„Šok" z růstu agregátní poptávky
Předpokládejme, že ekonomika vyrábí potenciální produkt. Pak centrální banka iniciuje zvýšení nominální peněžní zásoby. To nejprve sníží úrokovou míru. Pokles úrokové míry vede k růstu investic a spotřeby, neboli roste agregátní poptávka.
Růst agregátní poptávky se projeví v jistém růstu cen i nominálních mezd. Zpočátku firmy i zaměstnanci podlehnou peněžní iluzi, takže výroba a zaměstnanost roste a HDP se zvyšuje nad potenciální produkt. Když se však peněžní iluze rozplynou, zaměstnanost opět klesá na svou přirozenou míru a HDP se vrací na úroveň potenciálního produktu.
Pozůstatkem tohoto poptávkového „šoku" je ovšem vyšší cenová hladina, která
zůstává jako trvalý důsledek většího množství peněz v ekonomice.
„ Šoky " ze strany poptávky
Tento poptávkový „šok" je znázorněn na obrázku 23 - 6. Ekonomika byla původně v bodě A, tedy na úrovni potenciálního produktu HDPp. Zvýšení nominální peněžní zásoby zvýšilo agregátní poptávku, čili posunulo křivku AD vpravo do polohy AD'. Nejprve dochází k růstu HDP a ekonomika se posouvá po křivce krátkodobé agregátní nabídky AS, až se dostane do nové krátkodobé rovnováhy v bodě B. Vyrábí se krátkodobě rovnovážný HDP1* při cenové hladině P1 Po určité době se však HDP opět snižuje na úroveň potenciálního produktu HDPp. Ekonomika se ale navrací nikoli do bodu A (tedy k cenové hladině P0), nýbrž dostává se do bodu C, k cenové hladině P2. V důsledku zvýšení nominálních mezd se totiž zvýšily náklady firem, takže křivka AS se posunula vzhůru do polohy AS'.
Obr. 23-6 „Šok" z růstu agregátní poptávky - Původní rovnováha byla v bodě A. Zvýšení nominální peněžní zásoby posunulo křivku agregátní poptávky z AD do AD'a ekonomika se dostala do bodu B. Po určité době se vrací na potenciální produkt, avšak do bodu C. To proto, že se náklady (nominální mzdy) zvýšily, takže se posunula i křivka krátkodobé agregátní nabídky z AS do AS'.
Jak vidíte, tento poptávkový „šok" zvýšil reálný HDP a zaměstnanost pouze krátko době, dlouhodobě nikoli. Zato trvalým pozůstatkem tohoto „šoku" je vyšší cenová hladina - ekonomika se navrací na svůj potenciální HDP při vyšší cenové hladině.
Obrázek 23-7 ukazuje „šok" z poklesu poptávky. Rovnováha ekonomiky byla původně v bodě A, na potenciálním produktu HDPp. Když se nominální peněžní zásoba snížila, poklesla agregátní poptávka a křivka AD se posunula vlevo do polohy AD". Nejprve
Agregátní poptávka, agregátní nabídka a potenciální produkt
ekonomika „putuje" po křivce krátkodobé agregátní nabídky AS do své nové krátkodobé rovnováhy v bodě D. Vyrábí se krátkodobě rovnovážný HDP3* při cenové hladině P3. Po určité době však HDP opět roste až na úroveň potenciálního produktu. Ekonomika se ale nevrací do bodu A k cenové hladině Po, nýbrž dostává se do bodu E, kde je cenová hladina P4. Je to proto, že mezitím poklesly nominální mzdy. Protože jsou nominální mzdy nižší, jsou náklady firem nižší. Proto se křivka AS posunula dolů do polohy AS".
