Míra výnosu likvidních aktiv

Představte si, že by byla úroková míra z vkladů na běžných účtech stejná jako úroková míra z dluhopisů. Protože jsou vklady na běžných účtech likvidnější než dluhopisy, lidé by prodávali dluhopisy a ukládali by peníze raději na běžné účty. Rostoucí nabídka dluhopisů by snižovala jejich ceny, a tudíž zvyšovala jejich míru výnosu. Teprve až bude úroková míra z dluhopisů tak vysoká, že lidem kompen­zuje ztrátu likvidity (ve srovnání s likviditou běžných účtů), přestanou se lidé zba­vovat dluhopisů a budou ochotni v nich držet část majetku.

To vysvětluje, proč je míra výnosu málo likvidních aktiv, jako jsou pozemky, budo­vy, stroje apod., vyšší než míra výnosu cenných papírů a ještě vyšší než míra výnosu bankovních vkladů a také, proč je úroková míra z termínovaných vkladů vyšší než úro­ková míra z vkladů na běžných účtech.

V kapitole „Investiční rozhodování a podnikání" jste se dozvěděli, že míra výnosu závisí na míře rizika aktiva. Nyní musíme doplnit další významný poznatek. Míra výnosu aktiva závisí také na míře jeho likvidity. Čím je aktivum likvidnější, tím je jeho míra výnosu nižší. Lidé investují do likvidních aktiv i přes jejich nižší výnosnost, protože likvidita jim šetří náklady spojené s přeměnou aktiv v peníze.

Co všechno máme zahrnout do peněžních zůstatků? Vyjdeme-li z definice peněz jakožto prostředku směny, měli bychom za peněžní zůstatky považovat pouze oběživo, protože jen to lze přímo použít ke všem nákupům. Ale zůstatky na běžných účtech jsou vysoce likvidním aktivem, protože je lze přímo použít k některým nákupům (placeným šeky nebo platebními kartami) a kromě toho je lze rychle a prakticky bez nákladů pro­měnit v oběživo. Proč je tedy také nezahrnout do peněžních zůstatků? A co termínova­ né vklady? Ty lze také přeměnit v peníze poměrně snadno, i když to vyžaduje určité náklady. Proč je také nezahrnout mezi peněžní zůstatky?

Jak vidíte, mezi „penězi" a „ne-penězi" není jasná, ostrá hranice. To, co vidíme, je celé spektrum různě likvidních aktiv - spektrum likvidity. Vymezení peněžních zůstatků je pak záležitostí konvence - zahrnujeme do nich oběživo, zůstatky na běžných účtech a někdy i zůstatky na termínovaných účtech. Podle toho pak mluvíme o „úzce" nebo o „široce" definovaných penězích. Úzce definované peníze zahrnují oběživo a vklady na běžných účtech. Široce definované peníze zahrnují navíc také termínované vklady.

Součet všech peněžních zůstatků v ekonomice nazýváme peněžním agregátem. Sou­ čet „úzce definovaných" peněžních zůstatků tvoří peněžní agregát M1 Součet širo­ce definovaných peněžních zůstatků tvoří peněžní agregát M2.

Peníze a poptávka po peněžních zůstatcích