Nabídka práce pekařského dělníka
Pavel má možnost pracovat jako pekařský dělník ve Votrubově pekárně. Může si dohodnout různou denní pracovní dobu od šestihodinové až po dvanáctihodinovou. Předpokládejme, že jeho hodinová mzda je 50 Kč. Jak dlouhou denní pracovní dobu Pavel zvolí?
Když bude pracovat 6 hodin denně, vydělá za měsíc asi 6 000 Kč, což mu stačí na zaplacení nezbytných statků, jako je jídlo, nájem, voda nebo elektřina. Když si ale prodlouží pracovní dobu na 7 hodin, vydělá za den o 50 Kč více a za měsíc o 1000 Kč více. Za těchto dodatečných 1000 Kč si bude moci kupovat nové oblečení. Když zvolí osmihodinovou pracovní dobu, bude mít dalších 1000 Kč měsíčně, za které si může na splátky koupit televizor. Devítihodinová pracovní doba mu přinese dalších 1000 Kč, za které může na splátky koupit videorekordér. Deset hodin práce a dalších 1000 Kč měsíčně mu umožní jet v létě na dovolenou k moři. Při jedenáctihodinové pracovní době si bude moci najmout lepší byt. A bude-li pracovat dvanáct hodin, může si pořídit psa.
Obrázek 11-2 znázorňuje Pavlovo rozhodování mezi obětovaným volným časem a statky, které může kupovat za mzdu. Každý další statek, který přidá do svého spotřebního koše, má pro něho o něco menší mezní užitek. Pavel se nakonec rozhodne pracovat devět hodin denně, protože dovolená u moře, lepší byt a pes mají pro něho již menší užitek než volný čas, který by musei obětovat.
Oba příklady nám ukazují, jak se člověk rozhoduje mezi volným časem a prací. Jelikož trávení volného času bývá příjemné - člověk může odpočívat, spát, číst, dívat se na televizi, sportovat, rybařit atd. - můžeme na volný čas nahlížet jako na zvláštní statek. Pojem „statek" jsme dosud používali pro zboží. Ale jestliže volný čas přináší člověku rovněž uspokojení, proč jej nezařadit mezi ostatní statky?
Rozhodování člověka, zda má nebo nemá pracovat, nabývá podobu spotřebitelského rozhodování. Člověk se vlastně rozhoduje mezi volným časem (zvláštním statkem) a ostatními statky, které by si mohl koupit za mzdu. Rozhodne-li se nepracovat, užívá si volný čas. Rozhodne-li se pracovat, užívá si jiné statky.
Takové rozhodování ovšem vyžaduje, aby znal ceny všech statků, tedy také cenu vol ného času. Ale co je to „cena volného času"? Cena volného času je to, co člověk obě tuje, čeho se vzdá - pokud se rozhodne mít volný čas, tj. nepracovat. Chce-li mít více volného času, pak ušlá mzda (kterou by mohl dostávat, kdyby místo volného času pracoval) je jeho obětovaná příležitost. Proto můžeme říci, že mzda je cenou volného času.
| Nabídka práce a trh práce |
Obr. 11-2 Šedé sloupky znázorňují mezní užitky statků, které Pavel přidává do svého spotřebního koše. Červené sloupky znázorňují mezní užitek jeho volného času.
Jak působí růst mzdy na nabízené množství práce? Zde působí dva protichůdné efekty. Především - mzda je cenou volného času. Když se mzda zvýší, volný čas zdraží. Tomáš a Pavel pak budou chtít mít méně volného času a budou jej substituovat jinými statky, které mohou kupovat za mzdu. Tomu říkáme substituční efekt zvýšení mzdy: růst mzdy motivuje člověka k tomu, aby si kupoval méně volného času, tedy aby nabízel více práce.
Jenže mzda není jen cenou volného času. Mzda je také důchodem. Když se zvýší mzda, zvýší se důchod a člověk si pak může kupovat více všech statků - včetně volného času. Tomu říkáme důchodový efekt zvýšení mzdy: růst mzdy motivuje člověka k tomu, aby si kupoval také více volného času, tedy aby nabízel méně práce.
V tomto případě působí tedy oba efekty proti sobě. Výsledek pak závisí na tom, který z obou efektů převládá. Pokud převládá substituční efekt, bude člověk na zvýšení své mzdy reagovat nabízením více práce. Pokud však převládne důchodový efekt, bude člověk při zvýšení mzdy nabízet méně práce. Vzájemné působení těchto dvou efektů pak ovlivňuje průběh nabídky práce. Křivka individuální nabídky práce je znázorněna na obrázku 11-3.
Empirická pozorování ukazují, že substituční efekt převládá při nižších mzdách, zatímco při vysokých mzdách začíná převládat důchodový efekt. Proto má typická křivka nabídky práce ten průběh, jaký vidíme na obrázku 11 - 3. S růstem mzdy nabízené množství práce nejprve roste a posléze s dalším růstem mzdy klesá.
| Nominální a reálné zvýšení mzdy |
Může vás napadnout - mají lidé skutečně takový prostor pro rozhodování o množství své práce? Vždyť většina firem hledá zaměstnance na předem danou pracovní dobu a není ochotna s nimi o délce pracovní doby licitovat. Přesto mají lidé prostor pro rozhodování o své nabídce práce. Řada lidí má možnost vyjednat se zaměstnavatelem kratší nebo delší pracovní dobu. Například ženy běžně sjednávají zkrácenou pracovní dobu. Jiní zas mají určitou možnost vyjednat delší než obvyklou pracovní dobu. Mnoho lidí si hledá, nad rámec hlavního pracovního úvazku, ještě vedlejší (zkrácený) pracovní úvazek. A to nemluvíme o různých sezónních pracích, studentských brigádách a příležitostných jednorázových pracích, které zvyšují, nebo snižují celkové množství naší práce během roku.
_______________________ 11.2______________