SOUKROMÁ VYJEDNÁVÁNÍ A COASEHO TEORÉM
Externality by mohly být odstraněny, kdyby spolu strany navzájem vyjednávaly a odškodňovaly se. Následující příklad nám to ilustruje.
 | |
 |
Zemědělec a majitel rybníka - problém efektivnosti
Vraťme se k příkladu zemědělce, který hnojením svého pole znečišťuje blízký rybník. Zvyšuje-li pan Svoboda množství hnojiva, dosahuje přírůstky své úrody pšenice, ale zároveň zvětšuje škody pana Nováka, majitele rybníka, na uhynulých rybách. Podívejte se na obrázek 16 — 1. Šedé sloupky znázorňují přírůstky pšenice (v tis. Kč) z použití dalších 10 kg hnojiva. Červené sloupky znázorňují úbytek kaprů (v tis. Kč) z použití dalších 10 kg hnojiva.
Bylo by efektivní, aby pan Svoboda nehnojil své pole vůbec? Nebylo, protože prvních 10 kg hnojiva zvýší úrodu pšenice o 120 tisíc Kč, zatímco škoda na uhynulých rybách je jen 5 tisíc Kč. Také druhých 10 kg hnojívaje efektivní používat, protože zvýší úrodu pšenice o 100 tisíc Kč, zatímco škoda na uhynulých rybách se zvýší jen o 10 tisíc Kč. Kam až je efektivní zvyšovat hnojení? Až na 60 kg, protože zvýší-li zemědělec hnojem z 50 kg na 60 kg, zvýší úrodu pšenice o 53 tisíc Kč, zatímco škoda na úhynu kaprů se zvýší jen o 50 tisíc Kč. Ale kdyby zvýšil hnojení na 70 kg, byl by už přírůstek úrody pšenice menší než škoda z uhynulých ryb.
Jak dosáhnout toho, aby zemědělec hnojil 60 kg - ne více a ne méně? Předpokládejme, že je zákon na straně majitelů rybníků - zemědělci jim musí hradit škody způsobené hnojením polí. Pan Svoboda pak přijde za panem Novákem a začne s ním vyjednávat. Nabídne mu, že mu zaplatí, když mu dovolí používat 10 kg hnojiva. Dohodnou se na nějaké částce? Určitě ano. Novák bude totiž ochoten přistoupit na odškodnění vyšší než 5 000 Kč (to je škoda způsobená 10 kg hnojiva) a Svoboda bude ochoten zaplatit mu částku nižší než 120 000 Kč (to je přírůstek úrody získaný použitím 10 kg hnojiva). Dohodnou-li se na částce v rozmezí 5 000 Kč až 120 000 Kč, vydělají na tom oba.
Pan Svoboda však chce hnojit ještě více - nabídne panu Novákovi, že mu zaplatí, když mu dovolí znečišťovat ještě dalšími 10 kg hnojiva (tj. hnojit celkem 20 kg). Dohodnou se i v tom případě? Ano. Pan Novák bude ochoten akceptovat částku vyšší než 10 000 Kč a pan Svoboda bude ochoten zaplatit částku nižší než 100 000 Kč. Když budou takto pokračovat ve vyjednávání, kolik znečištění nakonec dohodnou? Podívejte se na obrázek - vyplatí se jim vyjednat znečištění 60 kg hnojiva. Kdyby ale chtěl pan Svoboda vyjednat ještě dalších 10 kg hnojení navíc (tj. zvýšit hnojení z 60 kg na 70 kg), už by se s panem Novákem nedohodl na odškodnění. Mohl by mu totiž
Externality
nabídnout jen částku nižší než 45 000 Kč, zatímco panu Novákovi by vznikala škoda až 60 000 Kč. Dohodnou se tedy na tom, že Svoboda bude hnojit 60 kg.
Obr. 16-1 Šedé sloupky znázorňují peněžní produkt zemědělce, dosažený používáním dodatečných 10 kg hnojiva. Červené sloupky znázorňují škodu majitele rybníka způsobenou dodatečnými 10 kg hnojiva. Efektivní je používání 60 kg hnojiva.
Příklad ukazuje, že soukromá vyjednávání mezi znečišťovatelem a poškozeným vedou k ekonomicky efektivnímu výsledku. My jsme ovšem předpokládali, že zákon je na straně majitele rybníka a zemědělec jej musí odškodňovat. Ale co když bude zákon stranit zemědělcům a dovolí jim hnojit svá pole bez ohledu na to, jaké škody působí majitelům rybníků? Dojde i v tomto případě k efektivnímu řešení? Přesvědčíme se.
