POPTÁVKA PO PENĚŽNÍCH ZŮSTATCÍCH
Peněžní zůstatky, které domácnosti a firmy chtějí držet (při určitém důchodu a úrokové míře), nazýváme poptávanými peněžními zůstatky.
Funkce poptávky po peněžních zůstatcích udává závislost poptávaných peněžních zůstatků na úrokové míře (při daném důchodu). Různé typy aktiv mohou mít ovšem různé úrokové míry, protože mohou mít odlišnou míru rizika i odlišnou míru likvidity. Spíše než s jedinou úrokovou mírou setkáváme se v praxi s celým „vějířem" úrokovým měr. Budeme-li dále mluvit o „úrokové míře", budeme mít na mysli průměrnou úrokovou míru z dluhopisů.
Abychom vyloučili vliv inflace, budeme nadále pracovat s funkcí reálných peněžních zůstatků. Odvození individuální poptávky po peněžních zůstatcích jsme naznačili v příkladě, kde se firma STAVOK rozhodovala mezi držbou peněžních zůstatků a držbou dluhopisů. Každá domácnost a každá firma má svou vlastní individuální poptávku po peněžních zůstatcích. Na trhu peněz se pak projevuje tržní poptávka po peněžních zůstatcích, která je součtem všech individuálních poptávek.
Obrázek 21-3 znázorňuje křivku tržní poptávky po reálných peněžních zůstatcích jako funkci úrokové míry (při daném reálném HDP). Na vodorovné ose vynášíme reálné peněžní zůstatky M/P. M jsou nominální peněžní zůstatky, měřené peněžním agregátem M1 nebo peněžním agregátem M2 (podle toho, zda chceme peníze chápat „úzce" nebo „široce"), a P je cenová hladina (měřená indexem růstu cen). Na vertikální ose vynášíme úrokovou míru z dluhopisů. Křivka má klesající průběh, protože při nižší úrokové míře chtějí lidé držet více peněžních zůstatků (a méně dluhopisů).
| Peníze a poptávka po peněžních zůstatcích |
Obr. 21-3 Poptávka po reálných peněžních zůstatcích - Křivka D je tržní poptávkou po reálných peněžních zůstatcích. Křivka je klesající, protože při nižší úrokové míře se stává výhodné držet více peněžních zůstatků a méně dluhopisů či jiných aktiv.
|
|
| Obr. 21-4 Růst reálného HDP posouvá křivku poptávky po reálných peněžních zůstatcích doprava. |
Poloha této funkce závisí na výši reálného HDP. Změna reálného HDP se projeví posunem křivky poptávky po reálných peněžních zůstatcích. Obrázek 21-4 znázorňuje, jak růst reálného HDP posouvá křivku poptávky po reálných peněžních zůstatcích doprava. Naopak pokles reálného HDP by poptávku po reálných peněžních zůstatcích snížil a křivka D by se posunula doleva.
Shrnutí
SHRNUTÍ
□ Naturální směna vyvolává příliš vysoké transakční náklady (náklady směny).
Je totiž velmi nepravděpodobné, že by se sešli dva lidé s oboustrannou shodou
potřeb. Proto je naturální směna brzdou specializace a dělby práce.
□ Peněžní směna nevyžaduje oboustrannou shodu potřeb, protože peníze fun-
gují jako prostředek směny.
□ Nezáleží na tom, z čeho jsou peníze ,,dělány", nýbrž na tom, zda lidé věří,
že budou ve směně přijímány. Důkazem je vznik papírových peněz.
□ Papírové bankovky byly nejprve směnitelné za zlato. Později však byly nahra-
zeny bankovkami centrální banky, které, ač nejsou směnitelné za zlato, jsou přesto
ve směně přijímány. Je to proto, že jsou státem prohlášeny za zákonné platidlo.
□ V peněžní směně se rozpadá prodej a koupě na dva směnné akty, které
nejsou časově shodné. Proto lidé potřebují mít peněžní zůstatky. Peněžní zůstatky
mají podobu oběživa (mince a bankovky) a zůstatků na bankovních vkladech.
□ Peněžní zůstatky jsou likvidním aktivem. Likvidní aktivum lze rychle a bez
velkých nákladů nebo ztrát přeměnit v prostředek směny - v peníze. Protože je
likvidita vlastnost ceněná, ovlivňuje míru výnosu aktiv: čím je aktivum likvidnější, tím je jeho míra výnosu nižší.
D „Úzce definované peníze" zahrnují oběživo a vklady na běžných účtech. „Široce definované peníze" zahrnují navíc také termínované vklady. Součet všech peněžních zůstatků v ekonomice nazýváme peněžním agregátem. Součet „úzce definovaných" peněžních zůstatků tvoří peněžní agregát M1. Součet „široce definovaných" peněžních zůstatků tvoří peněžní agregát M2.
□ Transakční zůstatky slouží pro zabezpečování běžných každodenních transakcí
(nákupů). Opatrnostní zůstatky lidé drží z důvodu některých málo předvídatelných
výdajů.
□ Peněžní zůstatky se zvýší, vzroste-li důchod. To proto, že s růstem důchodu
rostou výdaje, a lidé tudíž potřebují vyšší stav peněžních zůstatků pro zabezpeče-
ní svých nákupů.
□ Při rozhodování o struktuře aktiv člověk porovnává dva druhy nákladů -
obětovaný úrokový výnos, spojený s držbou více likvidního aktiva, a transakční
náklady, spojené s držbou méně likvidního aktiva. Při vyšší úrokové míře chtějí
domácnosti a firmy držet méně peněžních zůstatků a dávají přednost méně likvid-
ním aktivům.
□ Rozlišujeme nominální peněžní zůstatky a reálné peněžní zůstatky. Reálné
zůstatky jsou „očištěné" od inflace. Růst cenové hladiny znehodnocuje reálné peněž-
ní zůstatky. Aby zachovali původní výši svých reálných peněžních zůstatků, lidé
a firmy zvyšují nominální peněžní zůstatky.
□ Funkci poptávky po peněžních zůstatcích znázorňujeme jako závislost poptá-
vaných peněžních zůstatků na úrokové míře (při daném důchodu). Změna důcho-
du se projeví posunem funkce.
Peníze a poptávka po peněžních zůstatcích