Setrvačná inflace - akomodovat nebo neakomodovat?
Inflační očekávání vedou lidi a firmy ke zvyšování cen podle očekávané inflace. Co by se ale stalo, kdyby centrální banka odmítla takovýto růst cen akomodovat růstem peněžní zásoby? Zvyšování cen a mezd by narazilo na nedostatek peněz v ekonomice, klesal by HDP, rostla by nezaměstnanost.
Ale váznoucí odbyt by přece měl firmy přimět ke snížení cen a nezaměstnanost by měla lidi přesvědčit, aby souhlasili se snížením mezd. Jenže když očekáváte inflaci, ztěží vás něco přiměje, abyste snížili svou cenu. Nevěříte, že to udělají ostatní, a proto to nechcete udělat ani vy. Zakořeněná inflační očekávání způsobují, že jsou ceny a mzdy „strnulé směrem dolů", a to i „tváří v tvář" váznoucímu odbytu a vysoké nezaměstnanosti.
A opět jsou vláda i centrální banka vystaveny kritice, že to dopustí. Kdyby centrální banka byla „tvrdá" a nezvýšila by peněžní zásobu, neprodejné zásoby a vysoká nezaměstnanost by nakonec prolomily strnulost cen a mezd, prolomily by i inflační očekávání. Jenže taková léčba setrvačné inflace je "bolestivá". Centrální banka často nevydrží tlak nespokojené veřejnosti a raději akomoduje setrvačnou inflaci zvýšením peněžní zásoby. Inflační očekávání se tím obnovují a setrvačná inflace zůstává.
Jak vidíte, inflační očekávání činí z inflace trvalou součást ekonomiky. Lidé se naučí „žít s inflací" a začnou ji pokládat za normální a nevyhnutelnou součást svého života.
Setrvačná inflace už nemusí být udržována žádnými inflačními impulzy. Původní inflační impulzy jsou dávnou minulostí a nikdo už neví, jak a proč inflace vlastně začala. Inflace se udržuje svou vlastní setrvačností. Je udržována mzdově cenovými spi rálami a inflačními očekáváními, které „žijí svým vlastním životem". Centrální banka by je sice mohla přestat akomodovat, ale tím by mohla vyvolat hospodářskou
Inflace
depresi. Je těžké na sebe vzít takovou odpovědnost. Je těžké inflaci neakomodovat, jakmile již „zapustila kořeny" do očekávání.
______________________ 26.8______________
PHILLIPSOVA KŘIVKA A VOLBA MEZI INFLACÍ A NEZAMĚSTNANOSTÍ
Názory ekonomů na inflaci a nezaměstnanost byly silně ovlivněny článkem Novozélanďana A. W. Phillipse (The Relationship between Unemployment and the Kate of Change of Money Wage Rates in the United Kingdom, Economica 25, November 1958), který sledoval korelaci míry nezaměstnanosti a míry růstu nominálních mezd ve Velké Británii za více než stoleté období. Výsledkem jeho studie byla křivka, která je dodnes předmětem ekonomických diskusí.
Obrázek 26-7 znázorňuje křivku v původním Phillipsově pojetí, která ukazuje vztah mezi mzdovou inflací (růstem nominálních mezd) a mírou nezaměstnanosti. (Obrázek je pouze ilustrativní. Neukazuje původní čísla, která Phillips zjistil pro Velkou Británii, ani realistická čísla pro českou ekonomiku.)
Obr. 26-7 Původní Phillipsova křivka zachycuje vztah mezi mzdovou inflací a nezaměstnaností. Nižší nezaměstnanost je spojena s vyšším růstem nominálních mezd.