Je-li zákon na straně zemědělců a dovoluje jim hnojit svá pole podle libosti,
vyplatilo by se panu Svobodovi používat až 100 kg hnojiva. Nyní ale přijde pan
Novák za panem Svobodou a bude se pokoušet vyjednávat. Požádá jej, aby snížil
hnojení o 10 kg (ze 100 kg na 90 kg) a nabídne mu za to nějakou částku. Dohod-
nou se? Určitě ano. Podívejte se opět na obrázek. Pan Novák nabídne panu Svo-
bodovi částku nižší než 105 tisíc Kč (o tolik by se snížila jeho škoda, kdyby země-
dělec snížil hnojení ze 100 kg na 90 kg) a pan Svoboda bude spokojen s částkou
vyšší než 12 000 Kč (to by bylo snížení jeho úrody, kdyby omezil hnojení na
90 kg). Dohodnou-li se na nějaké částce mezi 12 000 Kč a 105 000 Kč, vydělají
na tom oba.
Soukromá vyjednávání a Coaseho teorém
Pan Novák chce ale vyjednávat dál - přesvědčuje pana Svobodu, aby snížil hnojení ještě o dalších 10 kg (z 90 kg na 80 kg). I pak se dohodnou, protože pan Novák mu může nabídnout částku nižší než 90 000 Kč a panu Svobodovi se vyplatí to udělat za částku vyšší než 23 000 Kč. Tak budou pokračovat v úspěšném vyjednávání až do 60 kg hnojení. Když však chce pan Novák přesvědčit pana Svobodu, aby snížil hnojení ještě z 60 kg na 50 kg, už se nedohodnou. Pan Svoboda by za to totiž požadoval částku vyšší než 53 000 Kč (to by byla jeho ztráta úrody), zatímco pan Novák je ochoten nabídnout mu maximálně 50 000 Kč. Dohodnou se tedy na hnojení 60 kg.
Tento příklad nám ukazuje, že pokud spolu strany mohou vyjednávat a odškodňovat se, dojdou k efektivnímu řešení - k optimálnímu množství znečištění. A to dokonce bez ohledu na to, na čí straně je zákon a kdo bude koho odškodňovat.
Tento poznatek je znám jako Coaseho teorém, podle amerického ekonoma Ronalda Coase, který jej popsal (R. Coase: The Problem of Social Cost, Journal of Law and Economics , October 1960). Podmínkou platnosti tohoto teorému ovšem je, aby náklady na vyjednávání a uzavírání smluv - tzv. transakční náklady - nebyly příliš vysoké. K problému těchto nákladů se ještě vrátíme.
Problém optimálního znečištění můžeme vyjádřit graficky tak, jak to vidíte na obrázku 16 - 2. Jsou na něm dvě křivky. Křivka MD znázorňuje mezní škodu ze znečištění. V příkladu zemědělce a majitele rybníka byla tato křivka znázorněna červenými sloupky, které ukazovaly škodu na rybách, způsobenou dodatečným hnojením. Křivka MC znázorňuje mezní náklady na snižování znečištění. V příkladu byla tato křivka znázorněna šedými sloupky, které ukazovaly přírůstek úrody, dosažený dodatečným hnojením. Když pan Svoboda snižuje hnojení, ztrácí část úrody a tyto úbytky úrody jsou právě náklady na snížení znečištění.
Nebo si představme uhelnou elektrárnu, která svými emisemi působí škody na blízkých lesích. Kdyby chtěla emise snížit, musela by používat kvalitnější paliva (například černé uhlí místo hnědého) nebo instalovat odlučovače (případně obojí). To jsou její náklady na snížení znečištění. Křivka mezních nákladů na snižování znečištění stoupá zprava doleva, protože čím více znečištění se má odstranit, tím větší dodatečné náklady jsou s tím spojené. Když se má znečištění snížit až na nulu, přírůstek těchto nákladů již bývá příliš velký.
