Lékaři a právníci
Na začátku devadesátých let se začaly objevovat značné rozdíly mezi platy lékařů a právníků. Zatímco platy lékařů rostly pomalu, platy právníků rostly velmi rychle, neboť změna politických a ekonomických poměrů v zemi vyvolala velký růst poptávky po právních službách. Ale vysoké platy právníků nemohly vyvolat přesun lidí mezi oběma profesemi, protože lékař může změnit svou kvalifikaci a stát se právníkem jen s velkými (finančními a časovými) náklady. Situace na trhu těchto profesí se měnila hlavně tím, že se postupně měnily počty absolventů lékařských a právnických fakult: relativně nízké platy lékařů odrazovaly od studia medicíny a naopak vysoké platy právníků vyvolávaly velký zájem o studium práv. Po určité době (která však trvala mnoho let) se začal poměr nabídky lékařů a právníků postupně měnit a s ním se začala snižovat i platová diference mezi nimi.
Kompenzující mzdové rozdíly
10.4
KOMPENZUJÍCÍ MZDOVÉ ROZDÍLY
Ukázali jsme si, že mzdové rozdíly mezi různými profesemi bývají způsobeny změnami poptávky a mívají spíše krátkodobý charakter. Ale existují i takové mzdové rozdíly, které mají více méně trvalý charakter. Pozorujeme například, že skladníci mají nižší mzdy než policisté. Nejde přitom o dočasné rozdíly, které bychom mohli vysvětlit změnami v poptávce po těchto profesích (tak, jako jsme vysvětlili rozdíl mezi platy angličtinám a ruštinářů). Jedná se o trvalé rozdíly, které nemizí ani ve velmi dlouhých obdobích. Jak je možné, že tyto mzdové rozdíly dlouhodobě přetrvávají?
Skladníci a policisté
Policisté mají vyšší mzdy než skladníci. Tento mzdový rozdíl není krátkodobý, je trvalý. Ale jak je to možné? Proč skladníci, když to zjistí, nezačnou uvažovat o změně profese a nechtějí se stát raději policisty (tak, jako se učitelé ruštiny chtěli stát učiteli angličtiny)? Někteří to skutečně udělají - ti, kterým nejvíce záleží na výši mzdy. Ale mnozí skladníci si řeknou, že práce policisty je riskantnější než práce skladníka a dají přednost teplu a pohodlí svého skladu.
Představme si, co by se stalo, kdyby byly mzdy skladníků a policistů stejné. Mnoho policistů (třebaže ne všichni) by pak dalo přednost méně rizikové práci skladníka. Začal by přesun lidí mezi oběma profesemi: nabídka skladníků by rostla a nabídka policistů by klesala. V důsledku toho by mzda skladníků klesala a mzda policistů rostla. To by pokračovalo tak dlouho, dokud by mezi oběma profesemi nevznikl takový mzdový rozdíl, který by kompenzoval policisty za větší riziko jejich práce. Teprve ten by zastavil další přesuny lidí mezi těmito profesemi. Tento mzdový rozdíl bude trvalý a bude odrážet větší rizikovost práce policistů oproti práci skladníků.
Tento příklad nám ilustruje to, co všichni intuitivně cítíme - mzdové rozdíly mezi některými profesemi jsou způsobeny tím, že se tyto profese liší namáhavostí, nepříjemností nebo rizikovostí vykonávané práce. Vyšší mzda kompenzuje lidem větší namáhavost a (nebo) rizikovost jejich práce. Proto nazýváme tyto mzdové rozdíly kompenzujícími mzdovými rozdíly.
Pracovní trhy dokáží postihnout a odměnit namáhavost nebo rizikovost různých pracovních profesí. Dokáží to spolehlivěji než státní úřad nebo vědecký ústav (pokud by se snad chtěl o něco takového pokusit). O výši kompenzujících mzdových rozdílů rozhodují sami lidé svým chováním na pracovním trhu - tím, že se sami rozhodují, zda a za kolik jsou nebo nejsou ochotni tu kterou profesi vykonávat.
Nabídka výrobního faktoru a renta
10.5