Obr. 23-7 „Šok" z poklesu agregátní poptávky" - Původní rovnováha byla v bodě A. Snížení nominální peněžní zásoby posunulo křivku agregátní poptávky z AD do AD" a ekonomika se dostala do bodu D. Po určité době se vrací na potenciální produkt, avšak do bodu E. To proto, že se náklady (nominální mzdy) snížily, takže se posunula i křivka krátkodobé agregátní nabídky z AS do AS".
Jak vidíte, poptávkové „šoky" nejsou pro ekonomiku ničím příjemným. Růst agregátní poptávky krátkodobě zvýší reálný HDP nad potenciální produkt, dlouhodo bě však nikoli. Dlouhodobý dopad růstu poptávky se projeví pouze ve zvýšení cenové hladiny. Pokles agregátní poptávky má rovněž nepříjemné důsledky. Dlouhodobý účinek poklesu poptávky na cenovou hladinu je sice příznivý, ale je vykoupen určitým obdobím hospodářského poklesu a nezaměstnanosti. V zemích, kde silné odbory brání snížení mezd a kde stát nezaměstnaným vyplácí vysoké podpory, může být toto „krátké" období nezaměstnanosti ve skutečnosti dost dlouhé. Může trvat i několik let, než vysoká nezaměstnanost přiměje zaměstnance akceptovat snížení nominálních mezd.
„ Šoky " ze strany nabídky
23.4
„ŠOKY" ZE STRANY NABÍDKY
Podívejme se nyní, jaké „šoky" ekonomika prožívá při náhlých a větších změnách agregátní nabídky. K „šoku" ze strany nabídky dojde, když náhle vzrostou některé náklady. Proto mluvíme také o nákladovém „šoku".
Typickým nákladovým „šokem" je zvýšení mezd, které není podloženo růstem produktivity práce. Příčinou takového mzdového „šoku" bývají často odbory. Pokud si odbory vynutí takové zvýšení mezd v národohospodářsky významném odvětví, jako například v dolech nebo na železnici, vyvolá to vlnu růstu nákladů v celé ekonomice.
Nákladový „šok"
Představme si, že by například odbory železničních zaměstnanců začaly prosazovat zvýšení mezd (které není podloženo růstem produktivity práce na železnici). Vedení železnice se zvyšování mezd brání, ale odbory hrozí stávkou. Stávka na železnici není žádná maličkost. Způsobila by velké ztráty nejen samotné železnici, ale i jiným podnikům a celým odvětvím. Zastavení přepravy uhlí, stavebního materiálu a dalších výrobků, jejichž železniční přepravu není možné nahradit jiným druhem dopravy, může vést k ochromení celé ekonomiky.
Vedení železnice nakonec ustoupí tlaku odborů a zvýší mzdy. To ovšem zvyšuje náklady železnice a ta je nucena přenést je alespoň z části do cen železniční přepravy. To pak vede ke zvýšení nákladů dolů, oceláren, stavebních firem a dalších podniků, které přepravují svá zboží po železnici. I ony jsou nuceny zvýšení svých nákladů zčásti přenášet do svých cen. Tak se šíří vlna růstu nákladů do dalších podniků a odvětví.
Tím to ale často nekončí. Zvýšení mezd ve velkém a národohospodářsky významném odvětví, jako je železnice, obvykle vyvolává „mzdovou nákazu". Vede k tomu, že také zaměstnanci v jiných odvětvích chtějí zvýšit mzdy a jejich odbory, povzbuzené úspěchem železničních odborů, začnou vystupovat se mzdovými požadavky. Někde jim vedení podniků neustoupí, jinde ano. Tak se ekonomikou postupně šíří „mzdová nákaza" a za ní následující vlna růstu nákladů. Ekonomika zažívá nákladový „šok".
Na zvýšení nákladů nemohou firmy reagovat jinak než zvýšením cen. Růst cen pak vyvolá snižování produkce a propouštění. Vzniká nedobrovolná nezaměstnanost. Po určité době nominální mzdy opět klesnou, protože nedobrovolná nezaměstnanost je pro lidi nepříjemná. Zaměstnanost se vrací na přirozenou úroveň a reálný HDP se vrací na úroveň potenciálního produktu.
