Co šetří energetické zdroje?
V 70. letech zažil svět dva ropné „šoky" - ceny ropy se zněkolikanásobily. Průmyslový svět na toto zdražení energie reagoval kapitálovými investicemi do vývoje nových výrobků a technologií, které nebyly tak energeticky náročné. Začaly se vyplácet výrobky, technologie a materiály bránící únikům tepla, šetřící elektřinu apod. Pod vlivem zdražení energie došlo ke značnému snížení energetické náročnosti výroby i spotřeby.
To všechno vedlo ke snížení spotřeby a těžby ropy. To všechno ale také vyžadovalo velké kapitálové investice. A jen hospodářsky rostoucí země je mohly uskutečňovat.
Neobnovitelné přírodní zdroje jsou chráněny cenovým systémem. A to spolehlivěji, než by to dokázal stát. Když dochází k vyčerpávání ložisek některých paliv nebo mine rálních surovin, stávají se vzácnými a to se projeví na trzích růstem jejich cen. To má
pak dvojí účinek. Jednak se intenzivně hledají nová naleziště a začínají se těžit nová ložiska, která se při nižších cenách nevyplácelo těžit. Tím roste nabídka těchto přírodních zdrojů. Další účinek zdražení vyčerpávaných zdrojů je ten, že dochází k jejich substituci méně vzácnými přírodními surovinami nebo umělými materiály.
Proto byl přírodní ledek nahrazen chemickými hnojivy, přírodní kaučuk umělým kaučukem, proto jsou dřevo a kovy nahrazovány plasty. Ceny a podnikatelská aktivita v tom hrají klíčovou roli. To se ukázalo i v případě „ropných šoků" sedmdesátých let: zatímco v tržních ekonomikách vedlo zdražení ropy ke snížení energetické náročnosti produkce, v bývalých centrálně plánovaných ekonomikách k tomu nedocházelo.