Hraje tenista podle fyzikálních zákonů?
Profesionální tenista umí zahrát míč v přesný okamžik přesně na místo, na které potřebuje. K tomu však musí dát míči určitou rychlost a poslat jej po určité dráze. Aby toho dosáhl, musí dát své raketě právě určitý sklon a jeho úder musí mít právě určitou sílu. Vztah mezi dráhou míče a sklonem rakety a vztah mezi rychlostí míče a sílou úderu není náhodný, popisují jej fyzikální zákony.
Zná tenista tyto fyzikální zákony? Zeptejte se ho, jak docílil dokonalosti svých úderů. Bude vám vyprávět o hodinách tvrdého tréninku strávených na kurtu, ne o hodinách strávených nad výkresem, kde by snad počítal vztah mezi požadovanou dráhou míčku a ideálním sklonem rakety. A přece mají jeho údery raketou takový sklon a sílu, kterými - podle fyzikálních zákonů - zahraje své míče tak, jak potřebuje. Kdyby tomu tak nebylo, hrál by špatně a byl by vyřazen.
Dobrý tenista hraje podle fyzikálních zákonů, i když sám tyto zákony nezná a nikdy je nestudoval. Dosáhl toho zkušeností - metodou pokusu a omylu, učením se z chyb, napravováním chyb.
Totéž platí pro ekonomické zákony. Lidé se chovají v souladu s ekonomickými záko ny i přesto, že tyto zákony neznají a nikdy je nestudovali. Kdyby se ale podle nich nechovali, brzy by poznali, že si působí škody, které by změnou svého chování mohli odstranit. Tak jako tenisté tříbí svou hru do dokonalejší podoby, spotřebitelé, výrobci a investoři neustále tříbí své ekonomické chování do efektivní podoby. Pan Novák si skutečně předem nevytváří žádnou tabulku uspokojení. Nechová se jako inženýr, který nejprve zhotoví projekt stavby a potom podle něj staví. Podstata ekonomického rozhodování je jiná. Když každou neděli rozděluje pan Novák svůj čas mezi televizi a rybaření, postupuje intuitivně, učí se z chyb a napravuje je. Ve snaze dosáhnout co největšího uspokojení se nakonec přibližuje onomu ideálnímu stavu, popsanému naším příkladem (i když jej třeba nikdy úplně nedosáhne). Tak jako se tenista neustálým hraním snaží přiblížit dokonalé hře.