Volné statky
Jsou statky, které jsou k dispozici zdarma. Statky, za které spotřebitelé neplatí, nazýváme volnými statky. Ale kdo hradí jejich náklady? Může to být stát nebo obec, které hradí jejich náklady ze státního nebo obecního rozpočtu (přesně řečeno z peněz daňových poplatníků). Takovým volným statkem je například vzdělání na veřejných školách, kde studenti neplatí školné.
Ukažme si příklad volného statku.
Višňový sad
V jednom městě je višňový sad, který nikomu nepatří. Vlastně patří městu, ale městská rada má jiné starosti, než aby se starala o sad (o jehož existenci někteří radní nemají ani tušení).
Sad se nachází v blízkosti sídliště. Když višně dozrají, obyvatelé sídliště se na ně vrhnou a očešou je během několika dní do poslední višničky. Jsou rádi, že mají takový sad za humny. Ty višně jsou pro ně volným statkem. Celý sad je volným statkem.
Jenže višňový sad vyžaduje náklady. Někdo by měl stromy ošetřovat, prořezávat, stříkat proti škůdcům. Ale nikdo to nedělá. Po určité době začíná sad chátrat -stromy jsou ve špatném stavu a úroda višní je stále menší a menší. Obyvatelé blízkého sídliště se na to smutně dívají. A přesto nikoho z nich ani nenapadne, aby se o sad začal starat a vynaložil potřebné náklady. Proč to nikoho nenapadne? Vždyť tito lidé mají ze sadu prospěch - to oni přece češou, jedí a zavařují višně.
Tragédie tohoto višňového sadu je v tom, že žádný z těchto lidí není jeho vlastníkem. Žádný z nich nemůže zabránit jiným, aby volně trhali višně. Proto se také žádný z nich nebude o sad starat. Byl by blázen - sám by nesl náklady na ošetřování stromů, a když by višně dozrály, ostatní by je očesali a na něho by zbyl nepatrný zlomek úrody.
Naštěstí do sadu jednoho dne zabloudí jeden městský radní a zpraví městskou radu o jeho stavu. Městská rada přijme nejmoudřejší rozhodnutí v dané situaci -višňový sad prodá. Jeho nový majitel jej oplotí, vynaloží potřebné náklady na jeho záchranu, a když višně dozrají, dobře si ohlídá, aby mu je jiní neočesali.
Obyvatelé blízkého sídliště jsou smutní, že sad přestal být volným statkem. Teď si musí višně kupovat na trhu. Zato ale višňový sad opět vzkvétá a úroda višní se zvětšuje.
Příklad ukazuje, jaký je problém volných statků. Je-li statek volný, lidé nejsou ochotni dobrovolně hradit náklady. Náklady na volné statky pak musí hradit stát nebo obec z daní. Lidé tedy za volné statky přece jen platí - jako daňoví poplatníci. Jenže roz dělování volných statků mezi spotřebitele se neřídí zákony poptávky. K volným
Volné statky
statkům se často nedostanou lidé, kteří pociťují silně jejich potřebu, ale dostanou je ti, kteří „přijdou první na řadu". Rozdělování podle ochoty platit je zde nahrazeno jinými pravidly - například pravidlem „kdo dřív přijde, ten dřív mele", nebo pravidlem „urvi co můžeš".