VLASTNÍ ZÁJEM A SPOLEČENSKÝ ZÁJEM1
„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které z toho plynou jim... I když mají na zřeteli jen svou vlastní výhodu, jsou vedeni neviditelnou rukou trhu, a tak, aniž by to zamýšleli, napomáhají zájmu celé společnosti."
Adam Smith
Tržní ekonomika je systémem, v němž každý člověk sleduje svůj vlastní zájem. A zde se vynořuje otázka. Je možné, aby v systému, kde lidé sledují své vlastní, individuální zájmy, bylo dosahováno společenského prospěchu? Vždyť sledování vlastního zájmu je projevem sobectví. Není sobectví v rozporu se společenským zájmem? Cožpak docílení společenského zájmu nevyžaduje od lidí, aby své individuální zájmy položili „na oltář"
Pojem „společenský zájem" je dosti vágní. Můžeme mu dát jen ten význam, že když kterýkoli jednotlivec zvyšuje své uspokojení, nesnižuje tím zároveň uspokojení jiného jednotlivce. Tomuto pojetí se říká Paretovo optimum (podle italského ekonoma Vilfreda Pareta).
Člověk ekonomický a tržní systém
společnosti? Tyto úvahy často svádějí k domněnce, že jediný, kdo dokáže transformovat individuální zájmy ve společenský zájem, je stát. Tato domněnka je však mylná. Adam Smith, zakladatel klasické politické ekonomie, to dobře objasnil již v roce 1776, ve své knize „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů".
Proč nemohou být vztahy mezi lidmi v ekonomice takové jako vztahy mezi lidmi v rodině? Proč nemohou být také založeny na nesobecké pomoci, solidaritě a obětavosti?
Malá skupina a velká skupina
Kdysi dávno žili lidé v kmenech. Život kmene byl neustále ohrožen hladem. Jejich jedinou starostí bylo přežít v tvrdých podmínkách přírody. Lidé v kmeni věděli, že život každého z nich závisí na ostatních, že jsou závislí jeden na druhém. Vztahy uvnitř kmene byly proto vztahy vzájemné solidarity a nesobecké pomoci. Kmen měl vůdce, který jim dával příkazy, a oni ho poslouchali, protože ho potřebovali - na jeho schopnostech závisel život kmene.
Pak začalo docházet k setkávání kmenů. Vztahy mezi různými kmeny však již nebyly založeny na pocitech vzájemné solidarity a pomoci. Často spolu bojovaly. Postupně přicházely na to, že spolu mohou směňovat a že směna je výhodnější než boje. Když se lidé začali usazovat a lovecké kmeny se měnily v zemědělské obči-ny, náhodná směna se měnila v pravidelnou.
Tak se postupně lidská společnost zvětšovala. Když se vzájemná směna mezi kmeny stávala intenzivní a pravidelnou, vznikl národ - velká skupina lidí, kteří už nebyli životně závislí jeden na druhém tak jako uvnitř kmene. Vztahy mezi tisíci a miliony lidí, kteří se navzájem neznali, už nemohly být založeny na pocitech vzájemné solidarity a nezištné pomoci. Musely se mezi nimi vytvořit jiné vztahy. Byly to směnné vztahy, které tuto velkou skupinu lidí držely při sobě.
Malá skupina lidí, jako je rodina nebo skupina přátel, funguje na základě solidarity a vzájemné pomoci. Jednotlivec v takové skupině nemyslí jen na sebe, ale i na ostatní, a pomáhá jim (často i na svůj vlastní úkor). To proto, že se lidé v takových skupinách znají, že je k sobě poutají vztahy lásky nebo přátelství. Ale ve velké skupině, jako je město nebo národ, se lidé téměř nebo vůbec neznají, a jejich spolupráce proto nemůže být založena na stejných principech, jako je tomu v malé skupině. Čím větší skupina lidí, tím slabší jsou pojítka založená na lásce k bližnímu, na přátelství, na vzájemné solidaritě, a naopak tím silnější jsou motivace založené na vlastním prospěchu a na směně.
V tržním systému vznikají mezi lidmi vztahy spolupráce tak, že spolu lidé směňují. Dobrovolnost této směny je zárukou, že směna bude výhodná pro oba směňující (kdyby nebyla, nesměňovali by). Každý sleduje svůj vlastní zájem, a přesto je jeho konání také v zájmu jiných. Pekař pro nás nepeče chléb proto, že nás má rád, ale protože chce vydělat. To díky jeho touze po zisku máme dobrý chléb. Takové věci jako pračka, mikrovlnná trouba nebo bezpečnostní lyžařské vázání nebyly vynalezeny z lásky k bližnímu, ale proto, že jejich vynálezci a výrobci chtěli vydělat. A nejsou snad tyto výrobky prospěšné nám všem?
