Pravidla trŽního systému
Aby mohl tržní systém spolehlivě fungovat, nestačí pouhá svoboda volby a možnost sledování vlastního zájmu. Takový systém musí mít jistá pravidla, která jeho účastníci dodržují. Tak jako dopravní provoz musí mít pravidla, jinak by zkolaboval, také tržní systém musí mít všeobecně dodržovaná pravidla, bez kterých by nefungoval.
Tržní proces je „hrou v rámci pravidel", a nikoli „hrou bez pravidel". Kdyby neměl pravidla, nebo kdyby tato pravidla nebyla dodržována, nikdo by nesměňoval, nikdo by nevyráběl pro trh. Podívejme se, jaká jsou to pravidla.
Truhlář v tržním systému
Truhlář nakupuje prkna a vyrábí z nich nábytek, který prodává na trhu. Přitom uzavírá smlouvy s dodavateli prken a s obchodníky nábytkem. Aby v této činnosti pokračoval, musí si být jist, že ostatní budou dodržovat určitá pravidla. Jaká?
Truhlář musí mít jistotu, že smlouvy, které uzavírá s dodavateli a odběrateli, budou dodržovány. Kdyby zaplatil za prkna a dodavatel by je nedodal, nebo kdyby vyexpedoval nábytek a odběratelé mu neplatili, stalo by se jeho truhlářství podnikem velmi rizikovým a truhlář by je raději zavřel. Ve společnosti, kde je nedodržování smluv tolerováno, lidé nepodnikají.
Aby truhlář investoval část svých zisků do zvětšování podniku, musí mít jistotu, že jeho vlastnictví je nedotknutelné. Kdyby ji neměl, kdyby mohl očekávat, že mu podnik někdo rozkrade nebo znárodní, nikdy by neinvestoval a raději by své zisky utratil na svou spotřebu. V systému, kde by si lidé nebyli jisti nedotknutelností svého vlastnictví, by se neinvestovalo.
A konečně, aby mohl úspěšně konkurovat jiným truhlářům, musí mít truhlář volný přístup na trhy. Představme si však, že by vznikl cech truhlářů, který by měl pravomoc kontrolovat přístup nových truhlářů na trh. Cech by mohl odmítnout vydat povolení např. z důvodu, že uchazeč nesložil před komisí cechu úspěšně zkoušky z truhlářské profese. Je docela pravděpodobné, že truhláři - členové cechu mají zájem na tom, aby na trh nábytku nevstupovali noví truhláři - konkurenti. Je možné, že náš truhlář bude pak vyřazen z trhu jen proto, že mu cech pod nějakou záminkou odepře členství a tím i vstup na trh. Členové cechu budou rádi, když se zbaví nebezpečného konkurenta, ale spotřebitelé budou poškozeni, neboť nebudou mít možnost kupovat jeho kvalitní a levný nábytek. Nedostatek konkurence na trhu nábytku prospěje členům truhlářského cechu, ale neprospěje spotřebitelům.
Tržní ekonomika je systém založený na směně. Lidé vstupují do vzájemných směnných vztahů. Tyto směnné vztahy mají podobu smluv. Aby lidé směňovali, musí mít elementární jistotu, že se smlouvy dodržují.
Základní pravidla pro fungování tržního systému tedy jsou: dodržování smluv, ochrana soukromého vlastnictví a volný vstup na trhy. Tato pravidla musí být součástí
Sankce tržní konkurence
právního řádu každé země, která má tržní ekonomiku. Nedostatečná vynutitelnost dodržování smluv odrazuje od obchodování. Nedostatečná ochrana soukromého vlastnic tví odrazuje od investování. A není-li volný vstup na trhy, konkurence je potlačena.
1.8
SANKCE TRŽNÍ KONKURENCE
Je rozšířenou představou, že existují jen dva druhy sankcí, které vynucují dodržování pravidel - zákonné sankce a morální sankce. Ano, tyto sankce jsou skutečně nepostradatelné. Zákonné sankce ztělesňuje stát: je to policie, vyšetřovatelé, soudy a věznice. Morální sankce ztělesňuje veřejné mínění (například město, ve kterém žiji, nebo lidé mé profese). Zákony a morální normy a s nimi související zákonné a morální sankce však představují pouze „vnější" rámec tržního procesu. Kdo porušuje tyto normy, může očekávat sankce - ze strany státu a ze strany veřejného mínění. Zloděj se může těšit, že bude zavřen a že s ním lidé z jeho okolí nebudou chtít nic mít.
