Přezbrojení armády
Vláda jedné nejmenované země stojí před rozhodnutím, zda zahájit proces přezbrojení armády a vybavit armádu novými letadly a tanky. Domácí zbrojní výrobci jsou zájmovou skupinou, která by si to velmi přála, protože na tom vydělá. Naopak daňoví poplatníci jsou zájmovou skupinou, která to zaplatí.
Veřejná volba
Předpokládejme, že si přezbrojení armády vyžádá 10 mld. Kč a že vládní zakázky v této hodnotě dostanou firmy, jejichž vlastníci a zaměstnanci představují skupinu 100 tisíc lidí. Daňoví poplatníci představují skupinu 10 milionů lidí.
Rozhodne-li vláda a parlament ve prospěch zbrojního programu, prospěch jednoho člena zájmové skupiny zbrojních výrobců lze v průměru měřit částkou 100 000 Kč. To už stojí za to, aby Svaz podnikatelů ve zbrojní výrobě a Odborový svaz zaměstnanců zbrojní výroby ruku v ruce vyvíjely tlak na politiky. K nim se jistě přidá vlivná skupina velení armády.
Pokud vláda a parlament schválí tento zbrojní program, každý daňový poplatník na něj zaplatí v průměru 1000 Kč. To je však částka příliš malá, aby jednotlivé daňové poplatníky motivovala k nějakým protestním akcím, aby je přiměla k přesvědčování veřejnosti či vlády. Žádný z daňových poplatníků nic neudělá. Málokterý z nich si vůbec uvědomí, nakolik a zda vůbec přezbrojení armády zatíží jeho vlastni peněženku.
Která z obou zájmových skupin asi vyhraje tento boj?
Tyto příklady nám ukazují zajímavou a na první pohled paradoxní věc. V boji zájmo vých skupin, prosazujících své zájmy prostřednictvím státu, obvykle prohrávají skupiny, které jsou velmi početné (jako spotřebitelé a daňoví poplatníci), a vyhrávají ty zájmové skupiny, které nejsou příliš početné (obvykle skupiny spjaté s určitým výrobním odvětvím nebo profesí).
Lze to však snadno vysvětlit. Je to proto, že když se ekonomický prospěch z něja kého politického opatření rozpočítává mezi mnoho lidí, připadá na jednotlivce malá částka, která jej nemotivuje k vynakládání úsilí a nákladů. Když se však ekonomický prospěch rozpočítává na menší počet lidí, takže na každého člena připadne větší částka, je motivace členů zájmové skupiny mnohem silnější a skupina dokáže vyvíjet často neuvěřitelně silný tlak na politiky.
Častou metodou zájmových skupin je lobbování u politiků ve vládě a v parlamentu (tento pojem pochází z anglického slova lobby, které znamená kuloár). Další metodou je vystupování ve sdělovacích prostředcích, kde představitelé zájmových skupin působí na veřejné mínění a tím potažmo na politiky. Pokud neuspějí těmito metodami, prosazují své zájmy někdy i demonstracemi nebo stávkami. Originální bývají zemědělci, kteří svého času například zavalili vchod Ministerstva zemědělství neprodanou cibulí nebo zablokovali silniční dopravu vyhnáním prasat na silnice (na protest proti dovozům subvencovaného vepřového z Evropské unie).
Vliv zájmových skupin může mít na politické rozhodování často velmi nežádoucí důsledky. Může vést k ochranářské politice v mezinárodním obchodě, která omezuje mezinárodní dělbu práce, a snižuje tím ekonomickou efektivnost. Může vést k tomu, že si zájmové skupiny budou „rozebírat" státní rozpočet tak, že vzniknou velké rozpočtové schodky nebo nutnost zvyšování daní.
Zájmové skupiny