Úloha cen - informace, motivace, alokace
V tržním systému není sledování individuálních zájmů v rozporu s dosažením společenského zájmu. Právě naopak: systém, který dává lidem svobodu sledovat vlastní zájmy, vytváří silné motivace. Donuťte lidi, aby zapomněli na vlastní zájem a obětovali se pro jiné, a potlačíte jejich motivace. Získáte nevýkonný a skomírající systém, který povede k chudobě a úpadku.
1.6
ÚLOHA CEN - INFORMACE, MOTIVACE, ALOKACE
Možná vás napadlo: jak je možné, že ekonomika, která je založena na sledování vlastního zájmu, může fungovat jako systém? Kdo koordinuje chování lidí, kdo zajišťuje jejich spolupráci ve výrobě? Kde se nachází „banka informací", z níž by výrobci mohli čerpat znalosti o tom, co, kolik a jak mají vyrábět? Taková „banka informací" ovšem neexistuje. A naštěstí jí ani není třeba. Přečtěte si příběh tužky.
Příběh tužky
Leonard E. Read napsal povídku „Já - tužka". Začíná větou, které se nechce věřit: „Nikdo na světě neví, jak mne vyrobit", říká tužka. A pak vypráví svůj příběh.
Začíná pokácením kalifornského cedru. K pokácení stromů jsou nutné pily a sekery a k jejich výrobě je zapotřebí vytěžit rudu a vyrobit ocel. Pokácené dřevo se musí pomocí lan naložit na auta a dopravit na pilu. Lana se vyrábějí z konopí a do automobilových motorů je zapotřebí benzín a olej. Pak se klády dopraví k železnici a železnicí do továrny na tužky. Někdo musel vyrobil koleje pro železnici a také vagóny. Kolik lidí se na tom podílí! A pomyslete, kdo vyrobil postele, na kterých spí dělníci v dřevorubeckých táborech, a kdo vypěstoval kávu, kterou vypijí.
To máme zatím jen dřevo na tužku. Tuha se vyrábí z grafitu těženém na Ceylo-nu. Pak je dopravována v papírových pytlích převázaných motouzy - i ty musel nejdříve někdo vyrobit. Někdo jiný zase musel vyrobil klih, kterým bude tuha slepena s dřívkem tužky. Kovová obroučka na vršku tužky je z mosazi, která se vyrábí z mědi a zinku. Na konci tužky je kousek gumy a ta se vyrábí z řepkového oleje pocházejícího z Indonésie.
A tak může obyčejná dřevěná tužka na konci svého příběhu říci: „Troufne si někdo odporovat mému tvrzení, že žádný člověk na Zemi mě neumí vyrobit?"
(L. E. Read: I Pencil and My Family Tree. Foundation for Economic Education, 1946)
Člověk ekonomický a tržní systém
Nikdo nemusí vědět, jak se vyrábí tužka. Nemusí sbírat všechny ty rozptýlené informace a snažit se je zpracovat. Každý potřebuje znát pouze ten „svůj kousek" infor mace, který sám používá při své specializované činnosti. Platí to o nejsložitějším počítači právě tak jako o té nejobyčejnější tužce. Všichni lidé jsou odděleni dělbou práce a zároveň spojeni směnnými transakcemi, v nichž si své činnosti vyměňují. Tisíce jejich rukou jsou spojeny „neviditelnou rukou" trhu, která koordinuje jejich činnosti tak, že na konci vznikají věci a služby, které každý z nás chce.
Ano, ale jak se k lidem dostávají ty „kousky" informací, které potřebují znát? Truhlář sice nemusí znát všechno, co souvisí s výrobou skříní. Musí ale přece jen vědět, kolik a jaký nábytek má vyrábět, na které trhy jej má dodávat, z jakého materiálu jej má dělat. Potřebuje vědět, jaká je velikost a struktura poptávky po nábytku a jaké jsou náklady na jeho výrobu. Co jej o tom informuje? Jsou to ceny. Ceny prken, ceny práce (mzdy) jeho dělníků, ceny nábytku. Ceny materiálu a práce mu říkají, jaké jsou náklady. A ceny nábytku mu říkají, jaká je poptávka. Podobně jako dopravní provoz potřebuje ke svému fungování světelné signály, potřebuje tržní systém cenové signály.
Ceny mají v tržním systému tři základní funkce - informační, motivační a alokační. Tyto tři funkce přitom spolu těsně souvisejí. Abychom je pochopili, ukažme si význam cen na příkladu.
Úbytek cedrových lesů
Truhlář vyrábí nábytek z cedrového dřeva. Vyrábí jej převážně v masivním stylu, který mají zákazníci v oblibě (a který také vyžaduje nemalou spotřebu dřeva).
Intenzívní těžba cedru však vede k rychlému úbytku těchto stromů. Vědci a odborníci v lesním hospodářství o tom napíší řadu odborných článků a studií. Také doporučí, aby se snížila spotřeba cedru, jinak hrozí těmto lesům ještě rychlejší úbytek či dokonce zánik. Ale dostanou se jejich doporučení k uším truhlářů a k uším spotřebitelů? Budou tyto rady lesních odborníků vyslyšeny?
