Nezaměstnaný horník
Aleš pracoval delší dobu jako horník. Pak ale došlo k poklesu poptávky po českém uhlí, jednak díky konkurenci levného polského uhlí a jednak díky tomu, že uhlí začalo být vytlačováno jinými druhy paliv (ropou a zemním plynem). Útlum uhelného průmyslu vyvolal vlnu propouštění horníku a mezi propuštěnými byl i Aleš. Dva měsíce hledal nové místo horníka, ale (vzhledem ke všeobecnému poklesu poptávky po hornících) marně. Začal tedy hledat zaměstnání v jiné profesi.
Po měsíci hledání zjistil, že po některých jiných profesích je velká poptávka. Mohl by například nalézt místo skladníka nebo místo řidiče autobusu. Skladníka odmítl, protože plat skladníka se zdaleka nevyrovnal jeho bývalému platu horníka a Aleš nechtěl jít se svým příjmem tolik dolů. Povolání řidiče autobusu bylo lépe placené, ale vyžadovalo rekvalifikaci - Aleš musel nejprve získat řidičský průkaz na autobus. Začal tedy chodit do autoškoly a po třech měsících řidičské oprávnění získal. Za měsíc si pak našel místo řidiče autobusu. Byl celkem šest měsíců nezaměstnaný.
Tento příklad ukazuje strukturální nezaměstnanost. Ta vzniká v důsledku struk turálních změn v ekonomice, kdy se některá odvětví zmenšují a jiná naopak expandují. Tyto strukturální změny způsobují, že klesá poptávka po některých profesích, zároveň ale roste poptávka po jiných profesích. Zmenšující se odvětví propouštějí část zaměstnanců, ale ti si mohou nalézt práci v expandujících odvětvích. To však vyžaduje, aby se rekvalifikovali.
Strukturální nezaměstnanost obvykle trvá déle, než frikční nezaměstnanost. Alešovi trvalo dva měsíce, než se zorientoval na trhu práce - než pochopil, že místo horníka nenajde, a než zjistil, že může nalézt místo skladníka nebo řidiče autobusu. Další měsíce trvá samotná rekvalifikace.
Strukturální nezaměstnanost také znamená větší zásah do života člověka. Není nijak snadné změnit profesi, projít rekvalifikačními kurzy, zvyknout si na nové povolání. Ale strukturální změny probíhají v ekonomice neustále, protože se neustále mění struktura poptávky. Nelze se jim bránit, snaha o potlačování strukturálních změn by ekonomiku vyřadila ze světové soutěže a vedla by k jejímu zaostávání. Proto je i strukturální nezaměstnanost přirozenou a nevyhnutelnou součástí každé ekonomiky.
Zeštíhlování českých hutí
Český hutnický průmysl byl v dobách komunismu dodavatelem hutních výrobků na trhy bývalých socialistických zemí. Po pádu komunismu nastaly českým hutím zlé časy. Na západních trzích nebyly výrobky českých hutí konkurenceschopné, a tak začal proces „zeštíhlování". Hutě musely nejen projít rozsáhlou modernizací, ale nutnost snížit náklady a zvýšit produktivitu práce vyžadovala, aby propustily desetitisíce zaměstnanců. Jestliže v roce 1990 pracovalo v českých
Nezaměstnanost
hutích více než 100 tisíc lidí, o deset let později, v roce 2000, to bylo už jen 58 tisíc. Rozsáhlé propouštění zvýšilo nezaměstnanost zejména na Ostravsku, kde jsou soustředěny největší hutě - Nová huť, Vítkovice a Třinecké železárny. Ani to ještě nestačí. Aby byly české hutě opět konkurenceschopné, bude podle vládních prognóz nutné propustit dalších 10 - 20 tisíc lidí. Teprve pak se jejich produktivita dostane na úroveň hutí v západní Evropě.