ReŽimy stabilního kurzu
Až dosud jsme vycházeli z předpokladu, že je měnový kurz volně pohyblivý (fle xibilní, pružný, plovoucí). Ale některé země stabilizují měnový kurz (pomocí intervencí centrální banky na měnovém trhu) podle předem stanoveného režimu. V tom případě mluvíme o režimu stabilního kurzu (pevného, fixního). Ve skutečnosti nejde o zcela „pevný" kurz. Kurz se pohybuje, avšak jen v určitém omezeném rámci. Stabilní kurz je z mnoha důvodů pro ekonomiku výhodný. Především představuje jakousi protiinflační „kotvu" (depreciace totiž vyvolává inflaci). Je výhodný také pro zahraniční obchod, protože časté změny měnového kurzu pro obchodníky představují rizika, proti kterým se musí pojišťovat. Proto se mnoho zemí snaží udržovat stabilní kurz.
Režim stabilního měnového kurzu mívá často podobu kurzového fluktuačního pásma. Kurzové fluktuační pásmo znamená, že centrální banka vyhlásí horní a dolní limit, v němž ponechá kurz měny volně „plavat". Jakmile by však kurz chtěl překročit horní nebo dolní limit kurzového pásma, centrální banka začne na měnovém trhu intervenovat, aby vrátila kurz do pásma.
Kurzové pásmo koruny
Česká národní banka uplatňovala až do května 1997 režim stabilního kurzu. Vyhlásila centrální kurz koruny vůči dolaru a marce a pak nechala korunu volně „plavat" v kurzovém pásmu.
Pokud koruna depreciovala „ven" z pásma, centrální banka začala na měnovém trhu nakupovat koruny za své devizové rezervy (dolary, marky), čímž vrátila korunu do pásma. Pokud naopak koruna začala apreciovat „ven" z pásma, centrální banka začala koruny na měnovém trhu prodávat, čímž zvyšovala nabídku korun a bránila apreciaci koruny.
Do roku 1996 bylo kurzové pásmo poměrně úzké: jen 5 %, tj. 2,5 % pod a 2,5 % nad centrálně vyhlášeným kurzem. V roce 1996 banka zvětšila kurzové pásmo z 5 % na 15 %, tj. nechávala korunu volně plavat v pásmu 7,5 % nad a 7,5 % pod centrálním kurzem.
Měnový kurz
V květnu 1997 došlo k útoku měnových spekulantů na korunu a centrální banka nebyla již schopna zabránit depreciaci a udržet korunu v kurzovém pásmu. Proto kurzové pásmo zrušila a vyhlásila režim volně plovoucího kurzu. Od té doby koruna „volně plave".
Když se podíváte znovu na obrázek 27 - 2, který ukazuje vývoj devizových rezerv ČNB, vidíte, že se devizové rezervy dosti měnily v letech 1993 - 1997, kdy ještě centrální banka uplatňovala režim stabilního kurzu. Ale po roce 1997, kdy je již kurz koruny volně pohyblivý (i když centrální banka ještě tu a tam intervenuje), je výše devizových rezerv poměrně stabilní.
Tabulka ukazuje procentní změnu kurzu koruny (depreciace -, apreciace +).
| Rok | 1992 | 1993 | 1994 | 1995 | 1996 | 1997 |
| změna kurzu | + 0,1 | + 0,6 | + 0,1 | + 0,1 | + 0,8 | -6,7 |
Tabulka 27-2
Režim kurzového pásma znamená, že kurz měny je vázán obvykle na určitý koš zahraničních měn. Když naše centrální banka ještě uplatňovala režim kurzového pásma, vázala kurz koruny na koš dvou měn: německé marky a amerického dolaru, přičemž dolar měl v koši váhu 35 % a marka měla váhu 65 % (tento poměr zhruba odpovídal vahám marky a dolaru, jakožto používaných měn v našem zahraničním obchodě).
Tento kurzový režim má přesvědčit investory, že měna se nevychýlí z vyhlášeného kurzového pásma, a aby tomu přizpůsobili svá depreciační a apreciační očekávání. Úspěch této kurzové politiky však není vždy zaručen. Jakmile investoři a měnoví spekulanti dojdou k závěru, že centrální banka nebude schopna měnu v kurzovém pásmu udržet, intervence centrální banky se minou účinkem. Dokladem toho je i vývoj kurzu koruny v květnu 1997 (viz dodatek).