Podívejte se na obrázek 23 - 8. Na horním grafu je trh práce. Původní rovnováha trhu práce je v bodě A, při nominální mzdě w0 a přirozené zaměstnanosti LN. Když odbory prosadí zvýšení nominálních mezd na w1 sníží se poptávka po práci na L1 nabídka práce se zvýší na L2 a vznikne nedobrovolná nezaměstnanost v rozsahu L1L2. Po čase však nezaměstnanost stlačí nominální mzdy opět na úroveň w0.
Agregátní poptávka, agregátní nabídka a potenciální produkt
Na dolním grafu vidíte, jaký to má vliv na HDP. Zvýšení nominálních mezd zvyšuje náklady firem a posouvá krátkodobou agregátní nabídku AS nahoru. Ekonomika se vychýlí do nové krátkodobé rovnováhy v bodě B při nižším HDP a vyšší cenové hladině. Avšak poté, co nezaměstnanost stlačí nominální mzdy opět dolů, klesá křivka AS opět do původní polohy a ekonomika se vrací zpět do bodu A.
Obr. 23 -S Mzdový „šok" - Horní graf ukazuje trh práce, na němž zvýšení mzdy z w0 na w1 vyvolalo nedobrovolnou nezaměstnanost. Dolní graf ukazuje, jak zvýšení mezd posunulo křivku krátkodobé agregátní nabídky z AS do AS' a ekonomika se dostala z bodu A do bodu B. Poté, co nezaměstnanost opět stlačila mzdy dolů, se ekonomika vrací zpět do bodu A.
„Šoky" ze strany nabídky
Takový nepříznivý mzdový „šok" má za následek pokles reálného HDP a zároveň růst cenové hladiny. Má tedy dvojí negativní dopad na ekonomiku.
Jiným druhem nákladového „šoku" je ropný „šok". Příčinou ropných „ šoků" v 70. letech byl kartel zemí vyvážejících ropu (OPEC), který náhle a značně zvýšil ceny ropy.
Ropné „šoky" 70. let
Nejznámějším případem nabídkových „šoků" byly ropné „šoky" 70. let. K prvnímu ropnému „šoku" došlo v roce 1973 po egyptském a syrském útoku na Izrael. Kartel zemí vyvážejících ropu (OPEC), ovládaný protiizraelsky smýšlejícími arabskými zeměmi, reagoval na tuto válku omezením těžby a vývozu ropy. Během půl roku vzrostla cena ropy na světových trzích více než čtyřikrát.
Protože je ropa základním energetickým zdrojem a důležitou surovinou, bylo zvýšení její ceny příčinou všeobecného růstu nákladů. To nutně vedlo ke zvýšení cenové hladiny ve všech průmyslových zemích. Sotva se svět trochu vzpamatoval z tohoto prvního ropného „šoku", přišel v roce 1979 druhý ropný „šok". Ten bezprostředně souvisel s politickým převratem v Íránu, jednom z předních exportérů ropy. V Íránu nastalo období politické nestability a chaosu a jeho těžba a export ropy se prudce snížily. Kartel OPEC toho využil k dalšímu velkému zvýšení cen ropy.
Bezprostředně po těchto ropných „šocích" došlo ve světě ke zvýšení míry inflace a ke zpomalení hospodářského růstu. Teprve v průběhu 80. let se světová ekonomika začala z ropných „šoků" vzpamatovávat. Průmysl se přizpůsoboval vysokým cenám ropy, zaváděly se nové technologie úsporné na spotřebu energie a v důsledku toho se poptávka po ropě snižovala. Kromě toho se ukázalo, že kartel OPEC není schopen vysoké ceny ropy dlouhodobě udržovat, protože někteří členové OPEC porušovali dohody o omezení těžby a exportu. Ve drahé polovině 80. let proto začala světová cena ropy opět klesat.