Efektivní řešení je v průsečíku obou funkcí - optimální množství znečištění je takové, při němž se mezní škoda ze znečištění rovná mezním nákladům na snižování znečištění. Představme si, že by bylo množství znečištění vyšší než QE, například QF. Tato situace by nebyla efektivní, protože snížením znečištění QF o jednotku by byl pokles škody (MDF) větší než přírůstek nákladů na snížení znečištění (MCF). Vyplatilo by se tedy snižovat znečištění. Kdyby bylo naopak množství znečištění menší než QE, například QD, opět by situace nebyla efektivní. Zvýšením znečištění QD o jednotku by totiž byla úspora nákladu na snižování znečištění (MCD) větší než přírůstek škody ze znečištění (MDD), takže by se vyplatilo zvyšovat znečištění.
|
| Externality |
Obr. 16-2 Optimální množství znečištění - Křivka MD vyjadřuje mezní škodu ze znečištění a křivka MC vyjadřuje mezní náklady na snižování znečištění. Optimální znečištění je v QE, kde se mezní škoda ze znečištění rovná mezním nákladům na snižování znečištění.
Jak naznačil příklad zemědělce a majitele rybníka, externality nemusí vznikat, pokud strany spolu vyjednávají o vzájemném odškodňování. Obdobně by soukromá vyjednávání mohla potlačit pozitivní externality. Například majitel lesa by mohl vyvolat vyjednávání s obyvateli okolních obcí, kdyby jim naznačil, že rozlohu svého lesa zmenší, pokud mu nepřispějí a neodmění jej za prospěch, který z jeho lesa mají. Včelař by mohl vyvolat vyjednávání se sadaři, kdyby jim vysvětlil, že své včely odstěhuje, pokud se mu sadaři nějak neodmění za prospěch, který ze včel mají jejich ovocné stromy. Některé studie dokazují, že taková vyjednávání opravdu probíhají.
Včelaři, sadaři a Coaseho teorém
Příklad včelařů a sadařů bývá v učebnicích uváděn jako ilustrace pozitivní externality. Steven Cheung zkoumal chování včelařů a sadařů ve státě Washington, USA. Zjistil, že mezi včelaři a sadaři existuje fungující trh. V oblastech, kde je mnoho ovocných sadů a málo včelstev, sadaři platí včelařům za to, když umístí své včely v blízkosti jejich sadů. Vědí dobře, že včely zvýší jejich úrodu ovoce. Naopak v oblastech, kde je mnoho včelstev a málo ovocných stromů, platí zas včelaři sadařům za to, když jim dovolí umístit své včely na území jejich sadů. Včelaři dobře vědí, že včely pak produkují více medu.
Vlastnická práva
„Snadno lze nalézt přesvědčující důkazy o tom, že se službami nektaru i opylování se opravdu obchoduje na trhu. V některých městech stačí nahlédnout do žlutých stránek místních telefonních seznamů.", píše Cheung. Zjistil, že na těchto trzích existuje propracovaný systém cen. Ceny se lišily podle hustoty včelstev a ovocných sadů, dokonce podle druhu používaných pesticidů ohrožujících včely.
(S. N. S. Cheung: The Fable of the Bees - An Economic Investigation. Journal of Law and Economics, 16, April 1973)
16.6
VLASTNICKÁ PRÁVA
Viděli jsme, že soukromá vyjednávání a odškodňování vedou k odstranění externalit a k efektivnímu řešení. Ale co když soukromá vyjednávání nebudou vedena? Jaké překážky pro vedení soukromých vyjednávání se mohou vyskytnout?
Zůstaňme u příkladu zemědělce hnojícího svá pole. Pokud je rybník v soukromém vlastnictví, bude mít jeho majitel silný podnět k vedení vyjednávání se znečišťovatelem -jde přece o jeho majetek. Také si dobře spočítá, jak velké škody mu znečišťování způsobuje, aby mohl vyjednat odpovídající kompenzaci. Je-li však rybník ve vlastnictví státu nebo obce, státní či obecní úředníci nebudou motivováni k vedení nějakých vyjednávání se znečišťovatelem. Je možné, že se o znečištění ani starat nebudou - nejde přece o jejich vlastní škody. Zkušenost ukazuje, že to, co je ve státním nebo obecním vlastnictví, bývá znečištěno či jinak poškozeno více než to, co je v soukromém vlastnictví (i když to neplatí stoprocentně). Pravděpodobnost, že dojde k efektivním vyjednáváním, je vyšší, je-li znečišťovaný objekt v soukromém vlastnictví a je-li soukromé vlastnictví v zemi chráněno.
Předpokladem pro úspěšná vyjednávání je jasné vymezení práv. Je-li stranám jasné, na čí straně je zákon, budou vyjednávat. Pokud to jasné není, je pravděpodobné, že se nejdřív budou soudit. Prosoudí mnoho peněz a přitom mohou soudy vynést rozhodnutí, která ani nejsou ekonomicky efektivní.