Dlouhodobá nezamĚstnanost
Přirozeným znakem tržní ekonomiky je, že neustále přizpůsobuje svou strukturu měnícím se poptávkám. Průvodním jevem jsou pohyby na pracovních trzích, při nichž mnoho lidí stále do nezaměstnanosti „vstupuje" a opět z ní „vystupuje". Pokud je nezaměstnanost krátkodobá, nepůsobí lidem žádné vážnější problémy. Skutečným problémem je dlouhodobá nezaměstnanost. Dlouhodobá nezaměstnanost může mít vážné sociální důsledky, může přivodit existenční potíže člověka a jeho rodiny, ztrátu kvalifikace a ztrátu sebeúcty.
Proto bychom měli nezaměstnanost posuzovat nejen podle její výše, ale také (a možná především) podle její délky. Trpí-li ekonomika dlouhodobou nezaměstnaností, kdy je mnoho lidí nezaměstnaných nikoli měsíce, nýbrž léta, je to signál, že něco není v pořádku.
Příčinou dlouhodobé nezaměstnanosti může být dlouhotrvající hospodářská recese. Jinou příčinou mohou být dlouhodobé mzdové strnulosti. Překážky pro pokles mezd často představují kolektivní mzdové dohody, v nichž jsou mzdy fixovány na delší období a odbory nechtějí dovolit jejich pokles, ani když přetrvává vysoká nezaměstnanost.
Další příčinou mohou být štědré podpory v nezaměstnanosti, které oslabují motivaci nezaměstnaných hledat si novou práci a přizpůsobovat se požadavkům pracovního trhu. V Evropské unii je v posledních desetiletích míra nezaměstnanosti i podíl dlouhodobé nezaměstnanosti markantně vyšší než v USA. Západoevropské pracovní trhy nejsou totiž tak pružné jako trh americký a západoevropští nezaměstnaní se také těší štědřejším podporám od státu. Například nezaměstnaný Němec může, při splnění určitých podmínek, pobírat od státu podporu ve výši okolo 50 % poslední mzdy bez časového omezení, tj. až do doby odchodu do důchodu.
Dlouhodobá nezaměstnanost se někdy samovolně mění z nedobrovolné v dobrovolnou, protože je-li člověk dlouho nezaměstnaný, mění se jeho způsob života i jeho postoje k zaměstnání. Je pozorováno, že lidé, kteří jsou dlouho nezaměstnaní, ztrácejí motivaci hledat si práci. Jednak ztratili naději, že je práce pro ně vůbec k nalezení, a jednak si mnozí z nich zvyknou na život bez práce a na skromnější, avšak pohodlnější živobytí ze státních podpor.
Míra nezaměstnanosti a podíl dlouhodobé nezaměstnanosti v mezinárodním srovnání
Na obrázku 12-5 vidíte míru nezaměstnanosti (šedé sloupky) několika zemí. Abychom alespoň zčásti vyloučili cyklické vlivy, vzali jsme průměrnou míru nezaměstnanosti za šestileté období 1993 - 1998. Všimněte si několika zajímavých věcí. Předně: míra nezaměstnanosti příliš nezávisí na hospodářské vyspělosti. Mezi zeměmi s vysokou nezaměstnaností jsou země méně vyspělé (Španělsko,
Dlouhodobá nezaměstnanost
Polsko) i více hospodářsky vyspělé (Francie, Itálie). A mezi zeměmi s nízkou nezaměstnaností najdete hospodářsky nejvyspělejší země (USA, Japonsko) i země méně vyspělé (Portugalsko, ČR).
Dále si všimněte, že evropské země - EU, Polsko, Maďarsko - mají vyšší nezaměstnanost než zámořské hospodářské velmoci - USA a Japonsko. A konečně -zajímavé je porovnání podílu dlouhodobé nezaměstnanosti. Zatímco v Evropě je podíl dlouhodobé nezaměstnanosti dost vysoký (pohybuje se kolem 50 %), v zámořských zemích (USA, Japonsko, Kanada, Austrálie) je podíl dlouhodobé nezaměstnanosti markantně nižší. Tyto země mají totiž v porovnání s Evropou pružnější pracovní trhy a ne tak štědré sociální podpory. Evropské pracovní trhy naproti tomu trpí „sklerózou" - migrace lidí je nízká, státní zásahy do pracovních trhů jsou silné a rozšířená praxe kolektivních mzdových vyjednávání způsobuje mzdové strnulosti.
Obr. 12-5 Míra nezaměstnanosti (%) - průměr za léta 1993 - 1998. Podíl dlouhodobé nezaměstnanosti (více než 12 měsíců) na celkové nezaměstnanosti (%).
Pramen: OECD Employment Outlook, 1999, OECD Quarterly Labour Force Statistics, No. 1, 1999
| Nezaměstnanost |
Obr. 12-6 V letech 1999-2002 se dlouhodobá nezaměstnanost zvýšila. Pramen: ČNB