RACIONÁLNÍ CHOVÁNÍ, ČLOVĚK EKONOMICKÝ A EFEKTIVNÍ ALOKACE
„Bůh řekl: V potu tváře budeš získávat svůj chléb. A člověk se snaží získávat maximum chleba s minimem potu."
Frederic Bastiat
Základním předpokladem, na kterém ekonomie staví, je předpoklad racionálního chování člověka. Ale co je vlastně lidská racionalita? Koho máme považovat za racionálního?
Individuální preference
Pan Svoboda je vegetarián a nemůže pochopit, jak si pan Novák může tolik libovat v konzumaci masa. Pan Novák naopak lituje pana Svobodu, že se dobrovolně a nepochopitelně připravuje o požitek z chutné masité stravy. Jeden o druhém si myslí, že racionalita není jeho silnou stránkou.
Pan Růžička lituje pana Nováka, který rád kouří a pije pivo - vždyť je to tak nezdravé. Pan Novák, který je celý den na nohou, zas nechápe, že pan Růžička za celý den neudělá krok, protože sedí buď v autě, nebo v kanceláři. Jeden druhého nepovažuje za příliš racionálního.
Pan Tříska kroutí hlavou, když vidí pana Růžičku jezdit autem nejen do práce, ale i do blízkého obchodu na nákupy. Pan Růžička si zas klepe na čelo, když vidí, že Třískovo auto stojí celý rok v garáži a že s ním pan Tříska za rok nenajezdí víc než dva tisíce kilometrů.
Koho z těchto pánů byste považovali za racionálnějšího? Těžká otázka? Ne - je to nesmyslná otázka. Racionalitu člověka nelze posoudit podle toho, jaké si volí cíle, jaké
Racionální chování, člověk ekonomický a efektivní alokace
má preference. Preference člověka jsou subjektivní a neexistuje žádné objektivní kritérium, podle kterého by bylo možné posoudit, které z nich jsou více a které méně racionální. A protože nemohu posoudit, zda jsou mé cíle lepší než vaše cíle nebo cíle kohokoli jiného, je jen jedno smysluplné řešení - ponechat na každém, aby si sám volil své vlastní cíle.
Ale v čem je tedy racionalita? Racionalitu lidského chování nenalezneme ve volbě cílů, nýbrž ve volbě prostředků k dosažení cílů. Racionalita lidského chování znamená, že je člověk schopen nalézt ty cesty, po kterých dojde ke svým cílům efektivně, tj. s minimálními náklady.
Aby ekonomové dokázali lépe analyzovat toto chování, vytvořili si zvláštní abstrakci člověka -je to člověk ekonomický (homo oeconomicus). Takový člověk ekonomický nemá na zřeteli nic jiného než maximalizovat své výnosy a minimalizovat své náklady. Je pravda, že žádný z nás není stoprocentním člověkem ekonomickým, neboť naše chování je ovlivněno také mnoha jinými motivy nežli jen maximalizací vlastního uspokojení a minimalizací vlastních nákladů. Ale v každém z nás je kus člověka eko nomického. A ekonomie zkoumá právě tuto část naší povahy.
Ekonomie objasňuje, jak člověk volí mezi příležitostmi. Je přitom obecně rozšířeným omylem, že se ekonomie zabývá pouze rozhodováním o používání peněz. Ekonomie analyzuje jakékoli rozhodování člověka, při kterém běží o volbu mezi příležitostmi.
Podle jakého kritéria člověk volí ze svých příležitostí? To je velmi důležitá otázka, a proto si nejprve přečtěte následující příklad.
„Co je pro tebe důležitější?"
Pan Novák je se svou ženou na týdenní dovolené. První tři dny strávil na procházkách se ženou, ale čtvrtý den prohlásí, že by rád šel místo procházky na ryby. Paní Nováková se cítí dotčena a říká svému muži: „Znamená to, že jsou pro tebe ryby důležitější než já?" Pan Novák, který miluje svou ženu, se zarazí a v duchu se ptá sám sebe: „Opravdu -jak to, že se mně chce jít na ryby víc než na procházku se ženou? Cožpak už pro mne není moje žena tím nejdůležitějším na světě, jak jsem si dosud myslel?"
Otázka paní Novákové, „zda znamenají ryby pro jejího muže víc než ona", je ovšem nesmyslně položená. Kdyby pan Novák ovládal ekonomický způsob myšlení, odpověděl by jí: „Ovšemže jsi pro mne nejdražší na světě. Ale to nemá nic společného s mou volbou mezi procházkou a rybami dnes odpoledne. Tato volba není volbou mezi celkovými hodnotami, nýbrž mezi mezními hodnotami. Jde o to, zda je přírůstek uspokojení z procházky s tebou vyšší nebo nižší než přírůstek uspokojení z rybaření. A po třech dnech procházek jistě chápeš, že můj přírůstek uspokojení z rybaření by byl prostě větší." Kdyby paní Nováková ovládala ekonomický způsob myšlení, dala by svému manželovi za pravdu a pustila by jej na ryby, protože nic není pro ženu nebezpečnější, než když muž pociťuje klesající přírůstek uspokojení z její společnosti.
Člověk ekonomický a tržní systém
Je ovšem pravda, že mnoho lidí neovládá tento ekonomický způsob myšlení a představuje si volbu mezi příležitostmi jako porovnávání jejich celkového významu. Zkuste se zeptat své ženy, jestli je pro ni důležitější chléb nebo cibule. Když řekne bez rozmýšlení, že chléb, bude vám jasné, že nemá o ekonomickém způsobu myšlení ani ponětí. Kdyby měla, odpověděla by: „záleží na tom, kolik mám doma chleba a kolik cibule". Skutečně, má-li doma hodně chleba a málo cibule, jistě by dala přednost dodatečné cibuli před dodatečným bochníkem chleba.