Truhlář si pravděpodobně články lesních expertů vůbec nepřečte, protože má spoustu své práce. Ale dejme tomu, že by si je přečetl. Informace o příčinách úbytku cedrových lesů mu k ničemu nejsou. Rady, aby snížil spotřebu cedrového dřeva, mu také k ničemu nejsou. „To tak, přestanu vyrábět cedrový nábytek a zákazníci půjdou ke konkurenci", řekne si. Ale i kdyby náš truhlář chtěl omezit spotřebu cedrového dřeva, neví, o kolik má snížit výrobu cedrového nábytku, nakolik má šetřit dřevem a zmenšovat tloušťku stěn nábytku. Z vědeckých článků se to nedozví. Nejsou pro něho žádnou užitečnou informací. Stejně jako nejsou žádnou užitečnou informací pro spotřebitele, který kupuje nábytek.
Naštěstí truhláři ani spotřebitelé nemusí vyhledávat články lesních odborníků. Informace, které potřebují, dostanou z trhů. Když začne ubývat cedrových lesů, objeví se na trhu méně cedrového dřeva a jeho cena vzroste. Truhlář je nucen přenést zdražení cedru do zvýšení cen svého nábytku. Zdražení cedrového nábytku je
Úloha cen - informace, motivace, alokace
informačním signálem pro spotřebitele. Protože lidé neradi kupují drahé zboží, přiměje je zdražení cedrového nábytku k tomu, aby jej kupovali méně a preferovali raději nábytek např. z ořechu nebo višně. Někteří si zas řeknou, že nemusí nutně mít cedrový nábytek tak masivní, jaký byl dosud v módě. Vzroste poptávka po nábytku z jiných druhů dřeva.
To je důležitá informace pro truhláře - teď už ví, co má dělat. Bude vyrábět méně cedrového nábytku a začne vyrábět a nabízet více nábytku z ořechu a višně. V důsledku toho bude nakupovat méně cedrového dřeva. Stejně se budou chovat i ostatní truhláři. To nakonec povede ke snížení těžby cedrů.
Konečným výsledkem těchto procesů je změna struktury těžby a spotřeby dřeva: relativně se sníží těžba cedrů a relativně vzroste těžba jiných stromů.
Příklad nám ukazuje, jak funguje cenový systém. Když se například některý výrobní zdroj stane vzácnějším, musí být o tom výrobci a spotřebitelé informováni. A skutečně - zvětšení vzácnosti se na trzích projeví ve zvýšení ceny. Cena přenáší tuto informaci k výrobcům a spotřebitelům. Je informačním signálem, který se šíří ekonomikou „jako kruhy na vodě", tak jako se v našem příkladě šířilo zvýšení ceny cedrů od majitelů cedrových lesů k truhlářům a nakonec ke spotřebitelům, od nichž se „odrazem" šířilo zas nazpět k truhlářům a k majitelům lesů. To je informační funkce ceny.
Aby však výrobci a spotřebitelé na tuto informaci reagovali, musí být k tomu moti vováni. Truhlář, jakmile se k němu dostaly informace o zdražení cedrového dřeva, chtěl měnit svůj sortiment nábytku, chtěl spotřebovávat méně cedrového dřeva. Proč chtěl? Protože na tom vydělal - ušetřil drahé dřevo a nahradil jej levnějším. Perspektiva většího výdělku je jeho motivací. Podobně snaha ušetřit motivuje spotřebitele, aby snížil spotřebu vzácného (a tedy drahého) dřeva a nahrazoval ji spotřebou méně vzácných (a tedy levnějších) druhů dřeva. Cenová informace tedy vlastně lidem říká: „můžeš vydělat na tom, když mne využiješ a když správně zareaguješ". To je motivační funkce ceny. Co by se stalo, kdyby dejme tomu stát kompenzoval truhlářům každé zvýšení ceny cedrového dřeva státní dotací, aby je uchránil před ztrátami? Truhláři by ztratili motivaci jakkoli reagovat na změnu cen - motivační funkce cen by byla potlačena.
Konečným výsledkem šíření cenových informací a reakcí na tyto informace je rea-lokace (přemístění) výrobních zdrojů - práce a kapitálu. V našem příkladě došlo ke snížení těžby cedrů a ke zvýšení těžby jiných druhů dřeva. Část práce a kapitálu, dříve zaměstnaných těžbou cedrů, byla převedena na těžbu jiných druhů dřeva. To je alokační funkce cen. Ceny alokují (rozmísťují) ekonomické zdroje mezi různá užití tak, aby byly tyto zdroje využívány efektivně.
Jak vidíte, cenový mechanismus je nepostradatelný pro fungování ekonomiky. Je to mechanismus velmi jemný - tak jemný, že není možné nahradit jej sebedokonalejším plánem. Ani největší génius by nebyl schopen přenést informaci o relativním úbytku cedrů ke všem výrobcům a spotřebitelům tak, aby všichni reagovali správným způsobem a aby došlo k efektivní alokaci výrobních zdrojů.
Člověk ekonomický a tržní systém
__________________ 1.7