Spotřeba, investice a rovnovážný HDP
20
Spotřeba, investice a rovnovážný HDP
20.1
SPOTŘEBNÍ FUNKCE
Spotřeba domácností je největší složkou agregátních výdajů a domácího produktu. Na čem závisí spotřeba? Velikost spotřeby závisí jednak na velikosti disponibilního důchodu domácností a jednak na úrokové míře. Úroková míra (jak víme z kapitoly pojednávající o kapitálu) má vliv na to, jak člověk rozděluje důchod mezi spotřebu a úspory.
Sledujme závislost spotřeby na disponibilním důchodu (přitom budeme předpokládat, že reálná úroková míra je stálá).
Spotřeba rodiny Růžičkovy
Rodina Růžičkova má roční disponibilní důchod 300 tis. Kč. Z něho 30 tisíc spoří a 270 tisíc vydá na spotřebu. V následujícím roce se její reálný disponibilní důchod zvýší na 350 tis. Kč, protože paní Růžičková si našla zaměstnání. Na toto zvýšení důchodu rodina reaguje zvýšením spotřebních výdajů. Rozhodne se jezdit na dovolenou do lepšího hotelu, čímž vydá ročně o 30 tisíc více. Dále se rozhodne, že bude vydávat o 8 tisíc více na oblečení. Zbývajících 12 tisíc chce rodina spořit. Celkem tedy vzrostou její spotřební výdaje o 38 tisíc, tedy na 308 tis. Kč (270 + 38 = 308).
Zrekapitulujme si. Při disponibilním důchodu 300 tis. Kč rodina spotřebuje 270 tis. Kč (tedy 90 % disponibilního důchodu). Při disponibilním důchodu 350 tis. Kč rodina spotřebuje 308 tis. Kč (tedy 88 % disponibilního důchodu).
Vidíme, že s růstem disponibilního důchodu spotřební výdaje rostou, ale pomalej ším tempem než důchod. Podíl spotřeby na disponibilním důchodu se s růstem důchodu snižuje. Je to náhoda nebo zákonitost?
Typická domácnost skutečně obvykle zvyšuje svou spotřebu pomalejším tempem, než jakým roste její disponibilní důchod. Důvodem je to, že lidé nasycují své potřeby
Spotřební funkce
postupně podle jejich naléhavosti. Má-li rodina nízký důchod, spotřebuje jej celý, protože potřebuje uspokojit nejnaléhavější potřeby (jídlo, oblečení, bydlení). Když se její důchod zvýší, přicházejí na řadu potřeby méně naléhavé (dovolená, spotřební elektronika, zábava apod.). Při ještě vyšších důchodech se vynořuje možnost luxusnějších statků (dovolená u moře, nové auto, počítač nebo myčka nádobí). Menší naléhavost luxusních statků vede obvykle rodinu k rozhodování, zda nedat před nimi raději přednost úsporám - úsporám na stáří, stavebnímu spoření, nebo prostě spoření „na horší časy". Existuje ale ještě další vysvětlení, proč s růstem důchodu roste spotřeba pomalejším tempem. Je to hypotéza životního cyklu, jejímž autorem je Američan Franco Modigliani. Podle této hypotézy má člověk určitou (byť mlhavou) představu o vývoji svého celoživotního důchodu. Přitom se snaží, aby jeho spotřeba nepodléhala během jeho života příliš velkým výkyvům. Znamená to, že v mladém věku, kdy má malý důchod, si půjčuje, protože očekává, že se později jeho důchod zvýší a on bude moci půjčky splácet. Ve středním věku, kdy je jeho důchod vysoký, svou spotřebu nezvyšuje tak značně -jednak proto, že splácí půjčky z mládí, a jednak proto, že spoří na stáří. A když jde do penze, nemusí spotřebu příliš snižovat, protože žije také ze svých úspor.