Kapitál a úrok
13
Kapitál a úrok
13.1
KAPITÁL A INVESTICE
V této kapitole se budeme zabývat tím, jak vzniká kapitál. Nepůjde nám přitom ani tak o výrobu konkrétních kapitálových statků, jako jsou budovy nebo stroje. Půjde nám o vznik kapitálu obecně. Poznáme, že na počátku vzniku kapitálu je rozhodování člověka, který volí mezi dnešní spotřebou a spotřebou v budoucnu. Rozhodne-li se odložit svou spotřebu do budoucna, je to první nutný krok ke vzniku kapitálu.
Pokusme se pochopit podstatu kapitálu a jeho vzniku nejprve na jednoduchém příkladu naturální ekonomiky Robinsona.
Robinsonův člun
Robinson původně lovil ryby ze břehu a dařilo se mu tak ulovit v průměru 5 ryb denně. Potom přišel na nápad postavit člun a lovit ryby ze člunu, neboť dále od břehu je možné ulovit ryb více. Očekával, že ze člunu uloví v průměru 15 ryb denně.
Kdyby se plně věnoval stavbě člunu a nedělal nic jiného, postavil by jej za měsíc. To by ovšem musel přestat lovit ryby. Jenže oněch 5 ryb denně, které loví ze břehu, nutně potřebuje na svou obživu - bez nich by zemřel hladem.
Naštěstí Robinson ví, že na opačném konci ostrova je domorodá vesnice a že domorodci mají zásobu sušených ryb, kterou si vytváří na horší časy. Navštíví tedy domorodého náčelníka a požádá jej o půjčku 150 sušených ryb na dva měsíce. Kdyby půjčku dostal, mohl by Robinson měsíc žít z vypůjčených ryb a stavět člun.
Náčelník přemýšlí: vesnice má sice zásobu 150 sušených ryb, ale co když bude jejich úlovek menší a oni budou tuto zásobu nutně potřebovat? Náčelník si říká: „lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše". Robinsonovu slovu sice věří, ale co když se mu člun nepovede postavit? Nebo co když Robinson mezitím podlehne žluté zimnici? Teprve když Robinson slíbí, že vrátí víc ryb, než kolik mu půjčí, souhlasí a začnou vyjednávat o podmínkách.
Kapitál a investice
Robinson uvažuje, kolik ryb navíc by byl ochoten domorodcům vrátit, aby se mu půjčka vyplatila. Chce si vypůjčit 150 ryb na dva měsíce. První měsíc bude stavět člun a 150 vypůjčených ryb sní. Druhý měsíc bude ze člunu lovit 15 ryb denně. Pět ryb potřebuje ke své obživě a zbývajících deset ryb by mohl sušit pro domorodce. Za tento druhý měsíc by tedy měl pro domorodce 300 sušených ryb, které by jim mohl vrátit za vypůjčených 150 ryb. To znamená, že Robinson by byl ochoten vrátit tuto půjčku za dva měsíce s úrokem až 100 %. Kdyby domorodci žádali vyšší úrok, Robinson by o půjčku ztratil zájem a investici do člunu by neuskutečnil.
Dohodnou-li se domorodci s Robinsonem na půjčce s úrokem nanejvýš 100 % na dva měsíce, Robinson postaví člun a půjčku vrátí. Člun je pak Robinsonův kapitál. Zvyšuje produktivitu Robinsonovy práce - místo 5 ryb je schopen lovit 15 ryb denně.
Ale jak jsme viděli, pro vznik člunu byla zapotřebí zásoba 150 sušených ryb. Vzniku této zásoby (a tím i vzniku Robinsonova člunu) předcházelo rozhodování domorodců nesníst část ulovených ryb a raději je usušit do zásoby pro budoucí spotřebu.
Příklad nám ukazuje tajemství vzniku kapitálu. Na počátku vzniku kapitálu je roz hodnutí odložit současnou spotřebu do budoucna. To udělali domorodci. Ale to ještě nestačí. Někdo musí uskutečnit investici - vyrobit kapitálový statek, schopný zvětšit produktivitu práce. Tímto investorem byl Robinson. On měl investiční příležitost, kterou domorodci neměli, protože on měl nápad, že ze člunu lze ulovit víc ryb, a on uměl člun postavit.
To, co se stalo na Robinsonově ostrově, děje se dnes a denně v tržní ekonomice. Lidé, kteří spotřebovávají méně než vydělají, neboli spoří, dělají totéž co domorodci, kteří suší ulovené ryby do zásoby na horší časy, místo aby je hned všechny snědli. A firmy, které mají investiční příležitosti, si půjčují od lidí, kteří spoří. Tak, jako si Robinson půjčil sušené ryby od domorodců. A pak firmy vypůjčené peníze investují do kapitálových statků, jako jsou budovy, stroje a počítače. Tak, jako Robinson použil vypůjčené ryby k tomu, aby mohl stavět člun. Když jsou budovy postavené, stroje a počítače vyrobené, firmy je uvedou do provozu a znásobí tak produktivitu práce. Tak, jako Robinson používáním člunu znásobil produktivitu svého lovu ryb.
Shrňme: Vznik kapitálu vyžaduje investici. Investice znamená, že se místo spotřebních statků budou vyrábět kapitálové statky. Je tudíž třeba odložit část přítomné spotřeby do budoucna. Investice do kapitálu tedy vyžaduje obětování přítomné spotřeby v zájmu zvýšení budoucí spotřeby.
Obrázek 13-1 znázorňuje investici jako odloženou spotřebu, která se díky produktivnosti kapitálu v budoucnu projeví jako zvýšená spotřeba.
 | ||
 | ||
|
| Kapitál a úrok |
Obr. 13 — 1 Investice je odložená spotřeba - Snížení spotřeby a investování úspor zvýší kapitál a ten zvýší spotřebu v budoucnu.
Nyní si ukažme příklad investice do kapitálu.
Investice do restaurace
Pan Novák se rozhodl zvětšit svou restauraci, a proto musí provést přístavbu a rekonstrukci svého domu. Aby tuto investici mohl udělat, musí peníze uspořit zrušením dovolené u moře a odkladem koupě nového auta. Jeho „utažení opasku" je podobné tomu, co podstupují domorodci, když suší ryby do zásoby místo toho, aby je hned snědli.
Uspořené peníze potom investuje pan Novák do zvětšení restaurace. Investice se mu ovšem vrátí, protože bude mít více hostů a bude mít vyšší tržby a zisky. Zvýšení jeho zisků bude výnosem z jeho investice. Za ně si bude moci později koupit nové, možná lepší auto a dopřát si možná delší a lepší dovolenou u moře. Jeho odložená spotřeba se mu tedy v budoucnu víc než vrátí.
Příklad nám ukazuje, že investici předchází odložená spotřeba neboli úspory.
Někdy může být ten, kdo odkládá spotřebu, a ten, kdo uskutečňuje investici, jedna a táž osoba. V tržní ekonomice s rozvinutou dělbou práce však obvykle ti, kdo spoří, a ti, kdo mají investiční příležitosti, nebývají titíž lidé. Ti, kdo spoří, nemívají vždy investiční příležitosti, a proto své úspory zapůjčují těm, kdo investiční příležitosti mají - například tak, že ukládají své úspory do bank a banky je pak půjčují firmám s investičními příležitostmi.