Takový nepříznivý ropný „šok" má za následek pokles reálného HDP a zároveň růst cenové hladiny. Opačné účinky má snížení světové ceny ropy. Příznivý ropný „šok" se projeví v poklesu cenové hladiny a ve zvýšení reálného HDP. Svět zažil příznivý ropný „šok" v polovině 80. let, kdy cena ropy klesla během relativně krátké doby na polovinu.
Jak jste viděli, ekonomika je vystavena „šokům" jak ze strany poptávky, tak ze strany nabídky. Tyto „šoky" jsou zdrojem ekonomické nestability. I když se s nimi ekonomika dokáže dříve nebo později vypořádat a navrátit se na svůj potenciální produkt, nejsou ničím příjemným. Krátkodobě vyvolávají pokles produkce a zaměstnanosti nebo inflaci (případně obojí, jde-li o nepříznivé nabídkové „šoky"). Navíc, jsou-li na trhu práce významné mzdové strnulosti, může být ono „krátké období" dosti dlouhé.
Agregátní poptávka, agregátní nabídka a potenciální produkt
SHRNUTÍ
□ Agregátní poptávka ukazuje vztah mezi cenovou hladinou a reálným HDP, který domácnosti a firmy chtějí nakupovat.
□ Průběh funkce agregátní poptávky je klesající. Důvodem je efekt reálných
peněžních zůstatků: zvýšení cenové hladiny snižuje reálné peněžní zůstatky, což
vede k prodeji dluhopisů a jiných aktiv. To snižuje cenu aktiv a zvyšuje úroko-
vou míru. V důsledku toho klesnou investice a spotřeba a poptávaný reálný HDP
klesá.
□ Agregátní poptávka roste, když se zvýší nominální peněžní zásoba.
□ Agregátní nabídka ukazuje vztah mezi cenovou hladinou a reálným HDP,
který firmy chtějí vyrábět.
□ Průběh krátkodobé funkce agregátní nabídky je rostoucí. Důvodem je to, že lidé
i firmy po určitou dobu podléhají peněžní iluzi. Peněžní iluze znamená, že si člověk
nebo firma dobře uvědomuje růst své vlastní ceny, ale neuvědomuje si růst ostatních
cen. Po vyprchání těchto iluzí se ale zaměstnanost a produkce opět vrací na původní
úroveň.
□ Kolektivní mzdové dohody vytvářejí překážku pro pokles nominálních mezd
a tím i cen. Jsou příčinou krátkodobých mzdových a cenových strnulostí. Při pokle-
su poptávky jsou pak firmy nuceny snižovat výrobu a zaměstnanost.
□ Zaměstnanost, na kterou se trh práce navrací po prolomení mzdových strnu-
lostí a po vyprchání peněžních iluzí, nazýváme přirozenou zaměstnaností. HDP, na
který se ekonomika navrací, nazýváme potenciálním produktem. Potenciální pro-
dukt je produkt, který se vyrábí při přirozené zaměstnanosti.
□ Agregátní nabídka dlouhého období je dána potenciálním produktem. V dlouhém období je HDP, který firmy chtějí vyrábět, nezávislý na výši cenové hladiny.
□ Poptávkové „šoky" jsou vyvolány změnami nominální peněžní zásoby. Změní reálný HDP a zaměstnanost pouze krátkodobě, dlouhodobě nikoli. Nemají vliv na potenciální produkt, vyvolávají pouze krátkodobé odchylky HDP od potenciálního produktu.
□ Nabídkové „šoky" jsou způsobeny náhlým zvýšením mezd nebo zvýšením cen
některé základní suroviny - například ropy. Následkem je krátkodobé vychýlení HDP
od potenciálního produktu. Nepříznivý nabídkový „šok" zvýší ceny a zároveň sníží
HDP. Příznivý nabídkový „šok" se projeví v poklesu cenové hladiny a ve zvýšení
HDP.