Mezní užitek s rostoucí spotřebou statku klesá. Tomu říkáme zákon klesajícího mezního užitku.
|
|
Chování spotřebitele: užitečnost a poptávka
Když se rozhoduje, zda si má koupit pět, šest či více dnů dovolené v Itálii, porovnává pan Novák uspokojení z dalšího, dodatečného dne dovolené s cenou, kterou by za něj musel zaplatit. Předpokládejme, že cena jednoho dne dovolené (ubytování v penziónu s polopenzí, doprava vlastní) je 1000 Kč. Ale kolik by pan Novák za den dovolené maximálně dal ? Nebude ochoten dát více, než kolik mu tento den přináší dodatečného uspokojení -jaký je jeho mezní užitek.
Podívejte se na obrázek 2-3, který znázorňuje klesající mezní užitek pana Nováka z dovolené u moře. Je-li cena jednoho dne 1000 Kč, bude si chtít koupit dovolenou v délce 6 dnů. Nebude již ochoten koupit sedmý den, neboť ten mu přináší mezní užitek odpovídající pouze 800 Kč, zatímco by za něj musel zaplatit 1000 Kč.
Kdyby cena dne dovolené poklesla na 900 Kč, pan Novák by si stále chtěl koupit jen šest dní. Kdyby však cena dne dovolené poklesla na 800 Kč, chtěl by si již koupit sedm dní.
Když se spotřebitel rozhoduje, kolik statku má koupit, rozhoduje se podle mezního užitku. Racionální spotřebitel není ochoten platit za statek vyšší cenu, než jaký je mezní užitek statku. Zvyšuje nákup statku pouze do takového množství, kdy je ještě mezní užitek statku vyšší nebo alespoň roven ceně.
Spotřebitelův přebytek
2.2
SPOT Ř EBITEL Ů V P Ř EBYTEK
Přebytek pana Nováka
Zůstaňme ještě u našeho příkladu. Předpokládejme, že cestovní kancelář prodává den dovolené v Itálii za 1000 Kč. Pan Novák ale oceňuje dovolenou v Itálii podle obrázku 2 - 4. Za první den by byl ochoten zaplatit až 2 000 Kč, neboť tak velký užitek z něj pociťuje. Zaplatí však pouze 1000 Kč, protože to je cena, kterou cestovní kancelář požaduje. To ale znamená, že pan Novák „vydělal".
Když kupuje druhý den, byl by ochoten za něj dát až 1800 Kč, ale zaplatí za něj opět jen 1000 Kč. Tak pan Novák kupuje postupně další dny dovolené až do celkového počtu šesti dnů, protože užitek šestého dne je již pro něho stejný jako cena 1000 Kč. Cenu 1000 Kč ovšem platí nejen za šestý den, nýbrž i za první, druhý, třetí, čtvrtý a pátý den.
Pan Novák na prvních pěti dnech „vydělal": zaplatil za ně méně, než kolik by byl maximálně ochoten zaplatit. Hypoteticky, kdyby s ním cestovní kancelář smlouvala o cenu každého jednotlivého dne dovolené, byl by pan Novák ochoten za první den zaplatit až 2 000 Kč, za druhý den až 1800 Kč, za třetí den až 1600 Kč, za čtvrtý den až 1400 Kč, za pátý den až 1200 Kč a za šestý den 1000 Kč. Celkově by byl ochoten za těchto šest dní zaplatit až 9 000 Kč (2 000 + 1800 + 1600 + 1 400 + 1 200 + 1000 = 9 000). Zaplatí ale jen 6 000 Kč. Cestovní kancelář není totiž schopna smlouvat individuálně s každým zákazníkem o ceně jednotlivých dnů dovolené (bylo by to pro ni příliš nákladné) a nemá ponětí, jaký užitek má pan Novák z jednotlivých dní dovolené. Nabízí ve svém katalogu všem zákazníkům stejnou cenu za den dovolené.
To ovšem znamená pro pana Nováka (a nejen pro něho, ale pro každého zákazníka) výhodu - celkový užitek, který má z dovolené, je větší než celková peněžní částka, kterou zaplatí.
Tato výhoda se nazývá spotřebitelův přebytek. Spotřebitelův přebytek je rozdíl mezi celkovým užitkem statku a částkou, kterou za něj spotřebitel zaplatí. Jinak řečeno, spotřebitelův přebytek je rozdíl mezi částkou, kterou by spotřebitel byl ochoten maximálně zaplatit, a částkou, kterou skutečně platí.
Na obrázku 2 - 4 je spotřebitelův přebytek graficky znázorněn.
 |
Chování spotřebitele: užitečnost a poptávka |
Ale je to náhoda nebo zákonitost? Získává každý spotřebitel při nákupu jakéhokoli statku vždy onu výhodu, kterou nazýváme „spotřebitelovým přebytkem"? Je to zákonitost - vyplývá z klesajícího mezního užitku. Spotřebitel vždy nakupuje za cenu, která existuje na trhu, a přizpůsobuje kupované množství této ceně. Proto má poslední jednotka kupovaného statku pro něho užitek, který se přibližně rovná ceně. Protože je mezní užitek klesající, je cena vždy menší než užitek předchozích kupovaných jednotek statku. Proto spotřebitel na nákupu zboží vždy „vydělá": má z něho větší celkový užitek, než kolik za něj zaplatí.