovaly o mnoho víc soudců než dříve. Ani to nebylo způsobeno tím, že by do důchodu odcházelo víc soudců než dříve. Platy soudců
Chování výrobce: náklady a nabídka
musely být zvýšeny proto, že zdražily jejich obětované příležitosti. V první polovině 90. let se totiž velmi zvýšila poptávka po právnických službách. Bylo to způsobeno rychlými změnami zákonů, restitucemi a privatizacemi, k nimž tehdy docházelo. Zvýšily se platy advokátů a vzniklo tak nebezpečí, že většina soudců odejde do advokátních praxí a že činnost soudů bude ochromena. Aby vláda udržela soudce u soudů, musela jim zvýšit platy v takové míře, o jaké se jiným zaměstnancům veřejného sektoru ani nezdálo.
Proč stát nezvýšil v podobné míře platy i jiných zaměstnanců veřejného sektoru, například učitelů? Dospěla snad vláda k poznání, že je práce soudců o tolik namáhavější a rizikovější než práce učitelů? Ne. Učitelům stát nezvýšil platy proto, že se nezdražily žádné jejich příležitosti, které by je mohly odlákat ze škol do jiných povolání.
3.5