Racionální čili efektivní volba z nabízejících se příležitostí je základní otázkou ekonomie. Říkáme tomu problém efektivní alokace. Člověk volí mezi příležitostmi tak, že porovnává jejich náklady a výnosy. Řeší problém: jak mám alokovat (rozmístit) své zdroje mezi nabízející se příležitosti, abych z nich dosáhl maximálního výnosu (či uspokojení)? Ilustrujme si problém efektivní alokace na příkladě.
Volno pana Nováka
Pan Novák má v neděli volno a chce jej rozdělit mezi rybaření a televizi. Svých osm hodin volného času nejprve rozdělil „zkusmo" tak, že pět hodin rybaří a tři hodiny se dívá na televizi. Předpokládejme, že pan Novák dokáže porovnat uspokojení z těchto dvou aktivit a cítí, že jej pět hodin rybaření uspokojuje dvakrát více než tři hodiny televize. Proto může celkovému uspokojení z pěti hodin rybaření přiřadit číslo 2 a celkovému uspokojení ze třech hodin televize číslo 1.
| Činnost | Čas (hod.) | celkové uspokojení | Průměrné uspokojení z 1 hod. |
| rybaření televize | 5 3 | 2 1 | 0,4 0,34 |
Rozdělil pan Novák svůj volný čas nejlépe? Nemohl by jeho přerozdělením ještě zvětšit uspokojení ze svých 8 hodin volného času? Podívejme se na jeho průměrné uspokojení z jedné hodiny rybaření a z jedné hodiny televize (zjistíme jej, když celkové uspokojení dělíme počtem hodin). Při pohledu na tabulku zjišťujeme, že průměrné uspokojení pana Nováka z hodiny rybaření je vyšší než z hodiny televize. Měl by proto „ukrojit" čas z televize ve prospěch rybaření? Řekli byste, že je průměrné uspokojení vodítkem k efektivnímu rozdělení času mezi televizi a rybaření?
Nikoli. Údaj o průměrném uspokojení mu nedává žádnou informaci pro efektivní rozdělení volného času. Je to proto, že jeho uspokojení z rybaření není mezi oněch pět hodin rozděleno rovnoměrně. Největší uspokojení mu pravděpodobně přinášejí první hodiny a každá další hodina mu přináší nižší uspokojení než hodina předchozí, neboť postupně začíná být rybařením unaven, znuděn, je mu chladno a touží po změně za teplo a pohodlí před televizní obrazovkou. Totéž platí i pro televizi. Nejprve sleduje programy pro něho nejzajímavější, další hodiny mu však již přinášejí zmenšující se uspokojení. Jak se má pan Novák rozhodnout? K tomu si potřebuje uvědomit, jak je
Racionální chování, člověk ekonomický a efektivní alokace
jeho celkové uspokojení z dané činnosti „rozprostřeno" mezi jednotlivé hodiny. Předpokládejme, že to udává následující tabulka.
Celkové uspokojení je uspokojení ze součtu hodin věnovaných rybaření, resp. televizi. Přírůstek uspokojení je uspokojení z další, dodatečné hodiny věnované rybaření, resp. televizi. Proto je v tabulce uveden v meziřádcích. Například u rybaření přírůstek uspokojení v prvním meziřádku (0,7) znamená, že zvýší-li pan Novák čas věnovaný rybaření z 0 hodin na 1 hodinu, zvýší se jeho uspokojení o 0,7. Zvýší-li čas věnovaný rybaření z 1 hodiny na 2 hodiny, zvýší se jeho uspokojení o 0,6.
Pan Novák bude postupovat takto: první hodinu věnuje rybaření, neboť ta mu skýtá větší uspokojení (0,7) než první hodina televize (0,4). Druhou hodinu opět věnuje rybaření, neboť i ta mu přinese větší přírůstek uspokojení (0,6) než první hodina televize (0,4). I třetí hodinu věnuje rybaření, protože mu zvětšuje uspokojení o 0,5, což je stále více, než by mu přinesla první hodina televize. Ale další hodinu svého volného času už věnuje televizi, protože mu přinese větší uspokojení (0,4), než by mu přinesla čtvrtá hodina rybaření (0,12). Televizi pak věnuje i zbývající čtyři hodiny volného času, protože každá z nich mu přinese větší dodatečné uspokojení (0,35, 0,25, 0,15 a 0,13), než by mu přinesla další hodina rybaření (0,12).
Člověk ekonomický a tržní systém
Pan Novák tedy rozdělí svůj volný čas tak, že tři hodiny věnuje rybaření a pět hodin televizi. Řídí se porovnáváním přírůstků uspokojení z jednotlivých činností. Můžete se přesvědčit, že celkové uspokojení, kterého dosáhl a které je vyjádřeno číslem 3,08 (1,8 ze tří hodin rybaření a 1,28 z pěti hodin televize), je největší, jakého může s osmi hodinami dosáhnout.
Ale chovají se tak lidé opravdu? Postupuje člověk podle pravidla efektivní alokace tak jako např. pan Novák v našem příkladě? Vždyť nikdy nestudoval ekonomii, tak jak by mohl vědět, že své uspokojení maximalizuje porovnáváním přírůstků uspokojení z rybaření a televize. Nedokáže je ani měřit - jsou to přece pouhé pocity. Chovají se lidé podle ekonomických zákonů, i když tyto zákony neznají? Položte si obdobnou otázku pro případ fyzikálních zákonů.