Jižní Korea a Srí Lanka
A. R. Waters popisuje, jak po skončení korejské války (1953) byla Jižní Korea chudou zemí bez kapitálu a bez významných přírodních zdrojů. Její produkt na obyvatele byl srovnatelný s Indií, Barmou a Srí Lankou. Země sice zpočátku dostávala hospodářskou pomoc ze zahraničí, ale ta počátkem šedesátých let skončila. Podle hypotézy „bludného kruhu chudoby" by bývala Jižní Korea měla ustrnout na své nízké ekonomické úrovni (podobně, jako na ní ustrnulo mnoho jiných zemí „třetího světa"), dokud by rozvojová pomoc ze zahraničí nebyla obnovena. Nestalo se tak. Ačkoli obyvatelstvo Jižní Koreje rychle rostlo, má dnes tato země osmkrát vyšší HDP na obyvatele než Indie a jedenáctkrát vyšší než Barma. Průměrný věk dožití je tam o 12 let delší než v Indii a Barmě.
Jiný vývoj prožila Srí Lanka (bývalá britská kolonie Ceylon). Obě země získaly nezávislost v přibližně stejné době. Srí Lanka navíc zdědila po Angličanech dobrou dopravní infrastrukturu, fungující administrativu a školství. Na rozdíl od Jižní Koreje dostávala zahraniční pomoc po celou dobu od získání nezávislosti.
Ještě v roce 1950 měla Jižní Korea domácí produkt na obyvatele o 20 % nižší než Srí Lanka, ale v roce 1983 jej již měla šestkrát vyšší (!).
Hospodářský růst a společenský systém
Jaké je vysvětlení odlišného ekonomického vývoje těchto dvou zemí? Hypotéza „bludného kruhu chudoby" nám jej neposkytne. Zato ale nám jej poskytne srovnání politiky jejich vlád. Vlády Srí Lanky se pokoušely o socialistické plánování, neustále intervenovaly do tržního systému a nedokázaly zabezpečit respektování a ochranu soukromého vlastnictví. Právě naopak - vytvořily v zemi ovzduší vlastnické nejistoty a obavy z vyvlastnění. V takovém prostředí ovšem neměli lidé motivace spořit ani podnikat. Dávali raději přednost spotřebě před úsporami a spoléhali více na stát než na vlastní úsilí. Byla potlačena funkce rodiny jako hospodářské jednotky, byla potlačena přirozená motivace rodičů hromadit bohatství pro své děti.
Zcela jiná byla situace v Jižní Koreji. Tamní vlády respektovaly a chránily soukromé vlastnictví a prováděly politiku příznivou pro svobodné soukromé podnikání. Lidé tak získali silné motivace k podnikání a obchodu. To byl počátek akumulace kapitálu a hospodářského růstu země.
(A. R. Waters: Economic Growth and the Property Right Regime.
Cato Journal 7, Spring/Summer 1987)
Ekonomická historie těchto dvou (i mnoha dalších) zemí ukazuje, že „bludný kruh chudoby" není způsoben chudobou samotnou. Je způsoben neexistencí nebo nedostatečným respektováním individuálního vlastnictví, potlačením soukromého podnikání, obchodu a konkurence.
Setkáte se i s názory, že hospodářský úspěch některých zemí, zejména asijských (Japonsko, Jižní Korea, Tchaj-wan), je možné či dokonce nutné vysvětlit jejich specifickou kulturou, která je odlišná od kultury Západu. Jistě, kultura je důležitá a hraje při hospodářském růstu svou roli. Její význam však nelze přeceňovat. Nejlépe to poznáme, když porovnáme hospodářský vývoj „rozdělených zemí" - zemí, které byly po dlouhou dobu rozděleny na socialistickou a kapitalistickou část.
