Riziko pro kapitál
V jisté zemi došlo k politickým změnám, které přinesly zvýšené zasahování vlády do soukromého vlastnictví. Vláda prosadila zákony, které jí umožňují zavést kontrolu cen, bude-li to považovat za vhodné. Vláda také znárodnila některé podniky a není jisté, zda další znárodňování nebude následovat. Majitelé kapitálu to vnímají jako zvýšené riziko pro svůj kapitál, a proto se snaží převést svůj kapitál
Trh zapůjčitelných fondů (trh kapitálu)
do zahraničí. V důsledku tohoto „úniku kapitálu" klesá v zemi nabídka zapůjčitelných fondů. Firmy se zase zdráhají investovat, protože se obávají, zda jejich investice nebudou znehodnoceny zavedením cenových stropů nebo dokonce znárodněny. Klesá tedy i poptávka po zapůjčitelných fondech.
Obr. 13-8 Zvýšení rizika pro kapitál snižuje investice, tedy poptávku po kapitálu. Může snížit i jeho nabídku, pokud mohou majitelé zapůjčitelných fondů převést své peníze do zahraničí.
Na rozdíl od jiných výrobních faktorů je kapitál faktorem velmi pohyblivým a v případě rizik rychle opouští svou zemi. Únik kapitálu může ekonomiku velmi poškodit, jak ukazují zkušenosti některých zemí.
Únik čínského kapitálu z Indonésie
V roce 1998 postihla Indonésii hospodářská a finanční krize, která v květnu toho roku přerostla ve vlnu lidových nepokojů. Zloba Indonésanů se však neobrátila jen proti vládě presidenta Suharta, ale také proti etnickým Číňanům - podnikatelům a obchodníkům, kteří tehdy v Indonésii vlastnili kolem 80 % majetku. Lidé rabovali jejich obchody, podniky a banky a mnoho Číňanů přišlo tehdy o život.
Následky těchto protičínských pogromů byly však pro indonéskou ekonomiku tragické: etničtí Číňané začali opouštět zemi a převáděli svůj kapitál do zahraničí. Hospodářská krize se prohloubila, nezaměstnanost vystoupila na 25 %. Dopravní a distribuční systém země, který byl do té doby obhospodařován právě čínskými podnikateli, se dostal na pokraj kolapsu.
Kapitál a úrok
Mezinárodní měnový fond přislíbil zemi finanční pomoc ve výši několika desítek miliard dolarů. Ekonomičtí experti však varovali, že tato pomoc udrží indonéské hospodářství „nad vodou" sotva rok. Jedinou záchranou je přilákat zpět do země zahraniční investice, zejména pak kapitál čínské menšiny. To se však může zdařit jen tehdy, dá-li jim a jejich kapitálu indonéská vláda dostatečnou záruku ochrany. Pokud se tak nestane, hrozí zemi hospodářský kolaps.
Země, jejichž vlády provádějí politiku, která zvyšuje riziko pro kapitál, bývají trestány „útěkem kapitálu" - přicházejí o kapitál ve prospěch zemí, kde je investování menším rizikem.
13.7