Zlaté mince
Když chtěl Alf koupit od Berta boty, nabídl mu za ně několik bochníků chleba. Bert odmítl s tím, že chléb zrovna nepotřebuje. Alf mu tedy nabídl zlatou minci. A hle - Bert ji ochotně přijal a dal za ni Alfovi kvalitní pár bot.
Proč si Bert cení mince víc než chleba? Vždyť chléb je pro člověka základní potravinou. K čemu je Bertovi zlaťák? Chce z něj snad zhotovit šperk pro svou ženu? Ani nápad. Bert si mince cení, protože ví, že mu za ni kdykoli každý cokoli prodá. Zlatá mince má pro něho jediný, zato však velmi důležitý význam: může za ni koupit jakékoli zboží.
Může ji mít uschovanou i po dlouhou dobu, protože ví, že zlata je poměrně málo -je vzácné a jeho cena je stabilní. Je také trvanlivé a nepodléhá zkáze jako například chléb.
Protože byly tyto kovy používány jako peníze téměř u všech národů (přestože mnohé z těchto národů nikdy nepřišly do vzájemného kontaktu), můžeme usuzovat, že mají určité specifické vlastnosti, díky kterým mohly dobře fungovat jako peníze. Nejdůleži tější vlastností byla jejich dlouhodobá vzácnost. Každý věděl, že je stříbra a zlata poměrně málo a že se proto množství zlatých a stříbrných mincí nemůže příliš zvětšit. To dávalo drahým kovům dlouhodobě stabilní hodnotu. Důvěra v trvalou vzácnost a tudíž trvalou hodnotu drahých kovů vedla lidi k tomu, že je ochotně přijímali.
Ale proč se penězi nestaly například drahokamy, když jsou také vzácné? Protože mezi drahokamy jsou kvalitativní odlišnosti, takže určení jejich hodnoty je poměrně obtížné. Drahé kovy jsou homogenní a jejich hodnotu lze snadno určit pouhým
Peníze a poptávka po peněžních zůstatcích
zvážením. Proto z nich mohly být raženy standardizované mince stejné váhy a cena kteréhokoli zboží pak mohla být jednoduše určována počtem takových mincí. Stříbro a zlato mají také tu výhodu, že nepodléhají zkáze ani ve velmi dlouhém období. Proto je lidé ochotně přijímali „do zásoby".
Kovové mince se používaly jako peníze po dlouhá staletí. S rozvojem bankovnictví v Evropě však začaly být postupně nahrazovány papírovými penězi. Ale papír přece není vzácný! Jak mohl nahradit stříbro a zlato ve funkci peněz? Právě vývoj papírových peněz nám dokazuje, že nezáleží na tom, z čeho jsou peníze „dělány" (zda ze zlata nebo z pouhého papíru), nýbrž na tom, zda lidé věří, že budou ve směně přijímány.
Papírové peníze vznikaly zpočátku jako bankovky soukromých bank. Taková banka nejprve fungovala jako jakási „úschovna zlata". Kdo si u ní uložil zlaté mince, dostal potvrzení o tomto vkladu v podobě papírové bankovky. Měl samozřejmě právo kdykoli své zlato vyzvednout - předložil bance její bankovku a ona mu za ní vyplatila jeho zlato. Bankovky tedy zpočátku fungovaly jako „stvrzenky" o uložení zlata. Šlo-li o důvěryhodnou banku, lidé měli důvěru, že smění kdykoli bankovky za zlaté mince. A právě tato důvěra vedla k tomu, že tyto papírové bankovky začaly obíhat - začaly být přijímány ve směně a fungovat jako prostředek směny.