Pružné pracovní trhy a hospodářský růst

Pružnost pracovních trhů má vliv i na ekonomický růst. Americká ekonomika roste v posledních šesti letech tempem kolem 3,5 % ročně, zatímco Evropská unie dosahuje temp jen kolem 2,5 %. Čím se Amerika od Evropy liší, to výstižně cha­rakterizoval bývalý šéf německé centrální banky Hans Tietmeyer: „Evropská unie trpí strnulostí svých vlastních struktur, včetně trhu práce." Americké odbory mají dnes na pracovních trzích mnohem menší vliv, než měly ještě v osmdesátých letech a než mají dnes odbory v Evropě. Americké firmy mohou snáze propouštět zaměst­nance a ti si snáze hledají nová místa. Pružné pracovní trhy jsou velkou výhodou pro potřebné strukturální změny i pro rychlé zavádění nových technologií.

12.5

VYTVÁŘENÍ PRACOVNÍCH MÍST

Nezaměstnanost je ožehavým problémem pro vládu. Lidé si totiž myslí, že vláda dokáže nezaměstnanost snížit. A politikové tomu také věří a opravdu se o to snaží. Snaha zabránit růstu nezaměstnanosti vede často vládu k tomu, aby pomocí vlád­ních výdajů vytvářela nebo alespoň chránila pracovní místa v soukromém sekto­ru. Tato politika je ale krátkozraká. V dlouhodobém horizontu nedokáže snížit míru nezaměstnanosti a nejspíše nakonec vede ke zpomalení hospodářského růstu. Proč se tedy o to vlády tolik snaží?

V devatenáctém století napsal Francouz Frédéric Bastiat spis „Co je a co není vidět".
V něm ukázal, že chceme-li porozumět ekonomickým problémům, musíme pochopit
i to, co není vidět. '

Vytváření pracovních míst

Rozbité okno

Malý chlapec rozbil hostinskému okno. Nešťastný hostinský lamentuje nad způ­sobenou škodou a kolemjdoucí lidé se zastavují, aby ho utěšili. Pak někdo z nich podotkne, že „z hlediska společenského" se vlastně nic tak strašného nestalo. Hos­tinský dá zasklít okno a díky tomu má sklenář práci. Lidé souhlasně pokyvují hla­vami a dále tuto myšlenku rozvíjejí. Dostane-li sklenář za zasklené okno 20 fran­ků, může si za ně koupit třeba kabát - a díky tomu má práci také krejčí. A když si krejčí za získaných 20 franků koupí boty, má práci také obuvník. A obuvník také za něco utratí peníze, čímž dále vytváří pro někoho práci, a tak dále. Chlapec, který rozbil okno, tím vlastně vykonal dobrodiní, protože vytvořil práci pro celou řadu lidí. Skutečně - tohle je to, co je vidět.

Teď se ale podívejme na to, co není vidět. Hostinský, který musí dát zasklít roz­bité okno, zaplatí sklenáři 20 franků. Jenže teď mu těch 20 franků chybí na něco jiného, co by si býval za ně koupil, kdyby mu nerozbili okno. Například by si býval mohl dát u truhláře opravit rozbitou skříň. Protože to neudělal, připravil truhláře o práci. A co horšího: kdyby byl truhlář získal od hostinského oněch 20 franků, byla by za ně jeho žena mohla jít ke kadeřníkovi. Protože na to nemá, připravila kadeřníka o práci. A kadeřník by si byl mohl za těch 20 franků koupit nové boty. Protože na to neměl, připravil o práci obuvníka. A obuvník také za něco neutratí peníze, které nedostal, čímž dále připravuje někoho o práci - a tak dále.

Tak vidíte? Chlapec, který rozbil okno, vytvořil některým lidem práci - a záro­veň jiné lidi o práci připravil. Nula od nuly pojde. Jenom to okno, které mohlo zůstat celé, je rozbité.

(F. Bastiat: Co je a co není vidět. Liberální institut, Praha 1998)

Tento příběh je poučný, protože vysvětluje chování politiků. Politikové obvykle chtě­jí dělat věci, které „jsou vidět". Úkolem ekonomů je upozorňovat je na ty důsledky jejich politiky, které „nejsou vidět". Politikové se obávají nezaměstnanosti, protože je zbavuje popularity u voličů. Když některým velkým podnikům hrozí krach, který by mohl připravit o práci tisíce lidí, vláda jim někdy pomáhá „držet se nad vodou". Platí za ně dluhy, dává jim dotace ze státního rozpočtu nebo jim dává státní zakázky. Kdyby totiž takový podnik zbankrotoval a propustil zaměstnance, „bylo by to vidět".

Jenže když vláda udržuje pracovní místa v některých podnicích, je to jako s tím roz­bitým oknem, které dalo práci sklenáři a zároveň vzalo práci truhláři. Peníze, které vláda vydává na udržování takových pracovních míst, budou muset zaplatit daňoví poplatní­ci. Kdyby jim tyto peníze zůstaly, nakupovali by zboží a služby a jejich nákupy by vytvářely práci v jiných podnicích.