Ocenění lidského kapitálu
Podle Českého statistického úřadu byla v ČR v roce 1997 průměrná mzda středoškoláka o polovinu vyšší než průměrná mzda člověka se základním vzděláním. Průměrná mzda vysokoškoláka činila dokonce 2,3-násobek průměrné mzdy člověka se základním vzděláním.
Teorii lidského kapitálu rozpracoval Američan Gary Becker (Lidský kapitál, 1964). Ten později vzpomíná, s jakým nepochopením se tento pojem setkával.
Kapitál a úrok
„Lidský kapitál je dnes natolik bezesporný pojem, že je těžké pochopit nepřátelství, s nímž se v 50. a 60. letech setkával. Samotný pojem lidského kapitálu byl považován za ponižující, protože zacházel s lidmi jako se stroji. Přistupovat ke školnímu vzdělání jako k investici, a nikoli jako ke kulturní zkušenosti, bylo považováno za bezcitné a krajně omezené. V důsledku toho jsem se dlouho rozhodoval, než jsem nazval svou knihu Human Capital, a proti riziku jsem se pojistil dlouhým podtitulkem."
(G. Becker: Teorie preferencí. Grada Publishing 1997, s. 195)
Pojetí vzdělání jako lidského kapitálu pomohlo objasnit některé „záhady", které ekonomové dříve neuměli vysvětlit.
Ch. Kindleberger popisuje, jak po druhé světové válce přišlo Německo o značnou část svého kapitálu - válkou bylo zničeno mnoho továren, strojového parku, dopravních komunikací a byla vyčerpána většina výrobních zásob. Na druhé straně počet obyvatel Německa se tolik významně nesnížil - i když mnoho Němců padlo ve válce, po válce přišly do Německa miliony přesídlenců z bývalých východních německých území i z československého pohraničí.
Řada ekonomů se domnívala, že tím v Německu došlo k zásadní změně poměru mezi kapitálem a prací: původně kapitálově bohatá země se stala zemí kapitálově chudou, s nízkým poměrem kapitálu na pracovníka. Ekonomové předvídali, že Německo, v souladu se zákonem komparativních výhod, změní svou výrobní a vývozní strukturu a místo svých tradičních kapitálově náročných výrob (hutnictví, chemie, těžké strojírenství apod.) se začne specializovat na výroby pracovně náročné. Kupodivu k tomu nedošlo. Německo v zásadě obnovilo svou předválečnou specializaci na kapitálově náročné výrobky a nadále je úspěšně vyváželo na světové trhy.
Proč se ekonomové zmýlili ve svých předpovědích, že Německo změní svou specializaci směrem k pracovně náročným výrobkům? Ti, kdo se domnívali, že Německo ztratilo velkou část kapitálu, podcenili roli lidského kapitálu. Válka zničila budovy, stroje, komunikace, vyčerpala výrobní zásoby, ale nedotkla se vzdělanosti a kvalifikace lidí.
(Ch. Kindleberger: Foreign Trade and the National Economy.
Yale University, 1962)
V kapitole, pojednávající o specializaci a dělbě práce, jste se dozvěděli, že podle zákona komparativních výhod se země specializuje na výrobu a vývoz takových statků, pro které má odpovídající vybavení výrobními faktory. Země, které mají hodně kapitálu na jednotku práce, by se tedy měly specializovat na takové výrobky, jejichž výroba je relativně náročnější na kapitál a relativně úspornější na práci.
Po druhé světové válce byly takovou zemí především USA, které oproti jiným zemím oplývaly kapitálem v poměru k domácí práci. V 50. letech se americký eko-
Shrnutí
nom W. Leontieff pokusil prověřit hypotézu, že země bohatá na kapitál se specializuje na kapitálově náročné výroby. Provedl analýzu struktury amerického vývozu a její výsledky byly překvapivé: USA vyvážely poměrně málo výrobků náročných na kapitál v podobě strojů a těžké mechanizace, spíše vyvážely výrobky náročné na práci - zejména na práci vysoce kvalifikovanou. Leontieff považoval svůj výzkum za důkaz neplatnosti hypotézy, že země kapitálově bohatá se specializuje na kapitálově náročné zboží. Měl pravdu?
