Veřejné statky nebo soukromé statky?
Lidé by si přáli mít lepší silnice, lepší policii, lépe fungující soudy, čistší řeky, hezčí národní parky a zachovalejší národní památky. To všechno se financuje ze státní pokladny. Je možné to mít a nic za to neobětovat? Zdravý rozum nám říká že ne. A přesto někdy naletíme některým politikům, kteří nám to všechno slibují a tváří se přitom, že nám to zajistí „zadarmo".
Představme si, že se vláda rozhodne postavit novou dálnici. Dá stavebním firmám zakázku na několik miliard korun a ty se pustí do stavby. Své dělníky a stavební stroje, které dříve firmy zaměstnávaly na stavbách rodinných domů, přemístí na stavbu dálnice. Stavba dálnice tedy znamená, že se postaví méně domů.
Vláda se také rozhodne nakoupit nová auta pro policii a pro státní úředníky. Automobilka dodá auta, která byla původně určena pro trh, vládě. Vládní nákup aut tedy znamená, že zbude méně aut pro soukromé osoby.
Vláda také zvýší počty úředníků ve státních úřadech. Na tato místa nastoupí lidé, kteří dříve pracovali u soukromých firem. Tyto firmy budou mít pak méně zaměstnanců a budou moci vyrobit méně zboží a poskytnout méně služeb.
Obrázek 18-2 ukazuje hranici produkčních možností ekonomiky. Ukazuje, že zvý šené množství veřejných statků může být dosaženo jen při současném snížení soukromých statků, tedy pohybem po hranici vpravo dolů. Země se nemůže dostat do bodu G, protože ten je za hranicí produkčních možností.
I v tomto případě (tak jako v případě okurek a jahod) se bude prosazovat zákon klesajících výnosů. Další a další auta a vysílačky pro policii již nebudou tolik zlepšovat práci policie, další a další soudci již nebudou tolik zlepšovat fungování soudů a další a další úředníci již nebudou tolik zkvalitňovat fungování státní správy. Když se bude zvyšovat množství veřejných statků na úkor soukromých statků (postup z bodu B do C, D, E atd.), dodatečná množství veřejných statků budou muset být vykoupena zvětšující se ztrátou soukromých statků.
Vraťme se ale k volbě mezi veřejnými a soukromými statky. Kde je optimální bod na hranici výrobních možností? Je to bod B, C, D nebo nějaký jiný? Ekonomie může odpovědět na otázku, kde je optimální (efektivní) bod na hranici produkčních možností okurek a jahod. Je tam, kde se mezní užitek jahod pro rodinu Hromádkovu rovná meznímu užitku okurek. Ale ekonomie neumí dát odpověď na otázku, jaký je optimální poměr mezi veřejnými a soukromými statky. Neexistuje totiž nic takového jako mezní užitek veřejného statku. Většina veřejných statků, jako je například policie, pouliční osvětlení nebo Krkonošský národní park, není „spotřebovávána" individuálně, takže nemůžeme u nich mluvit o mezním užitku (ten se vztahuje jen k individuální spotřebě).
Volba mezi veřejnými a soukromými statky
Obr. 18-2 Křivka AZ je hranice produkčních možností veřejných a soukromých statků. Body jako G nejsou dosažitelné. I zde se projevuje zákon klesajících výnosů.
Obr. 18-3 O kombinaci veřejných a soukromých statků rozhodujeme veřejnou volbou - tím, že volíme mezi programy politických stran.
Veřejná volba
Ekonomové stále vedou spory o to, jaká by měla být proporce mezi soukromými a veřejnými statky. Ale kdo může říci, kolik máme mít silnic, železničních tratí, policistů, soudců, státních úředníků, národních parků, veřejných knihoven nebo škol? Tak jako tak, proporce mezi veřejnými a soukromými statky se nevytváří v debatách ekonomů, nýbrž v politickém procesu. O „mixu" veřejných a soukromých statků rozhodují lidé jako voliči - je to veřejná volba. Levicové strany obvykle prosazují více veřejných statků na úkor soukromých statků. Proto zvyšují státní výdaje a daně. Pravicové strany zase naopak. Tím, že volíme strany levicovější, dáváme obvykle přednost veřejným statkům na úkor statků soukromých. A když volíme strany pravicovější, obvykle upřednostňujeme soukromé statky na úkor statků veřejných. Zachycuje to obrázek 18-3.
18.2