Akcelerující inflace
Jak jste viděli, stát není schopen dlouhodobě „stlačit" nezaměstnanost pod její přirozenou míru. Každý takový pokus je úspěšný jen krátkodobě - po dobu, po kterou lidé a firmy podléhají peněžním iluzím a nejsou schopni rozeznat změny nominálních veličin od reálných. V dlouhém období se nezaměstnanost samovolně vrací na svou přirozenou míru.
Ale co když je stát nepoučitelný a bude se opakovaně pokoušet snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru? Pak důsledkem bude akcelerující inflace. Pokračujme v našem příkladu.
Inflace
Udržování nezaměstnanosti pod přirozenou mírou
Předpokládejme, že se stát nedá odradit neúspěchem. Když se nezaměstnanost vrátila na 7 %, pokusí se ji opět snížit na 4 %. Zvýšením peněžní zásoby dá ekonomice nový inflační impulz. Jenže nyní bude snížení nezaměstnanosti „vykoupeno" vyšší inflací: nový inflační impulz zvýší setrvačnou inflaci, dejme tomu na 6%.
A vše se opakuje. Po určité době se ekonomika vrací na svou přirozenou míru nezaměstnanosti, ale inflace již setrvává na 6 %. Politikové se nedají odradit neúspěchem a budou se opakovaně snažit o udržení 4% nezaměstnanosti. A zatímco ekonomika bude mít tendenci se stále vracet na přirozenou míru nezaměstnanosti, každý nový inflační impulz bude míru inflace dále a dále zvyšovat. Inflace akceleruje.
Tuto situaci ukazuje obrázek 26-11. Každý nový pokus snížit nezaměstnanost zvýšením agregátní poptávky je úspěšný jen krátkodobě. V dlouhém období vede jen ke zvýšení inflačních očekávání a setrvačné inflace. Udržování nezaměstnanosti na. 4 % povede nejprve ke zvýšení inflace na 3 %, pak na 6 %, pak na 9 % atd. Inflace bude akcelerovat. A to tak dlouho, dokud stát nedovolí nezaměstnanosti „usadit se" na své přirozené míře.
Obr. 26 - 11 Akcelerace inflace - Každé „kolo" zvýšení agregátní poptávky sníží nezaměstnanost krátkodobě ze 7 % na 4 % a zároveň zvýší inflaci a inflační očekávání o 3 %. Ekonomika se dlouhodobě vrací na přirozenou míru nezaměstnanosti a Phillipsova křivka se posouvá nahoru. Ekonomika postupně „putuje" z bodu A do B, do C, do D atd.
Akcelerující inflace
Akcelerace inflace je znázorněna posuny Phillipsovy křivky vzhůru. Každý nový poptávkově inflační impulz totiž zvýší inflační očekávání a posune Phillipsovu křivku vzhůru. Každé vyšší Phillipsově křivce odpovídají vyšší „zabudovaná" inflační očekávání a vyšší setrvačná inflace. Vertikálu PCL, procházející přirozenou mírou nezaměstnanosti, bychom mohli označit jako „Phillipsovu křivku dlouhého období".
Závěr je zřejmý. Volba mezi inflací a nezaměstnaností existuje jen v krátkém období, nikoli však v dlouhém období. V dlouhém období existuje jen přirozená míra nezaměstnanosti. A chtějí-li politikové podněcováním agregátní poptávky udržovat nezaměstnanost dlouhodobě pod přirozenou mírou, pak musí počítat s tím, že to bude vykoupeno nikoli vyšší inflací, nýbrž akcelerující inflací.
Lze to říci i tak, že „klesající" Phillipsova křivka, která naznačuje inverzní vztah mezi inflací a nezaměstnaností, platí jen pro krátké období -je to krátkodobá Phillipsova křivka. Avšak dlouhodobá Phillipsova křivka (má-li tento pojem vůbec smysl) je vertikální a prochází přirozenou mírou nezaměstnanosti.
Tyto poznatky o chování Phillipsovy křivky znamenaly konec iluzí o tom, že by exi stovala volba mezi nezaměstnaností a inflací a že by politikové mohli jako svůj politický cíl volit různé kombinace inflace a nezaměstnanosti. Znamenala také konec představ, že by stát dokázal dlouhodobě snížit nezaměstnanost prostřednictvím podněcování agregátní poptávky. Tímto způsobem lze totiž pouze stlačit nezaměstnanost krátkodobě pod její přirozenou míru.
Snížení samotné přirozené míry nezaměstnanosti by vyžadovalo úplně jinou politiku. Vyžadovalo by zřejmě snížit podpory v nezaměstnanosti (popřípadě i další sociální příspěvky) a zpřísnit podmínky jejich poskytování, protože tím by se snížila dobrovolná nezaměstnanost.
Přirozená míra nezaměstnanosti se pohybuje někde mezi 4 % až 8 %, ale je v různých zemích různě vysoká. Závisí to na mnoha faktorech - například také na demografickém složení obyvatelstva, na migraci aj. Z ekonomických faktorů jsou nejdůležitější zejména pružnost pracovních trhů a štědrost sociálních dávek. V zemích Evropské unie je dnes přirozená míra nezaměstnanosti vyšší než v USA a v Japonsku. Příčinu lze najít právě ve štědrosti evropských sociálních dávek a v malé pružnosti evropských pracovních trhů ve srovnání s USA a Japonskem.
Ale rozpoznat, jaká míra nezaměstnanosti je v konkrétní ekonomice onou „přirozenou mírou", je obtížné. Zřejmě jediný způsob, jak poznat, zda nezaměstnanost je nebo není na své přirozené míře, je pozorovat, co se děje s inflací. Pokud inflace akceleru je, naznačuje to, že je nezaměstnanost „příliš nízká" - že je pod svojí přirozenou mírou. Pokud inflace deceleruje (snižuje se míra inflace), je nezaměstnanost nad přirozenou mírou. A když je míra inflace stálá, můžeme pokládat míru nezaměstnanosti za přirozenou.
Inflace
SHRNUTÍ
□ 
Inflace je zmenšování kupní síly peněz, nikoliv kupní síly lidí. Zmenšuje
délku „metru", který používáme k měření ekonomických veličin. Samy ekono-
mické veličiny reálně nejsou inflací měněny.
□ Opakem inflace je deflace - snižování cen. Pokud se snižuje míra inflace,
mluvíme o desinflaci.