INFLAČNÍ OČEKÁVÁNÍ A SETRVAČNÁ INFLACE
Problém inflace je umocněn tím, že lidé a firmy stanovují své ceny s ohledem na to, jakou očekávají inflaci. Následující příklad ukazuje, jak lidé stanovují ceny v inflačním prostředí.
Inflační očekávání truhláře
Truhlář připravuje katalog svého nábytku a přemýšlí, jaké ceny má požadovat za své stoly, židle a skříně. Jeho loňské ceny zřejmě nebyly ani příliš nízké, ani
Inflace
přemrštěné, protože byl schopen plynule uspokojovat objednávky a přitom se mu nehromadily zásoby neprodaného zboží. Měl by tedy ponechat své ceny beze změny?
Truhlář však ví, že během loňského roku byla inflace 12 % ročně. Domnívá se, že tato inflace bude pokračovat i v tomto roce. Očekává, že se ceny dřeva, laků a dalších materiálů, které používá, budou zvyšovat zhruba o 12 %. Očekává, že zboží, které jeho rodina bude nakupovat, bude zdražovat o 12 %. Očekává, že lidem, kteří budou kupovat jeho nábytek, se budou zvyšovat důchody o 12 %. S ohledem na tato svá inflační očekávání stanoví truhlář ceny svého nábytku o 12 % výše, než byly jeho loňské ceny.
Ale co když je truhlářovo inflační očekávání mylné? Co když se odbory nechystají prosazovat zvýšení mezd a centrální banka se nechystá zvýšit peněžní zásobu? Žádný problém - řeknete si možná. Truhlář „přestřelil", jeho nábytek nepůjde na odbyt a on bude nucen své ceny zase pěkně snížit. Jenže tak jednoduché to není.
Jestliže náš truhlář očekává dvanáctiprocentní inflaci, pravděpodobně není sám. I ostatní lidé budou očekávat tuto inflaci a s ohledem na svá očekávání stanoví své ceny o 12 % výše než vloni. Výrobci kulatiny, prken, laků, šroubů a nářadí, které truhlář nakupuje a které vcházejí do jeho nákladů, stanoví ceny o 12 % výše. Výrobci potravin, oděvů, cigaret, benzínu, kosmetiky a dalších statků, které kupuje truhlářova rodina, také zvýší své ceny o 12 %, protože očekávají dvanáctiprocentní inflaci. Zaměstnanci požadují zvýšení mezd o 12 %, protože očekávají, že tak porostou ceny. Zaměstnavatelé se těmto mzdovým požadavkům ani příliš nebrání, protože očekávají, že o 12 % porostou i jejich vlastní ceny.
Tak vidíte? Truhlář měl nakonec pravdu. Opravdu bude dvanáctiprocentní inflace. Teď už nemůže snížit své ceny, protože mu vzrostly náklady. A svůj nábytek bude dobře prodávat za zvýšené ceny, protože lidem vzrostly důchody.
A stejně jako on jsou na tom i ostatní. Protože očekávali inflaci, zvýšili své ceny. A protože zvýšili své ceny, vyvolali inflaci. Sami tak naplňují svá očekávání.
Příklad ukazuje, jaký je vztah mezi inflačním očekáváním a inflací - nebo jinak řečeno, mezi očekávanou inflací a skutečnou inflací. Kdyby lidé neočekávali inflaci, nezvyšovali by své ceny a k inflaci by nedocházelo. Ale protože očekávají inflaci, zvyšují své ceny, a protože zvyšují ceny, očekávaná inflace se mění ve skutečnou. Inflační očekávání „naplňují sama sebe". Vzniká tak začarovaný kruh. Protože inflace pokračuje, jsou lidé tím více utvrzováni ve svých inflačních očekáváních, kterými (třeba nechtěně) udržují inflaci dále při životě.
Inflační očekávání zapouštějí své kořeny také do dlouhodobých cenových a mzdových smluv. Když se uzavírají nájemní smlouvy v inflačním prostředí, strany „zabudují" očekávanou inflaci do výše nájemného. Tím inflace vstupuje do nákladů všech, kdo si najímají pozemky, domy nebo zařízení. Když se uzavírají úvěrové smlouvy v inflačním prostředí, strany „zabudují" očekávanou inflaci do úrokové míry. Tím