Lesy a energetika se hádají o peníze
„Státní podnik Lesy ČR, který má ve správě více než 60 % rozlohy tuzemských lesů, stráví v poslední době více času v soudních síních než v terénu. Důvodem jsou spory s energetickými společnostmi, od nichž Lesy ČR vyžadují úhradu za poškození lesů emisemi. Hlavním protihráčem je energetická společnost ČEZ, v jejímž vlastnictví je drtivá většina tuzemských energetických zdrojů.
,Od roku 1991 máme už 1152 neuzavřených soudních sporů,' uvedl ekonomický ředitel Lesů ČR. Za posledních šest let (do zimy 1996) vyčíslil podnik škody
Externality
na lesích na 2,3 mld. Kč, z toho požadoval náhrady 1,4 mld. Kč. Ostatní představují emise ,importované' ze zahraničí, z automobilů či lokálních zdrojů, např. obytných domů.
Doposud Lesy ČR získaly od energetiků zhruba půl miliardy korun. V minulých dnech jim ČEZ zaplatil dalších 114 mil. Kč za poškození v zimě. Elektrárenská společnost však už s další platbou nepočítá - naopak už počítá se soudem. Energetici pak argumentují tím, že už odvádějí platby do Státního fondu životního prostředí. Z něj se však prostředky pro lesy nečerpají."
(Hospodářské noviny, 26. 5. 1998)
Nebo si vezměme pozitivní externality, které vznikají ve výzkumu. Patent je ochrana duševního vlastnictví. Umožňuje, aby výrobci vyjednávali s majitelem patentu a kupovali od něho práva k výrobě patentovaného výrobku nebo technologie. Lze-li výsledky výzkumu patentovat, dojde tím k potlačení pozitivních externalit. Nelze-li výsledky výzkumu patentovat, čili vymezit k nim vlastnická práva (jako v příkladu výzkumného ústavu, který objevil genetický kód mikrobu tuberkulózy), soukromá vyjednávání nemohou být vedena. Pak je nutné, aby byl takový výzkum financován nebo subvencován státem, protože jinak není schopen pokrýt své náklady.
Někdy se setkáte s názorem, že externality jsou nevyhnutelným zlem, s nímž je nutno se naučit žít. Obklopují nás na každém kroku a nezbavíme se jich - hluční sousedé nebo hlučná mládež v autobuse jsou něco jako „osud". Není to tak docela pravda. Soukromé vlastnictví a fungující trhy dokáží potlačit mnoho externalit. Majitel autobusu raději umravní nebo vyhodí z autobusu hlučnou mládež, než aby riskoval, že mu cestující přejdou ke konkurenční autobusové firmě. Majitel domu raději pohrozí hlučným sousedům výpovědí z bytu, než aby riskoval, že se mu z domu vystěhuje většina ostatních nájemníků. Je-li ovšem dům v obecním vlastnictví, obec se o hlučné sousedy pravděpodobně příliš zajímat nebude.
16.7