Polsko chce opět znárodnit zadlužené loděnice
„Polská vláda zveřejnila záměr převést soukromě vlastněné štětínské loděnice na stát. Bylo by to první velké znárodnění v Polsku od zahájení tržních reforem v roce 1989. Ministr státního pokladu zdůvodnil plán zestátnění velkým zadlužením firmy. ... Loděnice, které dluží bankám 400 milionů dolarů, zaměstnávají šest tisíc lidí."
(Lidové noviny, 17. 5. 2002)
Proč dává vláda miliardy do ztrátových a předlužených podniků? Protože se bojí, že by propustily tisíce zaměstnanců. To „by bylo vidět" a lidé by to vnímali jako nečinnost a neschopnost vlády bojovat s nezaměstnaností. Nalévání miliard do takových podniků však udržuje pracovní místa za cenu obrovských ztrát.
Vytváření a udržování neefektivních pracovních míst za státní peníze není ale specialitou pouze naší vlády - je běžné ve všech zemích. Zákony politiky se zde dostávají do konfliktu se zákony trhu. Výsledkem bývá udržování neefektivních firem při životě a zpomalování ekonomického růstu.
Záchrana koncernu Phillip Holzmann
Na podzim roku 1999 hrozil bankrot druhé největší stavební společnosti v Německu - koncernu Phillip Holzmann. Firma nebyla schopna platit své dluhy a sama podala návrh na konkurz. Její ztráty dosahovaly neuvěřitelných 2,4 miliard marek.
Shrnutí
Bankrot tak velké firmy není žádná maličkost. Hrozilo, že o práci přijde 28 tisíc zaměstnanců koncernu a možná i dalších přibližně 40 tisíc zaměstnanců subdodavatelských firem. A tak se do celé věci vložil sám spolkový kancléř Schroder, který přesvědčil německé banky, aby souhlasily se záchranným programem. Marně opoziční poslanci poukazovali na to, že v Německu každý rok krachují tisíce menších podniků bez nároku na jakoukoli vládní pomoc. Vláda poskytla firmě Phillip Holzmann 250 milionů marek ze státního rozpočtu a banky poskytly další miliardové půjčky. Kancléř pak předstoupil před zaměstnance koncernu a triumfálně prohlásil: „Drazí přátelé, podařilo se nám to ... Firma může být restrukturalizována a zůstane neporušena. Pracovní místa jsou zachráněna."
(Lidové noviny, 26. 11. 1999)
SHRNUTÍ
□ 
Nezaměstnaným nazveme jen toho, kdo nemá práci a nějakou si hledá. Hle
dání zaměstnání je nezbytným znakem nezaměstnaného.
□ Frikční nezaměstnanost vzniká proto, že lidé, kteří opustili původní zaměst-
nání, si nějakou dobu hledají nové místo. Toto hledání jim zabere určitý čas, pro-
tože očekávají lepší nabídky a chtějí si vybrat.
□ Strukturální nezaměstnanost vzniká v důsledku strukturálních změn, kdy se
některá odvětví zmenšují a jiná naopak expandují. Zmenšující se odvětví propou-
štějí část zaměstnanců a ti si mohou nalézt práci v expandujících odvětvích. To
však vyžaduje, aby se zorientovali na pracovních trzích a aby se rekvalifikovali.
□ Cyklická nezaměstnanost vzniká, když klesá poptávka v celé ekonomice.
Důsledkem je pokles poptávky po práci ve všech odvětvích.
□ Okunův zákon říká, že míra nezaměstnanosti závisí nepřímo úměrně na
tempu růstu domácího produktu.
□ Dobrovolná nezaměstnanost je taková nezaměstnanost, kdy nezaměstnaný
hledá práci, ovšem za vyšší mzdu, než která na trhu práce převládá. Výše a prů-
měrná délka trvání dobrovolné nezaměstnanosti je tím větší, čím větší jsou podpo-
ry v nezaměstnanosti a další sociální dávky, z nichž mohou nezaměstnaní žít.
□ Nedobrovolná nezaměstnanost je taková nezaměstnanost, kdy nezaměstnaní
hledají práci za takovou mzdu, která na trhu práce převládá, avšak nemohou ji
najít. Příčinou nedobrovolné nezaměstnanosti jsou překážky bránící poklesu mezd.
K nim patří odpor odborů proti snižování mezd. Příčinou nedobrovolné nezaměst-
nanosti se může stát i uzákoněná minimální mzda, a to zejména u málo kvalifiko-
vaných profesí, kde bývají mzdy nízké.
Nezaměstnanost
□ 
Nezaměstnanost musíme posuzovat nejen podle její míry, ale také podle
délky jejího trvání. Skutečným problémem je dlouhodobá nezaměstnanost. Krát-
kodobá nezaměstnanost má frikční a strukturální charakter. Dlouhodobá neza-
městnanost (trvající déle než rok) může být způsobena buď dlouhotrvající hospo-
dářskou recesí (cyklická nezaměstnanost), nebo tím, že existují překážky pro
pokles mezd. Příčinou může být i štědrost státu ve vyplácení sociálních podpor.
□ Snaha zabránit růstu nezaměstnanosti vede často vládu k tomu, aby pomocí
vládních výdajů vytvářela nebo alespoň chránila pracovní místa. Zákony politiky
se zde dostávají do konfliktu se zákony trhu. Výsledkem bývá udržování neefek-
tivních firem při životě a zpomalování ekonomického růstu.