Příklad 4.
Mnoho lidí si myslí, že léky jsou zdrojem pozitivních externalit. Vždyť kdo by dokázal vyčíslit hodnotu lidského zdraví a zachráněných lidských životů, za které lékům vděčíme? Pak by ale stát měl subvencovat výrobce léčiv. Nebo neměl?
Jsou léky skutečně zdrojem pozitivní externality? Najděte příklad léčiva, které není zdrojem pozitivní externality, a příklad léčiva, které je zdrojem pozitivní externality.
Příklad 5. (obtížnější problém)
V jednom městě mají všechny rodiny automobil. Automobilový provoz je tam poměrně hustý, a protože auta nemají katalyzátory, ovzduší ve městě je velmi špatné. Kdyby lidé vybavili svá auta katalyzátory, vzduch by se markantně zlepšil.
Dodatek: Převoditelná práva ke znečišťování
Vybavení auta katalyzátorem přijde na 20 tis. Kč. Předpokládejme, že každý automobilista, který je zároveň obyvatelem města, by zlepšení ovzduší ve městě ocenil částkou 50 tis. Kč. Až tolik by byl ochoten dát, jen kdyby on a jeho rodina mohli dýchat lepší vzduch. Přesto lidé nebudou dobrovolně vybavovat svá auta katalyzátory.
a) Vysvětlete, proč ne? V čem je problém? Oceňuje-li majitel automobilu sám pro sebe zlepšení ovzdu-
ší částkou 50 tis. Kč (a byl by ochoten tolik zaplatit, jen kdyby se vzduch ve městě zlepšil) a stojí-li
vybavení jeho auta katalyzátorem jen 20 tis. Kč, není pro něj lepší, když vybaví své auto katalyzá-
torem, než když bude dále znečišťovat vzduch, který sám dýchá?
b) Využijte „vězňovo dilema" k vysvětlení tohoto problému. Ukažte, že Nashova rovnováha v tomto
případě nebude efektivní situací.
c) Jestliže trh selhává, jakým způsobem by tedy mohlo být dosaženo efektivního řešení tohoto problému?
DODATEK: PŘEVODITELNÁ PRÁVA
________ KE ZNEČIŠŤOVÁNÍ________
V mnoha případech není možné vést soukromá vyjednávání o znečišťování, protože transakční náklady by byly příliš vysoké. Nejznámějším příkladem je znečišťování ovzduší elektrárnami, které produkují a vypouštějí do vzduchu škodlivé emise. Stát může na elektrárny uvalit daň. Ale jak stanovit velikost daně, to může být obtížný problém. Stát nezná funkce nákladů na snižování znečištění - ty znají pouze elektrárny samy. Častým postupem proto bývá, že stát jednoduše stanoví každé elektrárně limit pro znečištění - elektrárna nesmí vypouštět více než určitý počet tun škodlivin. Tento postup však může být neefektivní. Efektivnější je, když stát vydá tzv. převoditelná práva ke znečišťování. Ukážeme si to na příkladu.
Převoditelná práva ke znečišťování ovzduší
V určité oblasti jsou dvě elektrárny. První elektrárna vypouští 12 tun emisí a druhá elektrárna 8 tun emisí - celkem tedy 20 tun emisí. Stát chce snížit celkové množství emisí v této oblasti na polovinu - na 10 tun. Přikáže tedy každé elektrárně, že musí snížit množství svých emisí na polovinu - první elektrárna z 12t na 6 t a druhá z 8 t na 4 t.
Jenže každá z obou elektráren má jiné náklady na snížení emisí. První elektrárna má starší výrobní zařízení, na kterém lze dosáhnout snížení emisí jen za cenu velkých nákladů. Druhá elektrárna má modernější zařízení, na němž lze snížení emisí dosáhnout s nižšími náklady.
Podívejme se na obrázek 16-3. Sloupkové diagramy znázorňují funkci mezních nákladů na snížení emisí u každé z elektráren. Na levém grafu první elektrárna produkuje 12 tun emisí. Snížení znečištění o jednu tunu, z 12 na 11 tun, pro ni znamená vynaložit náklady 10 mil. Kč. Snížení emisí z 11 na 10 tun by dosáhla vynaložením nákladů 15 mil. Kč, atd. Na pravém grafu drahá elektrárna má tyto
Externality
mezní náklady nižší. Snížení emisí z 8 na 7 tun dosáhne s náklady 3 mil. Kč. Snížení o další tunu (ze 7 na 6) dosáhne dodatečnými náklady 5 mil. Kč, atd.
Jestliže stát přikáže první elektrárně snížit emise na polovinu, tj. z 12 na 6 tun, a druhé elektrárně rovněž na polovinu, tj. z 8 na 4 tuny, řešení nebude efektivní. Spočítejme náklady, které si to vyžádá. První elektrárna bude muset vynaložit 140 mil. Kč (10 + 15 + 20 + 25 + 30 + 40 = 140) a druhá elektrárna vynaloží 33 mil. Kč (3 + 5 + 10 + 15 = 33). Celkem tedy bude snížení emisí z 20 t na 10 t stát 173 mil. Kč.