Leontieff se mýlil a jeho omyl spočíval v tom, že nevzal v úvahu jednu významnou podobu kapitálu - lidský kapitál. Když zjistil, že USA vyvážejí zboží náročné na vysoce kvalifikovanou práci, zjistil vlastně, že vyvážejí zboží náročné na lidský kapitál - kapitál získaný investicemi do vzdělání. Vybavenost země kapitálem tedy nelze posuzovat pouze podle množství fyzického kapitálu, ale nutno zahrnout také její vybavenost lidským kapitálem, tj. úroveň vzdělání.
(W. W. Leontieff: Factor Proportions and tne Structure
of American Foreign Trade: Further Theoretical and Empirical Analysis.
Review of Economics and Statistics, 38, 1956)
SHRNUTÍ
□ Vznik kapitálu vyžaduje investici. Investice znamená, že se místo spotřeb-
ních statků budou vyrábět kapitálové statky. Je tudíž třeba odložit část přítomné
spotřeby do budoucna. Investice do kapitálu tedy vyžaduje obětování přítomné
spotřeby v zájmu zvýšení budoucí spotřeby.
□ Kapitál je stav (budov, strojů, zásob, znalostí), investice je tok, který dopl-
ňuje, popřípadě zvětšuje stav kapitálu.
□ V tržní ekonomice nabývá kapitál nejprve podobu zapůjčitelných fondů
(úspor), které vznikají odložením spotřeby. Ty jsou investovány do pořízení kapi-
tálových statků, které zvýší produktivitu práce. Kapitál lze rozdělit do čtyř skupin:
fixní kapitál (kapitálové statky dlouhodobého užití), zásoby, technologie a lidský
kapitál (nahromaděné znalosti lidí).
□ Většinu investic uskutečňují firmy. Firmy si vypůjčují úspory od lidí, kteří je vlo-
žili do bank a jiných finančních institucí. Akt spoření a akt investování je tím oddělen.
Ti, kdo spoří, vytvářejí zapůjčitelné fondy pro ty, kteří mají investiční příležitosti.
□ Existenci úroku vysvětlujeme netrpělivostí spotřeby: lidé preferují dnešní
statky před budoucími statky. Tomu říkáme též časová preference. Velikost reálné
úrokové míry je dána mírou časové preference. Ta vyjadřuje, kolikrát oceňuje člo-
věk dnešní statky více než statky budoucí.
□ Nominální úroková míra je reálná úroková míra plus očekávaná míra inflace.
Kapitál a úrok
□ 
Nabídka zapůjčitelných fondů ukazuje závislost úspor na reálné úrokové
míře. Člověk, který se rozhoduje, kolik má spořit, porovnává reálnou úrokovou
míru s mezní mírou časové preference. Protože ta se s rostoucími úsporami zvyšu-
je, má funkce úspor rostoucí průběh.
□ Poptávka po zapůjčitelných fondech je odvozena od investic do kapitálo-
vých statků. Úrok, který jsou firmy ochotny za zapůjčitelné fondy platit, závisí na
mezním produktu kapitálu. Čím více kapitálových statků firmy používají, tím nižší
je jejich mezní produkt. Proto má funkce investic (poptávka po zapůjčitelných fon-
dech) klesající průběh.
□ Trh zapůjčitelných fondů přeměňuje úspory v investice: převádí zapůjčitel-
né fondy z rukou těch, kdo spoří, do rukou těch, kdo mají investiční příležitosti.
□ Země, jejichž vlády provádějí politiku, která zvyšuje riziko investování, jsou
trestány „útěkem kapitálu" - přicházejí o kapitál ve prospěch zemí, kde je inve-
stování menším rizikem.
□ Vzdělání je lidským kapitálem. Mzdové rozdíly mezi nekvalifikovanou
a kvalifikovanou prací jsou výnosy z lidského kapitálu.