Schodky české bilance zboží a služeb
Ještě v roce 1994 byla naše bilance zboží a služeb celkem vyrovnaná. Od roku 1995 však začal rychle narůstat její schodek. V této době totiž rostly investice rychleji než úspory. Mezera mezi investicemi a úsporami byla vyplňována schodkem bilance zboží a služeb. V roce 1996 byly již investice oproti úsporám u nás velmi vysoké. Tomu odpovídal i vysoký schodek naší bilance zboží a služeb.
Povšimněte si, že schodek bilance zboží a služeb se rovná rozdílu mezi investicemi a domácími úsporami.
| Rok | 1994 | 1995 | 1996 | 1997 (1. l/2 roku) |
| domácí úspory (HDP - spotřeba) mld. Kč investice (včetně zásob) mld. Kč bilance zboží a služeb mld. Kč | 316,0 340,5 -24,5 | 386,9 446,5 -59,6 | 436,2 543,5 -107,3 | 192,0 245,3 -53,3 |
Tabulka 28-4
Pramen: ČSÚ
Je schodek bilance zboží a služeb pro ekonomiku nebezpečný? Měla by vláda provádět hospodářskou politiku snižující schodek této bilance? Mnoho ekonomů si myslí, že ano. Považují schodek této bilance za příznak „vnější nerovnováhy", kterou je žádoucí odstranit nebo alespoň snížit. Ale jakmile si uvědomíme, co je příčinou schodku bilance zboží a služeb, začneme na něj pohlížet jinak. Příčinou schodku bilance zboží a služeb je především dovoz kapitálu, který zaplňuje mezeru mezi vyššími domácími investi cemi a nižšími domácími úsporami. Nebýt dovozu kapitálu, musela by země snížit investice na úroveň domácích úspor a nemohla by využít některé investiční příležitosti, které v zemi existují a na které jsou zahraniční investoři ochotni půjčovat.
Pokud vám stále ještě není zřejmý vztah mezi dovozem zahraničního kapitálu a schodkem bilance zboží a služeb, podívejte se do historie na jednu z největších zahraničních investic v dějinách Evropy.
Nerovnováha bilance zboží a služeb
Marshallův plán
Během druhé světové války byla zničena třetina průmyslu v Evropě. Po válce bylo bez práce 60 milionů lidí. Již v roce 1946 Evropa spotřebovala na dovoz zahraničního zboží veškeré dolarové a zlaté rezervy.
V té době rostl v západní Evropě vliv komunistických stran. V Itálii a ve Fran-
cii komunisté organizovali demonstrace a stávky, jejichž vlna v roce 1947 začala
ochromovat tamní ekonomiky. V Řecku hrozilo reálné nebezpečí komunistického
převratu. Hospodářské potíže evropských zemí hrály do rukou komunistickým
snahám o politický vliv. Zabránit tomu mohla jen hospodářská rekonstrukce Evro-
py. To si dobře uvědomovali američtí politikové.
V lednu 1947 se stal americkým ministrem zahraničí George Marshall, politik,
který se zapsal do dějin svým plánem na poválečnou rekonstrukci Evropy - Mar-
shallovým plánem. Tento plán měl být nápomocen i hospodářské rekonstrukci
Německa. Američané neudělali tu chybu, kterou udělali vítězové první světové
války, když místo hospodářské pomoci zatížili poražené a hospodářsky rozvráce-
né Německo válečnými reparacemi.
Koncem roku 1947 přijalo 17 evropských zemí (včetně západní části Německa) Marshallův plán. Československo mezi nimi nebylo, protože mu v tom zabránil Sovětský svaz.
Marshallův plán trval tři roky (1948 - 1951) a představoval největší zahraniční investici své doby. USA byly tehdy jedinou zemí, která byla natolik hospodářsky silná, že mohla uskutečnit zahraniční investici takového rozsahu. Dolary, které Evropa v rámci Marshallova plánu obdržela (ať už ve formě darů, nebo půjček), vesměs použila na nákupy amerického zboží. Schodky bilancí zboží a služeb, které evropské země měly s USA, jim pomohly obnovit průmysl a zahájit dlouhou éru hospodářského růstu a - hospodářského dohánění USA.
Marshallův plán názorně ukazuje, že poválečnou rekonstrukci Evropy ve skutečnosti neumožnily americké zelené papírky (dolary), ale americké zboží. Kdyby Evropa nastrkala americké dolary do devizových rezerv a nic za ně nenakupovala, nikdy by k její poválečné rekonstrukci nedošlo. Bez masivního dovozu amerického zboží by evropské země nemohly investovat. Dovoz amerického kapitálu do Evropy měl tedy reálně podobu dovozu zboží.
I dnes vidíme, že rychle rostoucí země dovážejí zahraniční kapitál a zároveň mají schodky bilancí zboží a služeb. Hospodářský růst asijských nebo latinskoamerických zemí se neobejde bez schodků jejich bilancí zboží a služeb, protože investice v těchto zemích přesahují domácí úspory. Úroková míra je v rychle rostoucích zemích vysoká a investoři z vyspělých a kapitálově bohatých zemí tam rádi investují svůj kapitál. Zahraniční investice ovšem mohou sloužit k opravdovému hospodářskému růstu země teprve tehdy, když získají podobu toků zahraničního zboží.
Platební bilance a zahraniční dluh
28.6