Kdyby však první elektrárna snížila emise pouze o 4 tuny (z 12 na 8) a druhá o 6 tun (z 8 na 2), dosáhlo by se celkového snížení emisí o 10 tun s nižšími náklady. Přesvědčte se. Když první elektrárna sníží emise z 12 na 8 tun, vynaloží náklady 70 mil. Kč (10 + 15 + 20 + 25 = 70), a když druhá elektrárna sníží emise z 8 na 2 tuny, vynaloží náklady 78 mil. Kč (3 + 5 + 10 + 15 + 20 + 25 = 78). Celkem tedy bude snížení emisí o 10 tun stát pouze 148 mil. Kč (tedy o 25 mil. Kč méně).
Ale jak toho dosáhnout, když stát nezná tyto funkce mezních nákladů elektráren? Měl by s nimi vyjednávat? Měl by po nich chtít, aby mu zdokumentovaly své náklady na snižování emisí? To by asi k ničemu nevedlo, protože každá elektrárna by se pokoušela nadhodnotit své náklady, aby se státem usmlouvala „měkčí podmínky".
Existuje však způsob, jak dosáhnout efektivního řešení. Pokud stát požaduje, aby v dané oblasti bylo produkováno pouze 10 tun emisí, může vydat deset převoditelných povolení (každé na jednu tunu) a rozdělit je mezi elektrárny libovolně například tak, že první elektrárně přidělí 6 povolení a druhé elektrárně 4 povolení. Princip převoditelnosti těchto povolení spočívá v tom, že elektrárny je mohou jedna od druhé kupovat za cenu, jakou si dohodnou. Stát již nebrání tomu, aby jedna elektrárna nakoupila od druhé určitý počet těchto povolení a aby si tímto elektrárny mezi sebou rozdělily množství, v jakém budou znečišťovat.
Pokračujme v našem příkladu.
První elektrárna dostane od státu 6 povolení k produkování emisí - každé k 1 tuně, tj. celkem k šesti tunám emisí. Druhá dostane 4 povolení celkem ke čtyřem tunám emisí. Ale protože jsou tato povolení převoditelná (obchodovatelná), první elektrárna si spočítá, že je pro ni výhodné odkoupit od druhé elektrárny jedno povolení a zvýšit své emise o další 1 tunu. Podívejte se na levý diagram. Když první elektrárna bude produkovat 7 tun emisí místo 6 tun, ušetří 40 mil. Kč. Nabídne proto druhé elektrárně, že od ní koupí jedno právo za částku nižší než 40 mil. Kč. Prodá druhá elektrárna? Když prodá jedno právo, bude muset snížit vlastní emise ze 4 na 3 tuny. To ji bude stát na nákladech (jak vidíme z pravého diagramu) 20 mil. Kč. Jestliže tedy druhá elektrárna prodá první elektrárně jedno právo na produkování tuny emisí za cenu mezi 40 a 20 mil. Kč, vydělají na tom obě. Dohodnou-li se např. na ceně 30 mil. Kč, první elektrárna koupí právo na produkování 1 tuny emisí za
Dodatek: Převoditelná práva ke znečišťování
30 mil. Kč, ale ušetří na vlastních nákladech 40 mil. Kč. Druhá elektrárna odprodá jedno právo za 30 mil. Kč a sníží vlastní emise o další 1 tunu, což jí bude stát jen 20 mil. Kč.
Externality
Elektrárny zjistí, že je pro ně výhodné převést si ještě další právo. Když první elektrárna koupí ještě jedno právo a bude moci produkovat místo 7 tun 8 tun emisí, ušetří 30 mil. Kč. Když jí druhá elektrárna toto právo prodá, bude muset snížit vlastní emise ze 3 na 2 tuny, což ji na nákladech bude stát 25 mil. KČ. Elektrárny se proto mohou dohodnout na ceně mezi 30 a 25 mil. Kč a opět to bude pro každou výhodné.
Třetí právo si již nepřevedou. Kdyby totiž chtěla první elektrárna produkovat ještě devátou tunu emisí, ušetřila by oproti 8 tunám na nákladech jen 25 mil. Kč. Byla by proto ochotna koupit další právo jen za cenu nižší než 25 mil. Kč. Za takovou cenu už jí druhá elektrárna právo neprodá, protože kdyby měla sama omezit své emise ze 2 na 1 tunu, stálo by ji to na nákladech už 40 mil. Kč.
Jak vidíme, elektrárny si prostřednictvím koupě a prodeje převoditelných práv na znečišťování rozdělily povolení k produkování emisí tak, že první elektrárna produkuje 8 tun a druhá 2 tuny. Toto rozdělení emisí je efektivní, protože náklady na jeho dosažení jsou nejnižší. Můžete se přesvědčit, že každé jiné rozdělení emisí mezi tyto dvě elektrárny by již vyžadovalo vyšší náklady.
Převoditelná práva jsou efektivním nástrojem k rozdělení celkového povoleného množství znečišťování mezi jednotlivé znečišťovatele. Protože stát nezná funkce nákladů na snižování znečištění u jednotlivých znečišťovatelů, není schopen předem sám takové rozdělení provést. Vydání převoditelných práv povede k tomu, že znečišťovatelé sami (prostřednictvím vzájemného prodeje a nákupu těchto práv mezi sebou) rozdělí dané množství znečišťování mezi sebe tak, že ho bude dosaženo s nejnižšími náklady.
KLÍČOVÉ POJMY DODATKU
Převoditelná práva ke znečišťování.