Inflační očekávání a setrvačná inflace
inflace vstupuje do nákladů těch, kdo si vypůjčují kapitál, a ti pak podle toho musí zvýšit své vlastní ceny. Když se uzavírají dlouhodobé mzdové dohody, zaměstnanci a zaměstnavatelé také „zabudují" očekávanou inflaci do dohodnutého růstu mezd. Mzdy jsou indexovány podle očekávané inflace. Tím se očekávaná inflace dostává do růstu mzdových nákladů a „skrze ně" do růstu cen.
Nejen mzdy - téměř všechno má tendenci být indexováno podle očekávané inflace. Vláda indexuje mzdy státních zaměstnanců, starobní důchody, životní minimum a na něj navázané sociální příspěvky. A lidé podléhají dojmu, že bude-li všechno indexováno podle inflace, pak inflace vlastně nevadí. Tento dojem je však klamný. Díky inflačním očekáváním se inflace v ekonomice „zakořeňuje". Inflace tím získává novou vlastnost - setrvačnost. Stává se setrvačnou inflací, která je udržována inflačními očekáváními. Vykořenit setrvačnou inflaci v zemi, kde inflace již nějaký ten rok probíhá, je velmi těžké.
Ale co centrální banka? Ona přece drží v rukou „klíč k inflaci". Bez růstu peněžní zásoby není žádná inflace možná. Cožpak centrální banka musí akomodovat setrvačnou inflaci?