NOMINÁLNÍ A REÁLNÁ ÚROKOVÁ MÍRA
V předchozím příkladě jsme zkoumali naturální půjčku - půjčku obilí. Takové půjčky ovšem nejsou příliš obvyklé, daleko obvyklejší jsou peněžní půjčky. Peněžní půjčka se však od naturální půjčky v jednom ohledu velmi liší.
Půjčka peněz
Navažme na předchozí příklad, ale předpokládejme nyní, že soused nežádá pana Svobodu o půjčku deseti pytlů obilí, nýbrž o půjčku 10 000 Kč. Pro pana Svobodu je poskytnutí peněžní půjčky spojeno se dvěma úvahami. První úvaha je stejná jako u půjčky obilí: jeho míra časové preference je 1,02, proto bude požadovat úrokovou míru 2 %.
Druhá úvaha je spojena s očekávanou inflací. Předpokládejme, že očekávaná inflace zvyšuje ceny v průměru o 10 % ročně, jinak řečeno, znehodnocuje peníze o 10 % ročně. V tom spočívá rozdíl mezi půjčkou obilí a půjčkou peněz. Zatímco u půjčky obilí vrací soused panu Svobodovi obilí stejné kvality, jaké si vypůjčil, u peněží půjčky tomu tak není. Inflace způsobuje, že peníze, které dlužník vrací, nejsou stejnými penězi, jaké si vypůjčil. Mají menší kupní sílu - koupí se za ně méně zboží než dříve. Proto pan Svoboda požaduje vrácení většího množství peněz, než jaké půjčil. Chce, aby mu úrok kompenzoval také znehodnocení peněz.
Nominální a reálná úroková míra
Je tudíž ochoten poskytnout peněžní půjčku minimálně na 12 % úrokovou míru, protože 2 % mu kompenzuje jeho časovou preferenci a 10 % mu kompenzuje znehodnocení peněz. Půjčí 10 000 Kč, pokud bude soused ochoten za rok vrátit 11 200 Kč. A soused, který si je rovněž vědom toho, že očekávaná inflace je 10 %, bude ochoten toto znehodnocování peněz do úrokové míry zahrnout.
Příklad ukazuje, že v případě peněžních půjček je úroková míra složena ze dvou částí: první část odškodňuje věřitele za to, že odkládá spotřebu do budoucna, a druhá část mu kompenzuje znehodnocení peněz.
Z tohoto důvodu rozlišujeme nominální a reálnou úrokovou míru. Nominální úroková míra je úroková míra placená z peněžní půjčky. Reálná úroková míra je očištěná od inflace. Platí:
nominální úroková míra = reálná úroková míra + očekávaná míra inflace
Nominální úrokovou míru od reálné úrokové míry odlišil Irwing Fisher (Teorie úroku, 1930), který také poprvé formuloval tuto rovnici. Podle něho se nazývá Fisherova rovnice.
Tento vztah mezi nominální úrokovou mírou, reálnou úrokovou mírou a mírou inflace ovšem nebývá splněn v každém okamžiku. Prosazuje se spíše jako dlouhodobá tendence. V zemích, kde došlo k náhlému zvýšení inflace, trvá nějakou dobu, než se inflační očekávání promítnou do nominální úrokové míry.