Mexická měnová krize
Podobně jako v jihovýchodní Asii, i v Mexiku bylo možno hledat zdroj finanční a měnové krize v bankovním systému. Mexické banky byly chráněny vládními garancemi a systémem rozsáhlého pojištění bankovních vkladů. Od roku 1988 udržovalo Mexiko stabilní měnový kurz v rámci kurzového pásma. Garance bankovních vkladů i udržování stabilního kurzu pesa uměle snižovalo rizika zahraničnímu kapitálu, který rychle proudil do Mexika a financoval mexický hospodářský růst v první polovině 90. let. Podobně jako v jihovýchodní Asii, i v Mexiku byla důvěra investorů založena do velké míry na iluzi v pevnost mexické měny a mexických bank.
V roce 1994 došlo v Mexiku k lokálním politickým nepokojům, které zažehly jiskru nedůvěry zahraničních investorů. Jejich předchozí důvěra v mexickou ekonomiku se přes noc změnila v panický útěk. Odliv zahraničního kapitálu ze země donutil mexickou centrální banku v prosinci 1994 devalvovat peso o 15 % a dva dny nato jej nechat volně „plavat". Peso pak během krátké doby znehodnotilo vůči americkému dolaru na polovinu své původní hodnoty. „Útěk" kapitálu z Mexika v krátké době vyvolal finanční a měnovou krizi a poté hospodářskou depresi.
Brazilská měnová krize
Jednou z posledních měnových krizí byla brazilská krize. Brazílie po dlouhou dobu udržovala stabilní kurz své měny. Ten byl hlavním nástrojem protiinflační politiky brazilské vlády. Brazílie byla totiž v osmdesátých letech sužována hyperinflací dosahující tisíce procent ročně.
V roce 1994 provedl nově zvolený president Cardosa měnovou reformu a vyhlásil inflaci boj, jehož hlavním nástrojem se měl stát pevný kurz brazilského reálu. Během několika let se inflace v Brazílii snížila z 3000 % na dvě procenta. Nízká inflace, stabilní kurz měny a vysoké úrokové míry přilákaly během krátké doby do Brazílie mnoho zahraničního kapitálu a země prožívala slibný hospodářský růst.
Ukázalo se však, že pevný kurz měny sám o sobě nestačí k tomu, aby udržel prosperitu brazilské ekonomiky a důvěru zahraničních investorů. Bazilské vládě se nepodařilo udržet „na uzdě" rostoucí vládní výdaje, deficit státního rozpočtu rychle narůstal a vláda se stále více zadlužovala. Bylo jen otázkou času, kdy investoři ztratí důvěru v brazilskou ekonomiku a měnu.
Signálem panického útěku investorů od brazilského reálu bylo prohlášení neschopnosti brazilského státu Minais Gerais splácet své dluhy vůči brazilské federální vládě. Investoři se vyděsili a začali se zbavovat brazilských aktiv a brazilské měny. Centrální banka byla nucena opustit pevný kurz reálu, který vzápětí začal rychle depreciovat. Začala měnová krize.
Shrnutí dodatku
Měnové krize ukazují, že udržování stabilního kurzu je v dnešním světě globalizovaných finančních a měnových trhů riskantní. Je-li kurz volně pohyblivý, jeho výše je dána trhem a investoři věří, že kurz odráží nabídku a poptávku po měně. Je-li však kurz intervencemi státu stabilizován na určité výši, je jen otázkou času, kdy investoři dojdou k názoru, že výše kurzu je umělá a neodpovídá skutečné tržní nabídce a poptávce po měně. Pak stačí málo k podlomení důvěry investorů v měnu a výsledkem je měnová krize.
I když jsou příčiny měnových krizí hlubší, udržování stabilních kurzů je rizikovým faktorem, který může krizi prohloubit a změnit i mírný pokles v prudký pád.
SHRNUTÍ DODATKU
□ 
Měnová krize je náhlý a hluboký „pád" měny, způsobený „útěkem" investo-
rů od této měny. Možnost měnových krizí je dána značnou liberalizací pohybu
kapitálu ve světovém měřítku.
□ Měnové krize ukazují, že udržování stabilního kurzu je ve světě globalizo-
vaných finančních a měnových trhů riskantní. Je-li kurz stabilizován na určité výši,
mohou investoři dojít k názoru, že je měna uměle nadhodnocena.