HOSPODÁŘSKÝ RŮST A PŘÍRODNÍ ZDROJE
Hospodářský růst je ovlivněn především růstem výrobních faktorů - přírodních zdrojů, práce a kapitálu. Bohatství přírodních zdrojů podporuje hospodářský růst. Když Norsko a Velká Británie začaly těžit své podmořské zásoby ropy, nepochybně to přispělo k jejich hospodářskému růstu. Bohatství lesů a těžba dřeva stály kdysi v pozadí hospodářského růstu Švédska. Průmyslová revoluce v Anglii na přelomu 18. a 19. století byla „poháněna" vydatností domácích ložisek černého uhlí. I průmyslový růst českých zemí na sklonku 19. století byl do značné míry založen na uhelném bohatství.
Přesto však přírodní zdroje nejsou hlavním motorem hospodářského růstu. Japonsko nezaložilo svůj impozantní hospodářský růst na domácím přírodním bohatství. Ani pověstní „asijští tygři" (Jižní Korea, Tchaj-wan, Hongkong, Singapur) nevděčí za svůj rychlý růst domácímu přírodnímu bohatství. A naopak Irák a Írán nedokázaly své ohromné ropné bohatství využít k hospodářskému růstu.
Kdyby byly hlavním motorem hospodářského růstu přírodní zdroje, patřily by k nejbohatším takové země jako Brazílie, Argentina a Zaire, zatímco Švýcarsko nebo Japonsko by je měly žádat o rozvojovou pomoc. Rusko by bylo bohatší než Anglie, Čína by byla bohatší než Hongkong.
Přírodní zdroje naší planety (půda, lesy, vody, nerostné suroviny) jsou omezené a příliš se nezvětšují. Je omezení přírodních zdrojů limitem hospodářského růstu?
Ekologové varují před překotným ekonomickým růstem a žádají politiky, aby přijali a prosadili myšlenku trvale udržitelného růstu — takového růstu, který nevede k nevratnému vyčerpání přírodních zdrojů. Avšak myšlenka, že je hospodářský růst „nepřátelský" vůči přírodním zdrojům, je v zásadě nesprávná.