Jenže kdyby měl tržní systém spoléhat pouze na zákonné a morální sankce, nestačilo by to k jeho dobrému fungování. Naštěstí existuje ještě třetí druh sankcí, které nepřicházejí „zvnějšku" nýbrž „zevnitř" samotných trhů.
Moucha v polévce
Pan Svoboda je se svou ženou na obědě v restauraci. Náhle paní Svobodová najde mouchu v polévce. Rozezlena volá vrchního, ten však jen krčí rameny a tváří se, jako by o nic nešlo.
Paní Svobodová se rozhodne, že to tak nenechá. Je rozhodnuta napsat dopis na Českou obchodní inspekci a také zavolat hygienikovi. „Na to jsou přece předpisy. Nenecháme se ošidit na svých právech," říká svému muži. „Až sem příště přijdeme, uvidíme, jestli úřady zjednaly nápravu."
Ale pan Svoboda je racionální člověk. „Ani mne nenapadne někomu psát nebo telefonovat. Na to nemám čas. Prostě příště půjdeme na oběd jinam. Tady mne už nikdo neuvidí."
Majitelé restaurací ve skutečnosti nemají velký strach z obchodní inspekce ani z hygieniků. Z čeho mají opravdový strach je to, že jim zákazníci přejdou ke konkurenci.
Před rokem 1990, za socialistického systému, byly všechny prodejny a služby státní. Bylo jich málo a konkurence mezi nimi neexistovala. V každé prodejně byly tehdy „knihy přání a stížností", do kterých mohli nespokojení zákazníci napsat své požadavky nebo stížnosti. Úřady tyto knihy kontrolovaly. Jaký byl výsledek? Kvalita služeb v socialistických obchodech a službách byla mizerná. Lidé nakonec pochopili, že „knihy přání a stížností" jsou k ničemu a přestali do nich psát.
Člověk ekonomický a tržní systém
Obchodníci a podnikatelé vědí, že nejsou na trhu sami, že mají konkurenci. A protože chtějí na trhu zůstat a obstát v konkurenci, dodržují smlouvy. Nedodržování smluv je sankcionováno samotným trhem: lidé přestávají kupovat u firem, které porušují smlouvy. A to takové firmy nakonec vytlačuje z trhu.
Jak vidíte, lidé dodržují pravidla tržního systému nejen pod tlakem zákonných a morálních sankcí, nýbrž také pod tlakem sankcí tržní konkurence. A je to právě tento druh sankcí, který je nejúčinnější, protože působí automaticky a protože působí i v takových „malých" případech (kterých je ovšem velká většina). Kdyby vynucování pravidel spočívalo pouze na státu, potřebovali bychom tolik policistů, vyšetřovatelů a soudců, že bychom velkou většinu svých příjmů museli odevzdat státu na daních.
Můžete si pomyslet, že sankce tržní konkurence přece jen nepůsobí ve všech případech. To je pravda, najdou se výrobci a obchodníci, kteří porušují pravidla bez ohledu na konkurenci. Ale tržní konkurence nedovoluje systematické porušování pravidel. Ty, kdo systematicky porušují pravidla, vytlačuje z trhů.
Můžeme to však očekávat jen od takových trhů, na kterých je dostatečná konkurence. Tam, kde jsou trhy malé a konkurence na nich slabá, budete na každém kroku narážet na nepoctivé výrobce a obchodníky, se kterými se budete muset handrkovat nebo soudit.
Říká se, že pro dobré fungování trhů je nezbytná dobrá jurisdikce (tvorba a vynucování práva). To je pravda, ale platí to i naopak: jsou-li trhy velké a konkurence na nich silná, lidé na trzích dodržují smlouvy a jurisdikce není zahlcena malichernými spory. Jsou-li trhy malé a konkurence na nich slabá, budete v restauracích běžně dostávat mouchy v polévce a hodináři vám běžně nebudou uznávat reklamace. V ekonomice se skomírajícími trhy je úloha obchodních inspekcí, hygieniků a soudů mnohem větší než v ekonomice s velkými trhy a silnou konkurencí.
1.9