INFLAČNÍ OČEKÁVÁNÍ A SETRVAČNÁ INFLACE

Problém inflace je umocněn tím, že lidé a firmy stanovují své ceny s ohledem na to, jakou očekávají inflaci. Následující příklad ukazuje, jak lidé stanovují ceny v inflačním prostředí.

Inflační očekávání truhláře

Truhlář připravuje katalog svého nábytku a přemýšlí, jaké ceny má požadovat za své stoly, židle a skříně. Jeho loňské ceny zřejmě nebyly ani příliš nízké, ani

Inflace

přemrštěné, protože byl schopen plynule uspokojovat objednávky a přitom se mu nehromadily zásoby neprodaného zboží. Měl by tedy ponechat své ceny beze změny?

Truhlář však ví, že během loňského roku byla inflace 12 % ročně. Domnívá se, že tato inflace bude pokračovat i v tomto roce. Očekává, že se ceny dřeva, laků a dalších materiálů, které používá, budou zvyšovat zhruba o 12 %. Očekává, že zboží, které jeho rodina bude nakupovat, bude zdražovat o 12 %. Očekává, že lidem, kteří budou kupovat jeho nábytek, se budou zvyšovat důchody o 12 %. S ohledem na tato svá inflační očekávání stanoví truhlář ceny svého nábytku o 12 % výše, než byly jeho loňské ceny.

Ale co když je truhlářovo inflační očekávání mylné? Co když se odbory nechy­stají prosazovat zvýšení mezd a centrální banka se nechystá zvýšit peněžní záso­bu? Žádný problém - řeknete si možná. Truhlář „přestřelil", jeho nábytek nepůjde na odbyt a on bude nucen své ceny zase pěkně snížit. Jenže tak jednoduché to není.

Jestliže náš truhlář očekává dvanáctiprocentní inflaci, pravděpodobně není sám. I ostatní lidé budou očekávat tuto inflaci a s ohledem na svá očekávání stanoví své ceny o 12 % výše než vloni. Výrobci kulatiny, prken, laků, šroubů a nářadí, které truhlář nakupuje a které vcházejí do jeho nákladů, stanoví ceny o 12 % výše. Výrob­ci potravin, oděvů, cigaret, benzínu, kosmetiky a dalších statků, které kupuje tru­hlářova rodina, také zvýší své ceny o 12 %, protože očekávají dvanáctiprocentní inflaci. Zaměstnanci požadují zvýšení mezd o 12 %, protože očekávají, že tak poros­tou ceny. Zaměstnavatelé se těmto mzdovým požadavkům ani příliš nebrání, pro­tože očekávají, že o 12 % porostou i jejich vlastní ceny.

Tak vidíte? Truhlář měl nakonec pravdu. Opravdu bude dvanáctiprocentní infla­ce. Teď už nemůže snížit své ceny, protože mu vzrostly náklady. A svůj nábytek bude dobře prodávat za zvýšené ceny, protože lidem vzrostly důchody.

A stejně jako on jsou na tom i ostatní. Protože očekávali inflaci, zvýšili své ceny. A protože zvýšili své ceny, vyvolali inflaci. Sami tak naplňují svá očekávání.

Příklad ukazuje, jaký je vztah mezi inflačním očekáváním a inflací - nebo jinak řeče­no, mezi očekávanou inflací a skutečnou inflací. Kdyby lidé neočekávali inflaci, nezvy­šovali by své ceny a k inflaci by nedocházelo. Ale protože očekávají inflaci, zvyšují své ceny, a protože zvyšují ceny, očekávaná inflace se mění ve skutečnou. Inflační očekávání „naplňují sama sebe". Vzniká tak začarovaný kruh. Protože inflace pokra­čuje, jsou lidé tím více utvrzováni ve svých inflačních očekáváních, kterými (třeba nechtěně) udržují inflaci dále při životě.

Inflační očekávání zapouštějí své kořeny také do dlouhodobých cenových a mzdových smluv. Když se uzavírají nájemní smlouvy v inflačním prostředí, strany „zabudují" očekávanou inflaci do výše nájemného. Tím inflace vstupuje do nákladů všech, kdo si najímají pozemky, domy nebo zařízení. Když se uzavírají úvěrové smlou­vy v inflačním prostředí, strany „zabudují" očekávanou inflaci do úrokové míry. Tím