„Rozdělené země" - kultura a systém
Obyvatelé kontinentální Číny i Tchaj-wanu jsou Číňané se stejnou historií, tradicemi, jazykem, mentalitou, kulturou. Obě země začínaly krátce po druhé světové válce s přibližně stejným produktem na obyvatele. Dnes má však Tchaj-wan zhruba čtyřikrát vyšší produkt na obyvatele než Čína. Není to důsledek odlišné kultury. Je to důsledek odlišného hospodářského systému. Na rozdíl od Číny má Tchaj-wan kapitalistický systém - systém soukromého vlastnictví, svobodného podnikání, tržní konkurence.
Ještě markantnější je kontrast mezi Severní Koreou a Jižní Koreou. Obě byly před druhou světovou válkou jednou zemí se stejnou kulturou a tradicemi. Jejich obyvatelstvo se neliší ani jazykem, ani mentalitou. Před rozdělením země měly obě její části přibližně stejnou hospodářskou úroveň. Dnes však patří Jižní Korea k hospodářsky vyspělým zemím světa, zatímco komunistická Severní Korea se potýká s problémem hladu.
Hospodářský růst
Německo bylo před rokem 1945 kulturně homogenním národem. Po válce došlo k jeho rozdělení na dvě části - socialistickou a kapitalistickou. Do roku 1990 se rozdíly v hospodářské a životní úrovni obou částí Německa markantně prohloubily. Tyto rozdíly vznikly v důsledku odlišných hospodářských systémů - západní část Německa žila v systému soukromého vlastnictví a svobodného podnikání, zatímco východní část měla po téměř čtyřicet let systém centrálního plánování.
Tyto příklady ukazují, že důležitější než historické tradice a kultura je společenský systém - systém vlastnických vztahů a směnných vztahů. Základnou dlouhodobého hos podářského růstu jsou ve všech zemích světa koneckonců tytéž společenské instituce - soukromé vlastnictví, svobodné podnikání, svobodný obchod a tržní konkurence.
SHRNUTÍ
□ 
Hospodářský růst v pravém slova smyslu je růst potenciálního produktu. Ten
je ovlivněn silami na straně nabídky.
□ Hlavním zdrojem hospodářského růstu je kapitál v širokém pojetí, zahrnují-
cí i technologie i lidský kapitál. Akumulací kapitálu zde rozumíme nejen výrobu
kapitálových statků, ale i investice do výzkumu a do vzdělání.
□ Technický pokrok neprobíhá sám od sebe. Vyžaduje investice do vzdělání
a do zařízení vědeckých a výzkumných ústavů. Proto je technický pokrok sám
výsledkem akumulace kapitálu.
□ Hospodářský růst není nepřátelský vůči přírodním zdrojům. Vyčerpávám
některých přírodních zdrojů zvyšuje jejich vzácnost, která se odráží v růstu jejich
cen a to vede k jejich nahrazování méně vzácnými přírodními zdroji a kapitálem.
□ Akumulace kapitálu v podobě budov, strojů a komunikací vede postupně ke
klesajícím výnosům z kapitálu. I v nejvyspělejších zemích světa je však stále velký
prostor pro investice do lidského kapitálu a vědeckého výzkumu.
□ Nové technologie vděčí za svůj vznik soukromému podnikání a investování
více než vládním podporám.
□ Větší trh vytváří lepší podmínky pro specializaci a směnu. Mezinárodní obchod
je proto mocnou silou, která pohání hospodářský růst.
□ Hypotéza bludného kruhu chudoby vidí příčinu zaostalosti „třetího světa"
v nedostatku domácího kapitálu. Podle této hypotézy mají chudé země tak nízký
produkt, že z něho nejsou schopny spořit a akumulovat kapitál. „Bludný kruh chu-
doby" však není způsoben chudobou samotnou, nýbrž společenským systémem,
který nevytváří silné motivace lidí.
□ Klíčem k „hospodářskému startu" chudých zemí není ani tak zahraniční
pomoc a zahraniční kapitál, jako zejména jejich vlastní společenský systém. Sou-
Otázky
kromé vlastnictví, jeho respektování a ochrana, vytvářejí silné motivace lidí, z nichž vyrůstá pracovní i podnikatelská aktivita.