Inverzní vztah mezi růstem mezd a nezaměstnaností lze vysvětlit tak, že když je nízká nezaměstnanost, zostřuje se konkurence mezi zaměstnavateli při hledání pracovníků. Zaměstnavatelé obtížně hledají lidi potřebné kvalifikace a snaží se je získat (nebo udržet) vyššími mzdami. Také pozice odborů vůči zaměstnavatelům je
Phillipsova křivka a volba mezi inflací a nezaměstnaností
silnější, když je nezaměstnanost nízká, a odbory proto troufaleji a snáze prosazují své mzdové požadavky. Když je naopak nezaměstnanost vysoká, zostřuje se konkurence mezi pracovníky, kteří v obavě před ztrátou zaměstnání raději nevznášejí příliš velké mzdové nároky. Také odbory se při vysoké nezaměstnanosti mírní ve svých požadavcích.
Při pohledu na Phillipsovu křivku vás může napadnout: proč vůbec rostou mzdy, když existuje nějaká nezaměstnanost? Protože trhy práce dosahují své rovnováhy vždy při určité nezaměstnanosti - tato nezaměstnanost má buď charakter frikční a strukturální, nebo je to nezaměstnanost dobrovolná. Z toho plyne, že nezaměstnanost, tak jak ji registrují úřady práce, nemůže být nikdy nulová. Když je registrovaná nezaměstnanost velmi nízká, tak je fakticky na pracovních trzích nedostatek pracovníků. Kdyby se registrovaná nezaměstnanost blížila nule, pak by nedostatek pracovníků již vedl k prudkému růstu mezd.
V 60. letech Američané Paul A. Samuelson a Robert M. Sollow upravili Phillipso vu křivku do podoby, která ukazuje vztah mezi cenovou inflací (růstem cen) a mírou nezaměstnanosti. Jejich úprava spočívala v tom, že dali do vzájemného vztahu růst nominálních mezd, produktivity práce a cen. S určitou přibližností platí:
p = w - n
kde p je růst cen, w je růst nominálních mezd a n je růst produktivity práce (vše udáváno v procentech).
Tento vztah vychází z předpokladu, že firmy v průměru zvyšují ceny podle toho, jak se jim zvyšují pracovní náklady. A pracovní náklady se jim v průměru zvyšují podle toho, jak nominální mzdy „předbíhají" růst produktivity práce. Když například produktivita práce roste 2% tempem, ale nominální mzdy rostou 8% tempem, pak ceny budou růst přibližně 6% tempem.
Obrázek 26-8 ukazuje Phillipsovu křivku upravenou z mzdové inflace na cenovou inflaci. Předpokládáme, že produktivita práce roste ročním tempem 2 %. Černá svislá osa měří roční růst nominálních mezd a červená svislá osa měří roční růst cen (rozdíl dvou dílků mezi černou a červenou stupnicí svislých os je dán právě růstem produktivity práce). Jak vidíte, Phillipsova křivka, „zasazená" do černých souřadnicových os, ukazuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mzdovou inflací. Tatáž Phillipsova křivka, „zasazená" do červených souřadnicových os, ukazuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a cenovou inflací.
 |
Inflace |
Obr. 26-8 Upravená Phillipsova křivka (při 2% růstu produktivity práce) - Phillipsova křivka „zasazená" do černých souřadnicových os ukazuje vztah mezi nezaměstnaností a mzdovou inflací. Tatáž křivka „zasazená" do červených souřadnicových os ukazuje vztah mezi nezaměstnaností a cenovou inflací.
Česká Phillipsova křivka
Graf na obrázku 26-9 ukazuje korelaci mezi inflací a nezaměstnaností v České republice v období mezi květnem 1998 a březnem 1999, tedy v době, kdy naše ekonomika sklouzávala do recese. I když je zkoumané období dost krátké, přece jen nám ukazuje existenci inverzního vztahu mezi inflací a nezaměstnaností.
Obr. 26-9 Inflace vs. nezaměstnanost v ČR - Graf ukazuje existenci inverzního
vztahu mezi inflací a nezaměstnaností v České ekonomice v době jejího v sklouzávání do recese.
(M. Čihák: Hospodářské trendy 20, duben 1999, Komerční banka)