Novozélandská reforma
V osmdesátých letech proběhla na Novém Zélandu dalekosáhlá reforma, jejíž úspěch může být inspirující pro jiné země. Ještě na začátku 80. let byl Nový Zéland zemí se silně regulovanou ekonomikou, nepřehledně složitou daňovou soustavou a mnoha státními monopoly. A také zemí s dvoucifernou inflací, vysokou nezaměstnaností, velkými schodky státního rozpočtu a nízkým ekonomickým růstem. Ekonomická reforma byla nezbytností.
Reformu uskutečnila labouristická vláda a její vůdčí osobností byl ministr financí Roger Douglas. Během jediného roku vláda odstranila veškeré regulace cen a mezd a zavedla plovoucí kurz měny. Výrazně snížila dovozní cla. Odstranila monopol státní železnice, státní letecké přepravy a telekomunikací. Zrušila povinné členství v odborech a profesních svazech. Snížila daně, zmírnila jejich progresivitu a nahradila množství různých sazeb daně z přidané hodnoty jedinou sazbou. Zprivatizovala státní železnice, státní leteckou společnost a státní poštu.
Samostatnou kapitolou byla reforma státní správy. Původně měl Nový Zéland systém, ve kterém měli státní úředníci tzv. definitivu: byli úředníky „doživotními", tj. nesměli být propuštěni. Vláda tuto definitivu zrušila a nahradila ji systémem dočasných pracovních smluv. Ministr uzavírá s řediteli ministerských odborů pětiletý kontrakt, který se velmi podobá manažerským kontraktům v soukromé sféře. V kontraktu je co nejpřesněji definován úkol odboru a stanoven pevný „balík" peněz, z něhož pak ředitel může najmout lidi podle libosti, nemůže však překročit daný rozpočet. Po uplynutí pětileté lhůty ministr vyhodnocuje práci odborů a jejich ředitelů a rozhoduje se, zda s nimi obnoví kontrakt, nebo ne.
Výsledky novozélandské reformy byly impozantní. Veřejné výdaje se snížily ze 44 % HDP na 33 % HDP a dřívější schodek státního rozpočtu ve výši neuvěřitelných 10 % HDP se změnil v přebytek. Počet zaměstnanců železnice se snížil z 22 000 zaměstnanců na 4 500 a železniční přepravní sazby klesly na polovinu. Počet státních úředníků klesl z 88 000 na 34 000. Současně vzniklo 100 000 nových pracovních míst v soukromém sektoru.
Roger Douglas vzpomíná, jak k němu kdysi přišli představitelé státní pošty s žádostí o dotace: „Pane ministře, máme v celé zemi 467 poštovních úřadů, které nejsou ziskové. Chcete, abychom je museli zavřít, nebo nám dáte dotaci 80 milionů?" Vláda tehdy uzavřela oněch 467 poštovních úřadů a státní poštu privatizovala. Za deset let fungovalo na Novém Zélandě 500 soukromých poštovních úřadů a všechny byly ziskové.
Přerozdělování
Když někteří lidé Douglasovi říkali: „Podívejte se, jste politik Labour Party, vaše strana je podporována odbory, jak můžete obhajovat všechny tyhle věci?", odpovídal, „Odstranili jsme privilegia. To je to, co jsme udělali. Vláda je tady pro daňové poplatníky a pro spotřebitele, ne proto, aby hájila zájmy rozličných zájmových skupin".
(Roger Douglas, Liberální institut, Praha 1999)
Málo politiků má odvahu k podobným reformám, protože jsou velice nepopulární. Pracovní místa ve státní správě, na železnici a na poštovních úřadech ztratíte hned a víte, kolik jich ztratíte. Ale nevíte, kolik nových pracovních míst vytvoří soukromý sektor, a hlavně nevíte, kdy to bude. Lidé na Novém Zélandu jistě spílali vládě za uzavření oněch 467 poštovních úřadů, ale vláda jim nemohla říci (protože to nevěděla), kolik nových soukromých poštovních úřadů vznikne a kdy to bude.