Bankovky směnitelné za zlato
Alf měl dobrou úrodu a za svou pšenici utržil mnoho zlatých mincí. Dozvěděl se, že ve městě funguje banka, která přijímá vklady ve zlatých mincích. Dokonce nabízí úrok z vkladu. Uložil tedy u ní své zlato a dostal za ně papírové bankovky (které banka na požádání vymění za zlato).
Když Alf potřeboval nové boty, nemusel jít do banky vyzvednou své zlato. Šel k ševci Bertovi a nabídl mu za boty tyto bankovky. Bert na ně zpočátku nedůvěřivě pohlížel, ale když mu Alf vysvětlil, že je může kdykoli předložit bance k výměně za zlaté mince, Bert souhlasil a prodal Alfovi boty za bankovky. Když později Bert potřeboval nový kabát, nabídl za něj krejčímu Cyrilovi tyto papírové bankovky. Cyril už věděl, že jde o bankovky směnitelné za zlato, a ochotně za ně kabát prodal.
Tak šly bankovky „z ruky do ruky" a plnily funkci směnného prostředku právě tak dobře jako zlaté mince. Je možné, že ani Alf, ani Bert, ani Cyril, ani nikdo jiný nakonec nebude chtít bankovky za zlato vyměnit. Nepotřebují zlato, potřebují prostředek směny a bankovky tuto funkci plní, protože jsou všeobecně přijímány (alespoň do té doby, dokud panuje všeobecná důvěra v banku a v její schopnost dostát svým závazkům).
Příklad ukazuje, jak může papír vytlačit zlato z peněžního oběhu. Lidé vlastně nechtějí za své zboží zlato „jako takové". Chtějí něco, o čem jsou přesvědčeni, že to od nich kdokoli kdykoli přijme ve směně.
Peníze - prostředek směny
V případě bankovek soukromých bank byla tato důvěra založena na slibu banky vyměňovat bankovky za zlato. Šlo tedy o papírové peníze směnitelné za zlato. Dokud byla důvěra v papírové peníze založena na jejich směnitelnosti za zlato, plnilo zlato stále ještě funkci peněz, i když jen zprostředkovaně. Později však došlo k úplnému odpoutání papírových peněz od zlata. Do oběhu začaly přicházet bankovky centrál ní banky, které stát povýšil na zákonné platidlo (též se jim říká peníze s nuceným oběhem). Tyto bankovky již nebyly směnitelné za zlato -jakékoli spojení papírových peněz se zlatem tím přestalo existovat. Teprve tehdy zlato úplně přestalo plnit funkci peněz a bylo z této role vytlačeno „papírem". Posledními měnami, u nichž byla zrušena směnitelnost za zlato, byla britská libra (1931) a americký dolar (1933).
Ale jak mohly takové bankovky fungovat jako prostředek směny? Proč by lidé měli věřit, že je od nich bude kdokoli kdykoli přijímat ve směně? A co vůbec znamená „zákonné platidlo"?